Zvětšit obrázek

Umělecké vyobrazení objektu o hmotnosti planety (SWIFT J1756.9-2508) v popředí s pulsarem. Slapové síly deformují společníka do tvaru „slzy“ a „odtrhávají“ jeho plyn. Kredit: Aurore Simonnet/Sonoma State University

„Jde vlastně už jen o jádro hvězdy,“ říká člen výzkumného týmu Craig Markwardt (Goddard Space Flight Center, Maryland). „Pulsar neustále ujídá vnější obálku hvězdy a jediné, co zůstává, je jádro bohaté na helium.“

Pulsary jsou jádra vyhořelých „neutronových“ hvězd rotující 100krát za sekundu - rychleji než kuchyňský mixér.

Zvětšit obrázek

Systém SWIFT J1756.9-2508 - orbitální vzdálenost členů je menší než vzdálenost Země-Měsíc. Kredit: Aurore Simonnet/Sonoma State University

Systém byl objevený začátkem června, kdy družice Swift a rentgenová RXTE (Rossi X-ray Timing Explorer) zaznamenaly rentgenový a gama záblesk ve směru galaktického centra Mléčné dráhy v souhvězdí Střelce (Sagittarius).

Menší objekt obíhá okolo svého parazitujícího společníka ve vzdálenosti jen asi 370 000 km - o trochu méně než je vzdálenost Země – Měsíc (384 000 km). Jeho odhadovaná minimální hmotnost je jen 7 hmotností Jupitera, ale mohla by být mnohem větší. Na rozdíl od 3 objektů velikosti Země, které byly nalezeny poblíž pulsaru v roce 1992, vědci neuvažují o tom, že se v tomto případě jedná o planetu.

Zvětšit obrázek

Družice Swift. Kredit: NASA

„Je to bílý trpaslík, který byl zmenšen na hmotnost planety,“ řekl člen výzkumného týmu Christopher Deloye (Northwestern University Evanston, IL).

Astronomové si myslí, že před několika miliardami let se systém skládal z velmi hmotné hvězdy a menší hvězdy o hmotnosti asi 1 - 3 hmotností Slunce. Větší hvězda se vyvíjela rychleji a explodovala jako supernova. Zanechala po sobě rychle rotující hvězdnou „mrtvolu“, známou jako neutronová hvězda.

Zvětšit obrázek

Hans A. Krimm (vlevo),(GSFC) a Christopher Deloye (Northwestern University).

Mezitím se začala také vyvíjet menší hvězda, až se nakonec „nafoukla“  a stala se rudým obrem, jehož vnější obálka „obalila“ neutronovou hvězdu.

To způsobilo, že se obě hvězdy dostaly k sobě blíž. Mezi tím rudý obr odhodil svou obálku do vesmíru.

Po miliardách letech z hvězdného společníka zůstalo málo a vůbec není jisté, jestli to přežije.
Dnes jsou oba objekty tak blízko sebe, že silná gravitace neutronové hvězdy nasává plyn od společníka a tvoří z něj okolo sebe rotující disk. Občas se stane, že disk „odhodí“ velké množství plynu směrem ke své  neutronové hvězdě, což způsobí výbuch. Takový, jaký byl spatřen v letos v červnu.

Zvětšit obrázek

Rentgenová družice RXTE . Kredit: NASA

Dvě studie zkoumaného systému budou publikovány v aktuálním vydání Astrophysical Journal Letters. Oba výzkumy, jejichž autory jsou Krimmův tým (Goddard) a  Deepto Chakrabartův tým (MIT), dospěly ke stejným závěrům.

Zvětšit obrázek

Deepto Chakrabarty (MIT)

Pulsar v pozorovaném systému je jedním z osmi, o kterých víme, že mají rotaci okolo jedné milisekundy, a kteří „tloustnou“ díky tomu, že o hmotu „okrádají“ svého souputníka. Existuje ale už jen jeden další takový systém, ve kterém pulsar má společníka (XTE J1807-294) s tak malou hmotností, která je přibližně 7 Jupiterů.

„Neznáme sice přesnou hmotnost ani jednoho z aktérů, ale myslíme si, že ten náš by mohl být tím nejmenším,“ řekl Hans Krimm (Goddard Space Flight Center, Maryland).

Zdroj: Space