Pro mnohé z nás bude možná překvapením, že většina buněk v našem mozku nejsou nervové buňky (neurony), nýbrž buňky gliové. Většina mozkových buněk nemá s myšlením a vedením vzruchů nic společného. Mozek je především armáda buněk s podpůrnými funkcemi. Mají na starosti pečovat o elitu. Chrání neurony před nárazem, vyživují je, uklízejí po nich a v případě, že některý z nich zemře, obstarají pohřeb (fagocytózou). Tito pomocníci se liší nejen svojí funkcí, ale i svým tvarem a tak jim anatomové dali různá jména: mikroglie, oligodendrocyty a astrocyty. Poslední ze jmenovaných mají hvězdicovitý tvar. Odtud také pochází jejich pojmenování – astrocyty (někdo používá termínu astroglie).  Většinou o nich slyšíme v souvislosti s nádory. Dnes se ale podíváme na jejich přívětivější tvář, kterou nám ukázaly.

Zvětšit obrázek

Zeleně zářící neurony vypěstované z pomocných gliových buněk (astrocytů). Mají vše, co dospělý neuron má mít, včetně elektrické vodivosti.

Astrocyty, jak jsme si řekli, je odnož buněk zvaných glie. Jejich název (glie) znamená lepidlo. To proto, že tyto buňky byly považovány jen za jakýsi tmel, který důležitý jen k tomu, aby buňky držel pohromadě. Skryté schopnosti těchto buněk poprvé překvapily zhruba před dvěma lety, kdy se zjistilo, že mohou fungovat jako kmenové buňky. To znamená, že se mohou „omladit“ a dát vznik nediferencovaným buňkám, schopným se množit. Kmenové buňky jsou nediferencovanými buňkami, které jsou schopny dát vznik dalším typům buněk. Do jaké míry jejich „omlazení“ skutečně proběhne, zůstávalo otázkou. Několik věcí  nasvědčovalo, že nebude úplné. Že se sice začnou množit, ale  nedokáží dát vznik všem buňkám v mozku. Například zmíněné elitě – neuronům. Z plnohodnotných kmenových buněk by teoreticky měly růst i neurony. Jenže právě to se po úrazech mozku nepotvrzuje. Gliové buňky buňky se v poničeném místě do změny na neurony nijak nehrnou. Závěr proto zněl, že gliové buňky o tuto schopnost přišly.  

Zvětšit obrázek

Prof. Dr. Magdalena Götz, vedoucí laboratoře a spoluautorka objevu.

Vědci z Národního centra pro životní prostředí a zdraví a Ludwig Maximilians University v Mnichově, vzali obecně uznávaný fakt na vědomí velmi liknavě. Dál si zkoušeli k buňkám přidávat lektvary o nichž se domnívali, že by mohly fungovat jako molekulární přepínače. V praxi to vypadalo tak, že brali gliové buňky z mozků již narozených jedinců a do kultivačního media jim přidávali různé proteiny. Nakonec se jim to podařilo. Na správné proteiny a pořadí ve kterém je potřeba v nich buňky „koupat“, přišli a neurony z gliových buněk vychovali.   
Dr. Benedikt Berninger, člen objevitelského kolektivu, tvrdí, že ví, které regulační proteiny je potřeba použít, aby se původem gliová buňka diferencovala v neuron. Dokládá to videozáznamem z mikroskopu, kde je přeměna buněk patrná. Převtělení do nové podoby trvá buňkám několik dnů. Při tomto přeprogromavování gliovébuňky začnou postupně nabývat tvar normálních neuronů. Nejde přitom jen o vizáž nebo jakýsi makeup. Vypiplané buňky mají nakonec všechny potřebné povrchové struktury a také začnou vodit elektrické impulsy. Mají všechny funkce jaké má normální dospělá nervová buňka.

To, že se německým vědcům podařilo z podpůrných buněk dospělého mozku vytvořit funkční neurony, může být významný poznatek. Mohl by změnit způsob léčby poranění míchy a mozku. 

Pramen: . Neurosci. 2007 27: 8654-8664; doi:10.1523/JNEUROSCI.1615-07.2007