Zvětšit obrázek

Jezero Vostok vidíme na detailním obrázku vlevo dole a na jeho špici vlevo je umístěna také stanice Vostok. Ovšem přes 3,5 km nad jezerem. S využitím údajů z ERS-1 bylo v 90. letech sladkovodní jezero poprvé zmapováno. Existenci jezera potvrdil Envisat 13 března 2003. Subglaciálních jezer je Antarktidě celá řada. Voda nezamrzla pravděpodobně v důsledku geotermálních pochodů. Jezero se asi začalo vytvářet před 15-30 milióny lety. Nemělo tak po celou tuto dobu kontakt s dnešní atmosférou a evoluce, pokud v jezeře nějaká byla, se utvářela po několik miliónů let odlišně.

V předchozích článcích “Co prozradily přílivoměry” a “Koncentrace atmosférického metanu” byly uvedeny části článku autorů Idso a Idso (2007). Dozvěděli jsme se, že ačkoliv ve 20. století množství C0₂ vzrostlo 3,5 krát vůbec se to neprojevilo na výši hladin oceánů. V důsledku zvýšeného tepla by se totiž měla zvednout jejich hladina. Industrializace se tedy na navýšení teploty v oceánech zřejmě neprojevila. A také jsme se dozvěděli, že množství metanu ve 20. století kontinuálně klesalo. Co tedy způsobuje nárůst teplot planety v posledních letech? Je to zvyšující se množství CO₂? Podívejme se nejprve jak to bylo s teplotou v minulosti. 

V úsilí vykreslit současnou teplotu Země jako extrémně vysokou a proto extrémně nebezpečnou, se Hansen soustředil téměř výlučně na jediný bod zemského povrchu v západním rovníkovém Pacifiku, pro který on a jiní (Hansen et al. 2006) porovnal současné mořské povrchové teploty (sea surfice temperature SST) s paleotickými teplotami, které byly odvozeny Midina Elizade & Lea (2005) z poměru Mg/Ca ve schránkách na povrchu hladiny se živícími dírkonošci (foraminifera) Globigerinoides rubber, které obdrželi z jádra mořského sedimentu. Usoudili, že “toto kritické místo a pravděpodobně celá planeta je dnes stejně teplá jako byla za holocenního (tj. během posledních 10 000 let) maxima.

Zvětšit obrázek

Vědecká polární stanice Vostok je nestudenější polární stanicí na světě. Naměřené teploty se pohybují kolem –58 °C.

Existuje nějaký přesvědčivý důvod, abychom věřili Hansenovu tvrzení o celé planetě? Jedním slovem ne, poněvadž je velké množství jiných jednobodových měření, která naznačují něco nesmírně odlišného.

Hansen et al. dokonce v jejich vlastním referátu předkládají údaje z Indického oceánu, které ukazují, že v předchozím interglaciálu před 125 000 lety tam SST bylo o 0,7 °C vyšší než je nyní. Jejich jiný graf vytvořený na základě dat z ledových jader na polární stanici Vostok ve východní Antarktidě podobně naznačuje, že teploty v této lokalitě před nějakými 125 000 lety byly o 1,8 °C vyšší než jsou dnes, zatímco údaje ze dvou stran ve východním rovníkovém pacifiku indikují, že  bylo přibližně o 2,3 až 4,0 °C tepleji ve srovnání s dneškem.

Ve skutečnosti studie o ledu z Vostoku předvádí, že dlouhé periody všech čtyř interglaciálů, které předcházely holocénu, byly o 2 °C teplejší než vrchol současného interglaciálu Petit et al. (1999).

V lednu 1998 dosáhl společný projekt vrtu do ledovce mezi Ruskem a USA, Francii a Ruskem na ruské polární stanici Vostok ve východní Antarktidě hloubky 3623 m a vynesl na povrch vůbec kdy nejhlubší ledové jádro. Předběžné údaje naznačují, že ledové jádro z Vostoku se rozprostírá přes klimatické cykly s ledem mírně starším než 400 000 let (Petit et al. 1997, 1999). Nelze ale vyloučit stáří až 25 – 30 miliónů let.

Schéma vrtu. Vrtání se v roce 1998 zastavilo a znovuobnovilo v roce 2006. Bohužel se utrhla vrtací hlava a její vynesení na povrch zdrželo projekt. Výzkumníci doufají, že k hladině jezera se provrtají na přelomu  2007-2008, kdy je v Antarktidě léto. Výzkumné zprávy z posledního vrtu můžeme očekávat na konferenci v Kijevě 2008. Vrtání se zastavilo asi 130m nad hladinou jezera a vypracovává se postup jak nekontaminovat jezero.

Jezero je velké jako Ontario ale třikrát hlubší. Nedávno se také pomocí údajů z ERS a InSAR zjistilo, že voda v jezeře je ovlivňována přílivem a odlivem. Text zleva doprava: Vrt stanice Vostok 130 m od hladiny vody. Hluboká zdrž,maximální hloubka 800m. 4 km ledovcové vrstvy. Znovuzmrzlý led jezera. Směr proudění ledu. Mělká zdrž, maximální hloubka 200m.

Uchovávané vzorky z Vostoku v laboratoři v americkém Denveru (National Ice Cor Lab) (web.archive.org/web/20061107175316/ http://www.mnsnbc.msn.com/id/11652109/)

 Nalezení mikrobi při hloubkovém vrtu u základny Vostok. Někteří vědci se domnívají, že pocházejí z kontaminace, poněvadž vrtná souprava nebyla nikdy sterilizována. Jiní jsou opačného názoru a domnívají se, že minimálně tři mikrobi z dosud 60 až 80 nalezených pocházejí z jezera. Vážnou námitkou je, že jezero je toxické v důsledků vysoké koncentrace kyslíku rozpuštěného ve vodě v důsledku vysokého tlaku. Ten také přispívá ke vzniku monokrystalů ledu až 1,.5 m velkých, které ztěžují vrtání. V přírodě existují živočichové, extremophilové, kteří mají v těle vyšší koncentrace peroxidu vodíku, jiní žijí v okolí podmořských sopek v teplotách nad 100 °C a v jezeře by nějací extremophilové žít mohli.

Zvětšit obrázek

Tak to jsou vrtáci z Vostoku a v rukách drží výsledky své práce. Pro méně nadané – nejsou to ty vlajky. Na polární stanici se vrtá již 37 let.

Nemusíme jít ale tak daleko do minulosti, abychom ukázali nejednoznačnost současných teplot. Z pěti SST, které Hansen et al. předvádí, tři signalizují, že střední holocén byl také teplejší než je tomu dnes. A vskutku, mnoho let již víme, že centrální část současného interglaciálu byla mnohem teplejší než byla pozdější období.

V souvisejících pracích ze 70. a 80. let zakončil Webb et al. (1987) svou práci tím, že průměrné roční teploty na středozápadu Spojených států byly o 2 °C vyšší než teploty za posledních několika dekád (Bartlein et al., 1984; Webb, 1985), že letní teploty v Evropě byly o 2 °C teplejší (Huntley and Prentice, 1988) a že teploty v Alpách byly až o 4 °C vyšší (Porter and Orombelli, 1985; Huntley a Prentice, 1988). Také řada členů COHMAP (Cooperative Holocene Mapping Project, 1988) referovala o zvýšené teplotě o 2 °C na středozápadu Spojených států a stejně tak (Hope et al., 1976) na Nové Guinei.

Podobně teploty na ruském dálném východě se pohybovaly od 2 °C (Velitchko and Klimanov, 1990) až 4-6 °C (Korotky et al., 1988) výše než byly v 70. a 80. letech, zatímco průměrná roční teplota Kuroshiova proudu mezi 22 a 35°N byla o 6°C teplejší (Taira, 1975). Také jížní hranice pacifické boreální oblasti se nalézala nějakých 700 až 800 km severněji než je její současná pozice (Lutaenko, 1993).
Ale ani se nemusíme vracet až do poloviny holocénu, abychom se střetli s vyššími teplotami než jsou ty dnešní, jelikož středověká teplá perioda, soustředěná okolo roku 1100, byla velmi teplá. Počínaje 1.únorem 2006 uveřejňovali Idso a Idso na jejich webové stránce (www.co2science.org) různé vědecky hodnocené články, které dosvědčovaly tuto několik století trvající periodu pozorovatelného tepla pod hlavičkou Záznam týdne středověké teplé periody (Medieval Warm Period Record of the Week).
Kdykoli bylo možné kvantitativně nebo kvalitativně porovnat nejvyšší středověkou (Mediaval Warm Period MWP) a nejvyšší současnou teplotu (Current Warm Period CWP), zahrnuli jsme tyto výsledky do příslušných kvantitativních nebo případně kvalitativních rozložení četností. Zběžný pohled na tuto stále rostoucí databázi signalizuje, že v drtivé většině případů byl vrchol tepla ve středověku významně vyšší než vrchol současné teplé periody.

Distribuce  přírůstků po 0,5 °C ve studii Level 1, které umožňují identifikovat stupeň teploty, kterým se vrchol MWP buď překonal (pozitivní hodnoty, červeně) nebo vrchol CWP teploty nedosáhl (záporné hodnoty, modře).

Distribuce studií Level 2 - bez studií Level 1 – které umožňují určit, zda byl vrchol MWP teploty  teplejší_než (červený sloupec), ekvivalenní_s (zelený), nebo chladnější_než (modrý), vrchol CWP teploty.

Zvětšit obrázek

Cryobot

 Cryobot. Jeden z možných projektů jak zkoumat jezero Vostok. Špička sondy se zahřívá a tak se opatrně propadá ledovcem. Za sebou odvíjí kábel na přívod enerigie a  komunikaci. Led za ním zase zamrzává. Tím se vyloučí kontamice jezera nebo eventuelně zamoření antarktického  povrchu neznámými mikroby. Po dosažení vody vypustí malou ponorku, která pořídí snímky.

 Možný vzhled subglaciální ponorky. Bude se v některém subglaciálním jezeře na Antarktidě testovat sonda pro výzkum Jupiterova měsíce Evropa? Nebo při hledání života v polárních oblastech na Marsu? O měsíci Evropa se totiž předpokládá, že je celý pokryt vrstvou ledu o síle 100-200 km a pod ním se možná nachází oceán s tekutou vodou. (Udaj 100 – 200 km je spekulativní, poněvadž příslušné zařízení nebylo schopno v takové hloubce rozlišit mezi ledem a vodou.) Možná, že se na Evropě dozvíme něco o minulosti planety Země. A možná také něco o naší budoucnosti, totiž zda blížící se oteplení je jenom krátká předehra pro dalších 100 000 let doby ledové. Credit: NASA JPL.

Na závěr kritiky této části Hansenova svědectví si všimněme, že současná průměrná teplota povrchového vzduchu není nikde tak vysoko jako byla před miliónem let. Nikde nejsou běžné teploty tak vysoko, jak vrcholné teploty dřívějších čtyř dob meziledových. Ani nejsou tak vysoko jak byly během centrální části současné doby meziledového. Ve skutečnosti není dnes dokonce ani tepleji jak tomu bylo před mizernými 900 lety.