S chřipkou lidstvo zápasí od nepaměti. Už Hippokrates popsal onemocnění, které svými příznaky nápadně připomínalo chřipku a podle jeho záznamů dokázala její epidemie zdecimovat celou athénskou armádu. Dlouhodobé statistiky ukazují, že virem chřipky se každoročně nakazí 33 % obyvatel, z nichž 26 % skutečně chřipkou onemocní. Ze všech nemocných musí být 1 % léčeno v nemocnici. 8 % z hospitalizovaných pacientů nemoci podlehne. Odhaduje se, že celosvětově ročně onemocní závažnou formou chřipky 3 až 5 milionů lidí. 250 000 až 500 000 z nich zemře.
Chřipka se nevyhýbá ani zemím bohatým s vysoce vyvinutou zdravotní péčí. Na území USA má chřipka ročně na svědomí 36 000 lidských životů. Každoročně proto Centrum pro prevenci šíření nemocí spouští novou kampaň zaměřenou na preventivní očkování. Nejpostiženější skupinou jsou právě senioři nad 65 let, druhou skupinou v pořadí, co do počtu úmrtí, jsou děti. Na ně se proto očkovací programy zaměřují přednostně.
V propagaci prevence se argumentuje výsledky výzkumu a předpokladem, že vakcinace má více jak padesáti procentní účinnost. A právě od výzkumu dostal nyní argument, že tím seniorům konáme dobro, vážnou trhlinu. O zpochybnění takto vynakládaných prostředků se zasloužil článek v časopisu The Lancet Infectious Diseases. Jde o to, že nárůst mortality související s chřipkou, který se u seniorů v poslední době objevuje, je v rozporu s tím, k čemu by mělo docházet. I když v USA od roku 1980 vzrostla počet vakcinovaných z patnácti na šedesát pět procent, snížení úmrtnosti na chřipku se u starších lidí nedostavuje. Ba co víc, když se vědci pořádně probrali vším, co bylo dosud o očkování publikováno, zjistili, že vlastně žádné studii se dosud nepodařilo přesvědčivě prokázat, že by očkování lidí nad 65 let věku, před smrtí následkem chřipkového onemocnění nějak chránilo. Článek se tak stal výzvou k zamyšlení nad tím, jak vůbec starší lidi před virovými infekcemi chránit.
Informace publikované v Lancetu nezpochybňují očkování jako celek. Naopak uvádí, že studie například dokládají efekt u vakcinací proti streptokokům, kteří způsobují pneumonie, meningitidu a záněty středního ucha. A že populace, kde se u dětí taková prevence aplikuje, nemá později s těmito chorobami vážnější problémy. Očkování dětí tak může být prospěšné i pro seniory. Jednoduše proto, že na ně tyto nemoci děti nepřenesou, což se dříve nutně muselo dít.
To co bylo zpochybněno, je jen účinek vakcinace samotné seniory. I když vědci význam této prevence u starých lidí zpochybnili, netroufají si ho zcela zavrhnout. Problémy vakcinace u dříve narozených vědci dávají do souvislosti s poklesem výkonnosti jejich imunitního systému. Odpověď na vnější stimul je unich, ve srovnání s mladými lidmi, malá.
Podle epidemioložky Lone Simonsenové z George Washington University, se jedná o závažné zjištění, které je třeba co nejdříve začít řešit a dobrat se odpovědi na otázku, co teda vakcinace starým lidem vůbec přináší. Než se to zjistí, nemělo by se podle ní, s jejich vakcinací přestávat. A to i přesto, že se možná dobereme výsledku, že je to neposiluje.
Politicky horkým bramborem se článek v Lancetu nestal jen pro Američany. Dr. Tom Jefferson a Dr. Carlo Di Pietrantonjem z Cochranovy nadace v Itálii tvrdí, že bychom neměli dovolit, aby chabý výzkum zavdával příčinu nejistotám o vlivu doporučovaných opatření na veřejné zdraví. Jejich stanovisko je pochopitelné. Ospravedlnit smysluplnost výdajů, které jsou podložené falešným optimismem, je problém.
Zastánci očkování starých lidí argumentují tím, že by senioři přece jen mohli mít z vakcinace nějaký profit. A i když toto opatření je nedokáže chřipky zbavit, mohlo by přispět k jejímu slabšímu průběhu. Když se nad takovou argumentací zamyslíme, tak musíme uznat, že poněkud kulhá. Pokud by to totiž byla pravda, tak by přece už dávno nějaká studie takový profit na nich odhalila.
Zdá se, že Simonsenová hledá východisko ze vzniklé patové situace a tak se uchyluje k prohlášení, že by mělo být schůdné upravit vakcíny tak, aby byly starým lidem lépe „šité“ na míru, což by jejich účinek mělo zvýšit natolik, že by byl patrný. Podle ní už Centrum pro potlačování nemocí (CDC) na něčem takovém pracuje. Simonsenová je žena se širokým záběrem. Nejen že bádá a přednáší na universitě, ale je také současně konzultantkou amerického Ústavu národního zdraví (NIH/NIAID). Z titulu této své funkce se hodlá zasadit o přehodnocení politiky zmíněné instituce a chystá se prosazovat razantnější používání antivirových preparátů, které by v komunitách seniorů mohly být v prevenci chřipky účinnější než očkování.
Americký odborník na chřipková onemocnění Dr. Joe Bresee je v hodnocení situace také dost opatrný. Ve sdělovacích prostředcích se objevilo jeho vyjádření, které říká zhruba následující. Na základě údajů, které jsou k dispozici, je vakcinaci osob v pracovním věku potřeba podporovat. Především je ale třeba podporovat plošnou vakcinaci školní mládeže. Ta je podle něj jedním velkým semeništěm virů, které v dětských kolektivech perzistují po dlouhou dobu“. Jeho vyjádření je ve stylu Horníčka: „Ptejte se mne na co chcete, stejně odpovím jen to, co vím“, mu nemůžeme mít za zlé. Stávající poznatky toho v tuto chvíli asi opravdu víc říci neumožňují. Proto ani tento článek nemá žádný závěr. Očkovací programy seniorů v Americe a ani v Austrálii, to neovlivnilo. I tam projekt přednostního protichřipkového očkování seniorů, zůstává beze změny.
Prameny:
George Washington University
The Lancet Infectious Diseases 2007; 7:658-666
Immunise Australia program
ABC Science Online
Diskuze: