Sonda Dawn neměla svou cestu na start a ještě během něho nic jednoduchého. Samotná mise byla dokonce zrušena a následně obnovena. Během vývoje se objevily také jeho přerušení a i při zvládnutí všech komplikací a to většinou samozřejmě finančních ještě nebylo vyzráno. Start byl tedy nakonec naplánován na letošní červenec, vinou problémům s počasím a letadlem zajišťujícím technickou podporu a v neposlední řadě také nutnosti uvolnit startovací rampu pro start sondy Phoenix byl opět odložen. Tentokráte na září.
Problémy s počasím, na misu Cape Canaveral tak časté ani teď sondu s raketou neopustily a start bylo možno uskutečnit až 27. září. Ani ten den se však vše neobešlo bezproblémů a do oblasti, kam odpadávají návěsné startovací motory vplula loď a muselo se tedy čekat na její odplutí. Pak již startu rakety Delta II nic nebránilo a v 13:34 středoevropského času se sonda Dawn úspěšně vydala na svou cestu.
Jak již bylo řečeno, sodna Dawn se vydá zkoumat především dvě tělesa, která se nachází v pásmu mezi Marsem a Jupiterem. V následujících týdnech budou probíhat testy přístrojů a zařízení na sondě. Poté bude a to až v březnu 2009 na první zastávce planeta Mars, kterou sonda využije pro gravitační manévrh a konečně od září 2011 do dubna 2012 se bude nacházet sonda v blízkosti planetky Vesta. Další na řadě bude tentokráte trpasličí planeta Ceres, k níž dorazí až v červenci 2015. Obě tělesa nezkoumala v minulosti žádná sonda a data o nich máme jen díky pozemským observatořím a Hubblovu kosmickém teleskopu, z mnohem bezprostřednější blízkosti lze tedy očekávat řadu kvalitních informací a také snímků obou těles.
Planetka Vesta není ani zdaleka žádný obr. Její průměr se odhaduje na zhruba 500 Km, přičemž se okolo své osy otočí jednou za 5 hodin a 20 minut. Z historie víme, že byla objevena již v roce 1807 Heinrichem Wilheimem Olbersem. Výzkum samotné planetky může dokonce poodkrýt řadu informací z období vzniku sluneční soustavy.
Předpokládá se totiž, že planetka a její ostatní „příbuzní“ museli být roztaveny a spekuluje se dokonce o výbuchu dvou supernov v době vzniku naší soustavy. Výbuchem supernov se totiž mohlo na tělesa dostat množství radioaktivních izotopů hliníku-26 a železa-60, které by svými vlastnostmi mohly přispět k alespoň částečnému roztavení a tudíž by se pak těžší prvky přemístily do jádra tělesa.
Naproti tomu trpasličí planeta Ceres má průměr mezi 909 a 975 Km, stejně jako Vesta se nejedná o téměř dokonale kulaté těleso. Okolo své osy se Ceres otočí za 9 hodin a necelých 5 minut. Tato trasličí planetka byla objevena v roce 1801 Giuseppem Piazzim.
Asi nejzajímavějším výzkumem bude voda. Odhaduje se totiž, že na tomto tělese s průměrem 950 Km je 60 – 120 km vrstva ledu.
Je totiž velmi zajímavé, že některá tělesa mají spoustu vody a některá žádnou. To je samozřejmě logicky opodstatněné několika faktory a to tím, že tělesa se nesmí nacházet příliš blízko Slunci. Zde můžeme jmenovat Merkur, který je nejblíže ke Slunci a poté následován Marsem, kde stejně jako na Zemi byly pravděpodobně příhodné podmínky pro vznik života a udržení vody, která se tam dodnes v tuhém skupenství nachází. Mars však byl z dlouhodobého hlediska příliš blízko Slunci, naproti tomu Země je jednoduše řečeno v ideálním místě pro život a udržení vody i v jiném skupenství než je led. Dalším faktorem je pak samozřejmě přemístění různých těles vlivem gravitačních sil a také srážek těles.
Vraťme se však k samotné sondě a jejím technickým parametrům. Jedná se o sondu klasického uspořádání. K vlastnímu tělu sondy je připevněna vysoko-zisková anténa o průměru 1,52 m a na stranách jsou připevněny solární panely pro dostatečé napájení sondy i v oblsati mezi Marsem a Jupiterem. Bylo také nutné vyřešit také otázku pohonu. Musí být zaručena dlouhá životnost sondy a jejího pohonu, proto přišla řada na iontový motor, který má sice značně malý tah, avšak dokáže pracovat velmi dlouho a má výbornou hodnotu specifického impulsu.
Základní část sondy má následující rozměry: 1,64 m; 1,27 m a 1,77 m. Včetně solárních panelů má sonda „rozpětí“ téměř 20 m a z celkové hmotnosti 1217,7 Kg při startu náleží 747 Kg na sondu a zbylých zhruba 470 Kg na palivo, konkrétně 425 Kg na xenon pro iontový motor a zbytek na hydrazin, který je určen pro systém stabilizace sondy. Na závěr snad ještě sondě, jejíž mise stojí bez nosiče 357,5 milionů dolarů popřát hodně štěstí a těšit se na spoustu informací a zajímavostí, které nám přinese.
Pramen: NASA
Autor je členem Kosmoklubu
Diskuze:
