Zvětšit obrázek

Náhorní planina mezi Zavižanem a Štirovačou v národním parku Sjeverni Velebit. Zde se nacházejí propasťovité jeskyně s výskytem „bílých pijavic“.

Od roku 1990 probíhají výzkumy jeskynních systémů Severního Velebitu. Do tohoto překrásného pohoří naštěstí nejezdí davy turistů – ti se na něj ovšem dívají z pláží na ostrovech Cres, Krk,  Rab a Pag.  Zato se zde začali objevovat chorvatští a také slovenští speleologové. Spouštěli se do propasťovitých jeskyní z náhorní planiny ve výšce takřka 1800 m.n.m, pokryté jehličnatými lesy a alpinskými loukami. Ve sběrech podzemních živočichů ze dna těchto jeskyň se také objevilo zhruba 20 exemplářů nového druhu pijavic.

Zvětšit obrázek

Velebitská pijavice Croatobranchus mestrovi. Připomíná více pijavku nebo píďalku?

Různé druhy pijavic žijících trvale v podzemních vodách byly už popsány z Francie, Texasu, Turecka, Japonska, z jedné jeskyně v Rumunsku a také právě z Dinárského krasu. Pro nás má asi největší význam právě dinárský druh pojmenovaný Dina absoloni. Souvislost se známým moravským speleologem profesorem Karlem Absolonem (1877-1960), na jehož počest tento druh jeho objevitelé pojmenovali, je naprosto zřejmá.

Jeskynní pijavice od svých nadzemních příbuzných odlišují některé společné znaky, jako například ztráta očí, nebo alespoň pigmentových skvrn,  stejně jako mléčně bílé až růžové zbarvení těla.

Nový druh z Velebitu, pojmenovaný Croatobranchus mestrovi, ovšem krom těchto obecných adaptací na život v podzemí vykazuje dost zvláštní odlišnosti vnější morfologie. Nebýt vnitřní anatomie a hlavně fylogenetické analýzy založené na porovnání  sekvence 18S rRNA, která jej celkem bezpečně řadí právě do skupiny podzemních druhů pijavic Erpobdellidae, museli by z něj mít jeho objevitelé pěkně zamotanou hlavu.

Zvětšit obrázek

Morfologie nově popsané pijavice. Podobné boční vychlípeniny u druhů z blízce příbuzné třídy mnohoštětinatců, byly jednu dobu vysvětlovány jako předchůdci končetin členovců. S novým rozdělením prvoústých do skupin Lophotrochozoa a Ecdysozoa vzala tato představa zasvé. (Kredit: Dalibor Paar)

Od šestnáctého článku po stranách těla vyrůstá deset párů kónických, jakoby prstovitých, vychlípenin. Díky nim dostává Croatobranchus mestrovi vzhled značně odlišný od hladkého „hydraulického“ tvaru těla, který známe například u běžné pijavky lékařské. Protože jsou tyto výrůstky protkány hustým cévním řečištěm, předpokládá se, že by mohly fungovat jako žábry.

Další odlišností  je morfologie hlavy a úst,  jejíž zvláštnosti jsou připisovány na vrub zvýšené potřebě smyslových vjemů z této části těla, což by mělo nahradit chybějící oči.

Svět jeskynních systémů této oblasti pohoří Velebit bude asi dost unikátní. Vysoká nadmořská výška planiny s propastmi způsobuje, že voda stékající dovnitř je velmi chladná. Je jí přitom hodně, dost na to aby dokázala celoročně zásobovat drobné stružky vedoucí po stěnách propastí dolů. Právě v nich byla většina jedinců pijavice  Croatobranchus mestrovi nalezena. Na úplném dně ale protékají horizontální řečiště, kterými se dostává voda ze sníženiny Ličko polje, kterou Velebit odděluje od pobřeží, přímo do moře. Nemělo by  moc překvapit, kdyby tak pestrý ekosystém v budoucnu ještě vydal další dosud neznámé druhy organismů.