Zvětšit obrázek

Žlutě řez neuronem z oblasti striatum, oranžově shluk špatného Huntingtinu uvnitř neuronu, modře další neurony v oblasti.

Hungtingtonova choroba je poměrně vzácná, postihuje přibližně 5 až 8 lidí ze 100 tisíc. Je to dominantně děděná genetická porucha genu na 4. lidském chromozómu, který kóduje příznačně pojmenovaný protein Huntingtin. V sekvenci Huntingtinu je od pozice 18. aminokyseliny řada glutaminů kódovaných trojícemi písmen genetického kódu CAG. Takové opakované uspořádání na molekulární úrovni si přímo říká o problémy. Přepis genetické informace má daleko k dokonalosti a občas se stane, že něco zmizí, jindy se zase přidělá něco navíc. Huntingtin se porouchá, když má na zmíněném místě příliš mnoho glutaminů.

Zvětšit obrázek

George Huntington popsal projevy poruchy Huntigtinu v roce 1872.

Huntingtin je slušně velký protein, za normálních okolností se skládá z více než 3100 aminokyselin. Normálně fungující formy Huntigtinu mají v řadě glutaminů 6-34 těchto aminokyselin. S třicátým pátým glutaminem přicházejí problémy. Může jich ovšem mít až 155. Čím víc jich dotyčný člověk má, tím dříve se Huntington projeví.

Huntington je jednou z prvních dědičných poruch, které jsme se naučili najít genetickými testy. Je smutné, že lidé s Huntigtonem si mohou ještě za plné duševní pohody odhadnout, za jak dlouho přijde nemoc. Co vlastně ale dělá protein Huntingtin kupodivu dodnes navzdory poměrně rozsáhlému výzkumu nevíme. Jeho funkce je hodně komplikovaná. Podle všeho jde o transkripční faktor, který se dostává do styku s celou řadou jiných proteinů. Jsou i náznaky, že hraje určitou roli v cytoskeletu kolem mitochondrií.

Zvětšit obrázek

Huntigton nemá slitování. Normální mozek vpravo, mozek s Huntingtonem vlevo.

Není ani příliš jasné, jak porucha Huntingtinu způsobuje projevy nemoci. Rozbitý Huntingtin se zřejmě špatně odbourává a nepříznivě reguluje mnoho dalších proteinů. Výsledkem je degenerace nervových buněk v určitých oblastech mozku, především v místě zvaném striatum, které je součástí bazálních ganglií. Lidé s Huntingtonem se divně pohybují a přicházejí o mentální schopnosti.

Zvětšit obrázek

Řez oblastí striatum v normálním mozku.

Bez genetického inženýrství se s Huntigtonem nedá nic dělat, lze jen zmírňovat příznaky a čekat na smrt. S Huntingtonem je možné od prvních zjevných příznaků přežít tak 10 až 25 let. Častým koncem bývá sebevražda.

Jak je vidět, Huntingtonova nemoc rozhodně není žádný med. Navíc se v lidské populaci podle všeho zvolna šíří. Tragédie je zřejmě v tom, že nositelé rozbitého genu pro Huntigtin mají nějakou evoluční výhodu ve věku před rozjetím plnotučných příznaků nemoci. Ta se totiž obvykle projeví ve středním věku, kdy už její nositelé bývají rozmnožení. Klasicky se přepokládalo, že lidé s Huntingtonem mají více dětí, protože jsou promiskuitnější díky ranným skrytým psychickým projevům poruchy.

Nedávno se ale objevila nová hypotéza, kterou prosazuje Benjamin Eskenazi s kolegy z Tufts University v americkém státě Massachusetts. Podle nich je promiskuitní hypotéza na vodě, protože se u Huntingtona psychické poruchy objevují spíše až po nápadných pohybových projevech. Mohlo by to být ale i jinak. Nositelé poškozených genů pro Huntingtin jsou podle nich v mladém věku možná zdravější, než jejich vrstevníci.

Zvětšit obrázek

Striatum u Huntingtona. Bez komentáře.

Autoři vycházejí mimo jiné z dánské studie z roku 1999, která zjistila, že lidé s Huntingtonem mají méně prakticky všech typů rakovin, než jejich příbuzní bez této genetické poruchy. Zdá se, že protein Huntingtin spolupracuje se známým proteinem p53, který mimo jiné potlačuje rakovinné bujení. Je také možné, že protein p53 hraje významnou obecnou roli v opravě poškozené DNA. Porucha Huntingtinu podle autorů zvýší nároky na produkci a aktivitu proteinu p53. Náhodným důsledkem pak může být celkově lepší zdravotní stav lidí s poškozeným genem pro Huntingtin oproti těm s normálním genem, což trvá po celé reprodukční mládí až do rozvoje Huntingtonovy nemoci.

Zdravotní hypotézu šíření Huntingtona nebudu snadné testovat, lidí s Huntingtonem je zatím příliš málo. Ale fungovat by to takhle mohlo. Pokud je to tak, pak s námi Matička Příroda hraje docela krutou hru. Proti takové genetické poruše nefunguje přírodní výběr, ten ji naopak radostně podpoří. Co je po reprodukčním věku, to už naše geny nezajímá. Huntington se bez genetického inženýrství bude vesele šířit dál, na druhou stranu, genetická manipulace by v tomto případě nemusela být nijak složitá. Stačí jen vymazat přebytečné glutaminy.

Prameny: NewScientist 7.9.2007, Wikipedia