V létě virus chřipky A, lidi nenapadá, ale nespí! S končící sezónou se chová jak tažní ptáci. Začne migrovat. Dělá to proto, aby si zajistil nový kabát. Na severní polokouli se pak vrací jako znovuzrozený, jako někdo úplně jiný.

Proč zrovna virus chřipky A

Zvětšit obrázek

Edward Holmes

Potenciálně jde o pandemický virus. Pandemie chřipky se objevují vždy s časovým odstupem a vzhledem k tomu, že od poslední chřipkové pandemie  uběhlo mnoho let, její hrozba je reálná. Chřipkové pandemie se zřejmě vyskytovaly již před naším letopočtem, nicméně v literatuře je první popisována až od roku 1510. Pandemie se objevily minimálně čtyřikrát v předminulém století (1830-1833, 1847-1848, 1889-1892, 1898-1901) a třikrát v minulém století (1918-1919, 1957-1958 a 1968-1969. Objevují se tedy přibližně jednou za 35 – 40 let. Poslední malé, ale vysoce letální epidemie chřipky vypukly v roce 1997 a 1999 v Hongkongu. Ukázaly, že chřipka neztratila nic ze své potenciální smrtelné hrozby. V roce 1997 byl prokázán první známý případ lidského onemocnění chřipkou, které bylo vyvoláno ptačím virem typu A H5N1. Epidemiologové soudí, že očekávaný nový pandemický kmen bude s největší pravděpodobností opět kombinací „ptačího“ a „lidského“ chřipkového viru. To je dost pádný argument k tomu, abychom se o zvyklosti „obyčejného“ chřipkového viru A, zajímali.

Ve skutečnosti nikdo neví, proč je v mírném pásmu chřipka nemoc zimního období a v tropech se chová jako záležitost celoroční. Prostě tomu tak je a pro naše končiny platí, že chřipková infekce je typicky rodinnou a sezónní záležitostí, která těsně před začátkem léta, jako mávnutím kouzelného proutku, z lidské populace mizí. Kde mezi dvěma úspěšnými sezónami virus přebývá a co tam chudák celou dobu tak sám dělá? Tak přesně to vrtalo hlavou i výzkumníkům z Pennsylvánské státní university.
Chtěli znát odpověď na otázku, zda se virus uchyluje do klidu a čeká na nějaký podnět, jakým by třeba mohla být změna teploty, nebo délka slunečního svitu, co tedy virus znovu aktivuje?
A nebo, zda je tomu jinak a virus migruje do nějakých rezervoárů, odkud se později znovu šíří zpět do svých původních lovišť?

Předpokládá se, že jakýmsi tavícím kotlem vznikajících nových virů, by mohla být místa v jihovýchodní Asii, kde lidé žijí se zvířaty v těsném svazku. Tady by mohly viry trvale cirkulovat a během svého obcování si s náhodnými známými vyměňovat svoje genetické nádobíčko.
Mladí začínající vědci, pod vedením profesora Edwarda Holmese, se rozhodli platnost této migrační teorie, prověřit.
Analyzovali genomy viru chřipky A v počtu devíti set exemplářů. Byly to vzorky z Nového Zélandu, Austrálie a ze státu New York. Jednalo se o případy virových epidemií z let 1998 – 2005. 

Zvětšit obrázek

Chřipkový virus v létě nespí. Vydává se na jih, kde v žáru vášní obcuje s „příslušnicemi“ jiných kmenů, aby se po své dovolené vrátil plný síly zase zpět. (Kredit: CDC/ F. A. Murphy)

Ukázalo se, že genomy 52 virů z New Yorku jsou velmi blízké virům, které od dubna do října  cirkulovaly po Novém Zéĺandu a v Austrálii. To znamená, že u virů nejde o nějaké členění teritorií vhodných pro určité kmeny. Žádná válka „severu proti jihu“. Naopak. Jde o jakousi míšeneckou virovou rodinu. Výsledky genetických testů svědčí o exodu.  Viroví seveřané každoročně překračují rovník, aby navštívily své jižanské příbuzné. Právě v tomto jednání spočívá pravá síla chřipkových virů kmene A, jež jim umožňuje se každoročně znovu vracet do našich mírných pásem.     

A co že tuto teorii podpořilo? Přece to, že kdyby virus jen nečinně pospával ve svých mírných oblastech, vzorky jednotlivých infekcí by musely vykazovat vysokou míru genetické příbuznosti se vzorky virů z minulých let. Ostatně, ani si to nemůže dovolit. Náš imunitní aparát není žádný blbec a s opakovanou infekcí se nepáře. Jinak řečeno, případné sezení na zadku by pro virus znamenalo krátký konec. A to, že genetické testy takovou příbuznost nepotvrdily, je toho důkazem a znamená to jediné - viry milují cestování a pravidelně migrují.

To, kam se viry vypravují za svým každoročním školením na téma „ jak vyzrát nad lidským imunitním systémem“, uchylují, nám zatím ještě neprozradily. Víme tedy jen to, že svůj nový make-up si pořizují v během letní okurkové sezóny a že by to mělo být někde v tropech. Kde přesně, těžko v tuto chvíli říci.  Mladí vědci ale hodlají zjistit i to.  Budou k tomu potřebovat vzorky virů z tropických oblastí. Ty chtějí získat během několika málo let.

Záhad okolo virů chřipky je hodně. Zcela jasné není ani to, proč se v létě zdá, jako by viry uhynuly.
Známo není ani to, co spouští jeho come-back. Může za tím být cokoli. Lidské migrace, klimatické změny, délka slunečního svitu, měnící se sezónní odolnost lidí a nebo kombinace všeho dohromady, s ještě něčím dalším navíc.
Jisté je jen to, že i letos, tak jako loni, se jak k nám, tak i do New Yorku, viry vrátí. A že to na nás budou zkoušet s nově nabroušenou genetickou výbavou vypůjčenou od svých jižních bratrů.

V globalizovaném světě je šíření virů stále snadnější záležitostí.  Jediný možný způsob, jak společnost před chřipkou uchránit, je podle vědců z Penn State, dobře fungující monitorovací zdravotní služba a vlastnictví vakcín, které by byly účinné proti všem kmenům chřipkových virů.
Zdá se, že by tu mohlo existovat ještě jedno řešení. Pokud by se podařilo přesně lokalizovat „zimoviště“ nebezpečných virů, zavést ochranná opatření tam. Takovou možnost ale vědci z Penn State nezmiňují.

Pramen: Penn State