Zvětšit obrázek

Příklad výsledků jedné ze studií získaných technikou MRI (magnetic resonance imaging). Jde o čelní pohled na lidský mozek v němž jsou barevně vyjádřena místa aktivity související s inteligencí. Nahoře v šedé hmotě mozkové, dole v bílé hmotě mozkové. Z několika desítek obdobných studií různých týmů Haier se svým kolegou poskládali síť lokalit, které do inteligence mají co mluvit. Výsledek je na dalším obrázku.

Do souvislosti s intelektuálními schopnostmi  byla dlouho dávána šedá kůra mozková. Pak se ale ukázalo, že muži mají ve srovnání s ženami, šedé hmoty v mozku šest a půl krát více. Testy inteligence ale rozdíly nepotvrzují. Evoluce člověka tedy vytvořila dva odlišné typy mozku, přičemž oba jsou určeny ke stejnému inteligentnímu chování. Podrobně o rozdílech  stavby inteligence ženy a muže například zde.

Richard Haier

Richard Haier z University of California a Rex Jung z University of New Mexico  se nyní pokusili sestavit jakousi superstudii zaměřenou na inteligenci. Vznikla tak, že bez ohledu na pohlaví a rasu dali dohromady výsledky celkem 37 studií. Ve všech případech se jednalo o výsledky získané takzvanými zobrazovacími metodami a které se týkaly inteligence. Postupně  tak začala vyplouvat na povrch  mozková síť, která s inteligencí souvisí. Potvrdilo se, že inteligence nezávisí na jednotlivé struktuře mozku, ale na tom, jak efektivně informace mezi různými lokalitami mozku cestují. 

Richard Haier, profesor psychologie na UCI a výzkumný pracovník v oblasti inteligence vysvětluje nový poznatek slovy: „Již některé předchozí studie naznačily, že inteligence by měla souviset s tím, jak informace mozkem cestují. Naše pátrání to potvrzuje a ukazuje, že podél těchto informačních cest jsou v některých místech „zastávky“. Jestliže nyní víme, kde jsou, můžeme se pustit do odhalování toho, jak inteligenci ovlivňují.“

Zvětšit obrázek

Oblasti mozku, které po sumarizaci všech poznatků vyšly pro naší inteligenci jako důležité. Výsledek ale závisí na komunikačním koncertu, který mezi sebou (označeno šipkou), jsou schopny rozehrát. (Kredit: Richard Haier, UCI)

Haier s Jungem k sesypání výsledků od různých autorů dohromady přistoupili tak, že čím častěji se v jednotlivých studiích, ta která oblast mozku se vztahem k inteligenci vyskytovala, tím větší váhu těmto místům dali. Brzo se ukázalo, že to jsou ty samé oblasti, které mají co dělat s pozorností, schopností si zapamatovat a ty, jež mají na starosti komplexní funkce, jakými je například řeč. V mozku se ukázaly být dvě lokality, ve kterých jsou místa se vztahem k inteligenci nahromaděna. Jednu z nich, kde k takové kumulaci dochází, představují čelní laloky. Druhou je temenní část mozku.  Úroveň inteligence by podle Haiera a Junga měla být založena na tom, jak výkonná komunikace mezi těmito oblastmi mozku je. Budeme-li Haierovi věřit, tak pro náš mozek platí stejný princip jako platí v armádě. I tam se bitvy rozhodují především díky rychlému přenosu informací a koordinaci. O tom, že přenos informací může být rozhodující, svědčí i některé fyzikální metody, které špatný přenos vzruchů napravují pomocí elektrického pole vytvářeného elektrodami zavedenými do mozku.
Znovu se tak nastoluje otázka možnosti léčby osob rozumu mdlého, stejně tak jako i dalšího vylepšování těch, jež jsou s inteligencí v normálu. 

Zobrazovacími metodami zkoumaná inteligence je relativně novým krokem v bádání. To, na čem se vědci ale nemohou shodnout, je definice inteligence a jak ji měřit. Haier a Jung ale překvapivě našli shodu ve zjištěných údajích, přesto, že jimi posuzované studie volily k hodnocení inteligence i jejího výzkumu, různé přístupy.

Earl Hunt

Jeden z prvních psychologů, který  se k těmto novým výsledkům vyjádřil, je psycholog Earl Hunt  z University of Washington. Podle něj Haierův a Jungův P-FIT model, jak autoři svojí mozkovou síť nazvali, ukazuje na to, jak hodně jsme v chápání toho, co po biologické stránce inteligence je, pokročili. Před dvaceti pěti lety se vědci dohadovali o tom, jestli inteligence souvisí s rozměry lebky. Nyní už nám zobrazovací metody umožňují vstupovat přímo do funkčního mozku. Jeden ze základních poznatků byl učiněn před třemi roky. Tehdy se ukázalo, že sídlo pro obecnou inteligenci nemá “centrum“. Že není lokalizováno například do čelních laloků, ale že je rozprostřeno po celém mozku. O rok později zase vyšlo najevo, že navzdory tomu, že ženy mají více bílé hmoty mozkové a muži zase šedé, nejsou v obecné inteligenci mezi mužem a ženou, rozdíly. Jinak řečeno to znamená, že jednotlivé neuroanatomické struktury nemají s obecnou inteligencí toho moc společného. Různé typy mozků mohou stejné intelektuální zdatnosti dosahovat různými cestami.   

Také genetici v poslední době dokládají, že úroveň inteligence se dědí. A protože geny pracují biologickými cestami, musí také existovat biologické základy inteligence. Vědci jsou ještě daleko od porozumění všech detailů, ale tento nový model P-FIT (Parieto-Frontal Integration Theory), by měl být základem pro zpřesňování této sítě a pro testování nových hypotéz o inteligenci.         

Pramen: University of California - Irvine