Zvětšit obrázek

Podél rovníku měsíce Iapetus se táhne pozoruhodný horský hřeben. Kredit – NASA/JPL/Space Science Institute

Vědci z týmu Cassini se nyní probírají stovkami snímků, které sonda odeslala zpět na Zemi krátce po průletu kolem tohoto bizardního měsíce. Cassini minul 10. září Iapetus ve vzdálenosti pouhých 1640 km, což je zhruba 100krát blíže než při předcházejícím setkání obou těles v roce 2004. Rozdíl v zaznamenaných detailech je naprosto očividný už jenom z těchto čísel.

Iapetus patří mezi větší Saturnovy měsíce a byl objeven v roce 1671 Giovannim Cassinim, po němž je pojmenována sonda, která jej nyní z bezprostřední blízkosti zkoumala. V řecké mytologii byl Iapetus Titánem, synem Uranovým a otcem Prométhea a Atlase. S průměrem 1460 km se Iapetus řadí na třetí místo mezi Saturnovými měsíci – hned za Titan a Rheu.

Zvětšit obrázek

Horský terén dosahující v těchto místech výšky kolem 10 km. Kousek nad středem snímku je místo, kde impakt kosmického tělesa odhalil světlý materiál pod tmavým povrchem. Kredit – NASA/JPL/Space Science Institute

Již Cassiniho zaujala skutečnost, že měsíc může pozorovat jenom na jedné straně mateřské planety, zatímco na opačné jej nikdy nevidí. Dnes již víme, že tato skutečnost je způsobena naprosto odlišným albedem obou polokoulí měsíce. Zatímco světlá část povrchu odráží asi 50% dopadajícího slunečního záření, ta tmavá pouhých 3 až 5 procent. Vedle zcela odlišných polokoulí patří mezi další tajemství měsíce horský hřeben dosahující výšky 20 km, který se táhne podél rovníku planety.

Vzhledem ke vzdálenosti měsíce od Země se pozemšťané mohli vůbec poprvé detailněji podívat na jeho povrch až v roce 1981 kdy 22. srpna kolem něj prolétla sonda Voyager 2. Nyní díky sondě Cassini dostali vědci do rukou zatím nejpodrobnější data o tomto nevšedním měsíci.

Zvětšit obrázek

Oblast na přechodu mezi světlou a tmavou polokoulí měsíce. Tmavý materiál zde pokrývá stěny a dna kráterů. Kredit – NASA/JPL/Space Science Institute

„Snímky jsou skutečně ohromující,“ říká Tilmann Denk (Freie Universität, Berlin), který měl organizaci snímkování na starosti. „Každý nový snímek má svůj půvab. Nejvíce jsem byl potěšen snímky ukazující hory tyčící se nad obzorem. Věděl jsem o možnosti takového kouzelného pohledu po sedm let a nyní se opravdové snímky staly skutečností.“

Nadšení neskrývala ani další členka týmu Carolyn Porco (Space Science Institute, Boulder), která je vedoucím týmu Cassini zodpovědného za snímkování. „Náš průlet nad povrchem Iapeta byl jako nekonečný volný pád do králičí nory, přímo do Říše divů! Jen velmi málo míst ve Sluneční soustavě je více bizardních než mozaika naprosté černě a sněhové bělosti, jakou jsme spatřili na tomto měsíci,“ uvádí Carolyn Porco.

Zvětšit obrázek

Povrch měsíce poprvé snímkovala sonda Voyager před více než 25 lety. Cassini se na tomto snímku se světlými a tmavými horami zaměřil na stejné místo. Rozlišení je samozřejmě nesrovnatelně lepší. Kredit – NASA/JPL/Space Science Institute

Pohled na snímky ukazuje, že povrch měsíce je místy skvrnitý jako pokožka dalmatina. Odkud ovšem pochází tmavý materiál není dosud jasné. Může to být pozůstatek dávného měsíce, který se kdysi rozpadl. A nebo důsledek vulkanické činnosti Iapeta, pravděpodobně spojené s unikátním rovníkovým hřebenem. Jednotlivé útvary temného materiálu jsou navíc velmi komplikované a mají ostré okraje.

„Myslíme si, že tmavá vrstva je tenká, zřejmě ne více než několik metrů, protože v ní můžeme vidět impakt, který není příliš velký ale prošel skrz a odhalil světlý materiál pod ní,“ vysvětluje zajímavý poznatek o tmavé „polevě“ povrchu Carolyn Porco. Nicméně to je jenom první náznak nového poznatku. Již teď je jisté, že rozluštění hádanky Iapetova flekatého povrchu bude náročným oříškem.

Sonda na měsíc samozřejmě nezaměřila pouze své kamery ale celou řadu dalších přístrojů. Získaná data pomohou určit chemické složení povrchu, vědci budou hledat důkazy o existenci tenké atmosféry planety či případné erupce plynů. Sonda také pořídila mapu nočního rozložení teplot na povrchu.

Přenos dat získaných při tomto průletu byl dočasně přerušen krátce po jeho skončení, když se sonda po zásahu částicí kosmického záření automaticky přepnula do tzv. „bezpečného režimu“. Všechna získaná data byla v té době již uložena v palubním záznamníku. Řídící tým sondu krátce poté opětovně uvedl do plného provozu a s jednodenním zpožděním mohl přenos dat na Zemi začít. V současné době již sonda Cassini funguje normálně.

Zdroje:
NASA Press release
Newscientist.com