Zvětšit obrázek

Snímek pořízený 8,2m dalekohledem VLT 16. srpna pouhé 2 hodiny poté, co Země protnula rovina prstenců planety. Kredit – ESO

Uran oběhne kolem Slunce každých 84 let, což mimo jiné znamená, že naše planeta protne rovinu jeho prstenců jednou za dlouhých 42 roků. A taková situace nastává právě v letošním roce. Unikátnost tohoto úkazu zvýrazňuje pohled do minulosti. Když naposledy Země protnula rovinu prstenců, psal se rok 1965. V té době toho bylo o vzdálených planetách známo velmi málo. Vždyť i prstence Uranu byly objeveny až o 12 let později.

Zvětšit obrázek

Srovnání pohledu na Uran v listopadu 2002 (vlevo) a srpnu 2007 (vpravo). Aktuální snímek byl získán pomocí adaptivní optiky, proto je ostřejší a detailnější. Kredit – ESO

Největším dalekohledem na světě byl 5m Haleův na observatoři Mt. Palomar a o kosmických dalekohledech se astronomům mohlo pouze zdát. Řečeno slovy Heidi Hammel (Space Science Institute, Colorado): „Toto je opravdu poprvé, kdy můžeme provádět tento druh pozorování.“

Protože nejen Uran ale i naše planeta obíhá kolem Slunce, protne rovinu Uranových prstenců hned třikrát. Poprvé se tak stalo 2. května, další úkaz nastal 16. srpna a k poslednímu v řadě dojde 20. února 2008. Srpnový jev byl geometricky nejvýhodnější – Uran se blíží do opozice se Sluncem, je tedy viditelný po celou noc. Naopak v únoru bude situace nepříznivá, protože při pohledu ze Země se nám bude planeta schovávat za Sluncem.

Zajímavou skutečností je rovněž to, že 7. prosince nastává na Uranu rovnodennost – Slunce tento den protne rovník planety. Poté nastane krátké období, kdy budou moci pozemšťané sledovat tmavou stranu Uranových měsíců. A pak už nás čeká „jenom“ návrat k normálu. Prstence budou osvětleny po dalších 42 let.

Zvětšit obrázek

Rovněž HST sleduje průběžně planetu Uran a tento složený snímek ukazuje srovnání pohled za několik posledních let. Kredit – NASA, ESA, Mark Sholwater (SETI Institute)

Vědci, kteří se studiem planety zabývají, se sešli v květnu loňského roku na workshopu v Pasadeně, aby na tuto výjimečnou událost naplánovali společnou strategii. Zajistili si pozorovací čas na velkých světových dalekohledech, včetně Hubbleova kosmického dalekohledu, VLT na Paranalu v Chile nebo Keckova dalekohledu na Havaji. Koordinované úsilí nyní přináší své první plody.

Zvětšit obrázek

Odvrácená strana prstenců Uranu jak ji pozoroval dalekohled Keck II na Havaji v květnu letošního roku. Zachyceno je pouze světlo, které prošlo skrz prstence. Kredit - W. M. Keck Observatory/UC Berkeley

Získané snímky ukazují nevídané detaily, které jsou normálně skryty v záři samotných prstenců a prachu, který je tvoří. V momentě, kdy jsou k nám nakloněny nejužší částí, velmi jasné vnější prstence září slaběji, protože cm až m částice, které je tvoří, se zakrývají navzájem. Naopak obvykle slabé vnitřní prstence jsou nyní jasnější, protože jejich materiál jako by splývá do jednoho souvislého pásu.

Srovnání nyní získaných snímků s těmi, které pořídila sonda Voyager před 21 lety, ukazuje za značné rozdíly. Zatímco na dřívějších snímcích se zdálo, že prach je „uvězněný“ mezi prstenci, snímky z Keckova dalekohledu ukazují rozsáhlý prachový oblak obklopující téměř všechny prstence. „Lidé mají tendenci si myslet, že prstence jsou neměnné, ale naše pozorování ukazují, že to tomu tak není,“ komentuje tuto skutečnost Impe de Pater (University of California, Berkeley).

Zvětšit obrázek

Sonda Voyager 2 studovala prstence ze vzdálenosti pouhých 236 tisíc kilometrů. Kredit – NASA, JPL-CalTech

Jeden z vnitřních prstenců nesoucí označení zeta se zdá být o několik tisíc kilometrů dále od planety než byl v době objevu sondou Voyager. „Prstenec se mohl posunout nebo se může jednat o zcela nový prstenec,“ říká Mark Sholwater (SETI Institute, Mountain View).

Astronomové také doufají, že další analýza získaných snímků jim umožní objevit také nové měsíce planety, které jsou za normálních okolností rovněž skryty v záři samotných prstenců. Dnes je známo, že malé satelity Cordelia a Ophelia jsou pastýřskými měsíčky prstence epsilon – nejjasnějšího Uranova prstence. „Lidé ale vždy předpokládali, že zde musí být celá skupina takových satelitů, jež vymezují devět dalších úzkých prstenců,“ dodává Mark Sholwater.

Zdroje:

ESO Press release
Space.Com
Sky&Telescope