Zvětšit obrázek

Roztomilý australský scink Lerista planiventralis.

Příroda je pestrá. Ale ne vždy stejně. Oblíbená biodiverzita bývá tu menší a tady zase větší. Mnoho lidí si klade populární otázku, čím to vlastně je. Proč je některých organismů hodně a jiných málo. Je to ale složitější, než by se na první pohled zdálo. Záleží na detailní fylogenezi jednotlivých skupin, na něž se ptáme a odpověď nebývá jednoznačná.

Zvětšit obrázek

Pestrost australského rodu scinků Ctenotus.

V Austrálii jsou mezi obratlovci druhově nejbohatší scinkové, proto není divu, že právě oni přitahují pozornost odborníků na biodiverzitu. Je to pořádně veliký soubor dat, Austrálie má v závislosti na taxonomickém pojetí přinejmenším 232 druhů scinků. Scinkové, ještěrky z čeledi Scincidae, jsou ale zároveň nejpočetnější skupina ještěrů s více než 1200 druhy, takže to není až tak podivné.

Dan Rabovsky, student z Cornell Lab of Ornithology se s kolegy pokusil přijít na to, co je za jejich pestrostí v Austrálii. Strávil měsíce v pustém australském vnitrozemí chytáním scinků a pak na základě jejich mitochondriální a jaderné intronové DNA odhadoval pro jednotlivé fylogenetické skupiny scinků rychlosti vytváření nových druhů.

Zvětšit obrázek

Elegantní Bassiana duperreyi jako zástupce druhově chudého rodu australských scinků.

Z fylogeneze australských scinků jasně vyplynulo, že druhově nejbohatší skupiny scinků žijí v těch nejsušších končinách Austrálie. Jak se zdá, tak právě život v poušti nejrychleji ze všech prostředí nutí australské scinky tvořit nové druhy.

Zvětšit obrázek

Gnypetoscincus_queenslandiae … Pralesní Gnypetoscincus queenslandiae jako důkaz, že ne všichni australští scinkové žijí v poušti.

Je to úplně opačná situace, než na jakou jsme zvyklí. Obvykle má sledovaná skupina organismů nejvíc druhů v tropických lesích, scinkové jsou ale nápadná výjimka. Pralesních scinků je ve srovnání s pouštěmi jen málo.

Austrálie bývala vlhká, ale během posledních 20 miliónů let postupně vysychá. Místní druhy mají jenom dvě možnosti.  Buď vymřít nebo se zkusit přizpůsobit suchému klimatu. Australští scinkové to vzali za správný konec a z původně několika málo druhů, které se nesměle odvážily do suchých pustin postupně vznikla dnešní pestrá směska pouštních scinků.

Obzvláště úspěšné jsou dva rody scinků - Lerista a Ctenotus, které oba zahrnují kolem sta druhů. V porovnání se scinky na jiných kontinentech i s jinými skupinami scinků v Austrálii prožili doslova evoluční explozi a v relativně krátkém čase vytvořili záviděníhodnou diverzitu.

Pramen:  ScienceDaily .20.9.2007, Proceedings of the Royal Society B online