Víte že: Osoby s hladinou HDL (hodného cholesterolu) v krvi, která je nižší než 35 mikrogramů na mililitr, mají 8x vyšší riziko infarktu než ti, jejichž hladina HDL je 65 mikrogramů, nebo vyšší. Hladina hodného cholesterolu trápí především muže, protože 16 až 18 procent z nich má zmíněnou hladinu nízkou. Ženy jsou na tom podstatně lépe. Nízkou hladinou hodného cholesterolu jich trpí jen 3 až 6%.

Cholesterol pochází z řeckého cholé žluč a stear tuk. Jde vlastně o alkohol, přesněji steroidní alkohol (sterol), což je látka podobná tuku. Naše tělo si jej syntetizuje téměř ve všech tkáních (zejména v játrech). Cholesterol je součástí buněčných membrán (v mozku 10 % sušiny). Je také součástí krevních lipoproteinů (asi 2 mg/ml krve). Můžeme říci, že nám v krvi kolují ve formě lipoproteinů. Z místa na místo nám je přenáší různé typy proteinů. Hlavní jsou HDL, což jsou lipoproteiny s vysokou hustotou a LDL - lipoproteiny s nízkou hustotou.

Některé z lipoproteinů transportují tuky, především cholesterol, z cév do jater. Tam je cholesterol zpracován na tvorbu důležitých látek. Cholesterol v těchto částicích se nazývá HDL cholesterol. Je to „hodný“ cholesterol, kterého bychom měli mít nad 1 mmol/l. Naopak z jater do cév nesou lipoproteiny LDL – „zlý“ cholesterol, který se dobře a snadno usazuje v cévách a výsledkem jeho snažení je zužování cév – ateroskleróza.
Organismus určité množství cholesterolu k udržování buněčných membrán a k zachování dalších životních funkcí potřebuje. Všeho moc ale škodí. V případě cholesterolu to je avízo blížící se srdeční a mozkové příhody. V praxi nám proto občas měří, kolik hov krvi máme. Měří se jednak celkový cholesterol a odděleně pak se měří "škodlivý" LDL cholesterol a "prospěšný" HDL cholesterol. Stejně jako příliš vysoká hodnota, škodí i nízká hodnota (HDL pod 0,9 milimolů na litr). Lékaři doporučují udržovat hladinu celkového cholesterolu nižší než 5,6 milimolů v jednom litru (ideálně kolem 5,2 milimolů). Všeobecně uznávaným názorem současnosti je snažit se udržovat si hladinu HDL tak vysoko, jak je to možné. Má to svůj logický základ, protože 40% všech srdečních infarktů a kardiovaskulárních problémů se rekrutuje u lidí, kteří mají nízkou hladinu „dobrého“ cholesterolu (HDL). Z toho pramení ochota lékařů předepisovat léky, které  tento typ cholesterolu zvyšují.

Přehled 31 vědeckých prací, publikovaných v poslední době v Journal of the American Medical Association, dává přehled o tom, že vlastně existuje jen málo důkazů, které by snahu zvyšování hladiny hodného cholesterolu, pomocí léků, ospravedlňovaly. Některé ze závěrů dokonce svědčí o pravém opaku.

Autoři, kteří výsledky různých kolektivů poslepovali dohromady, komentují výsledek svého počínání slovy: „Zatímco snaha snížit špatný cholesterol (LDL) se stále jeví jako účinná a potřebná věc, která má blahodárný efekt na snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění. Případ hodného cholesterolu (HDL) je mnohem komplikovanější a především nové výsledky vedou k rozčarování.“ Jeden ze spoluautorů slepence, Mehdi Shishehbor z Cleveland Clinic, k tomu dodává: „Praktičtí lékaři by se měli soustředit především na zlý cholesterol (LDL). Protože jak z přehledu vyplynulo v případě hodného cholesterolu není všechno zlato co se třpytí a ne všechno, co zvyšuje hodný cholesterol, nám také prospívá. Ukazuje se, že ani tak nezáleží na tom, kolik hodného cholesterolu máme, jako spíš na tom, jakého ten hodný cholesterol je typu. Kvalita je u něj důležitá. Kvantita v tomto případě roli nehraje. O našem zdraví tedy rozhoduje to, jestli onen dobrý cholesterol může dělat svojí práci poctivě.“

Dobrého (HDL) cholesterolu je totiž mnoho typů. Ne všechny jeho variace nám slouží k tomu co je žádoucí - výživě srdce a cév. Kvalitativně vhodný dobrý cholesterol odnáší tuk z cév do jater a plní úkoly v buněčných membránách. Hodný cholesterol (HDL) ale není jen jedna látka. Vyskytuje se v různě dlouhých řetězcích o různé hustotě a chemických vlastnostech. Těmito změnami se mění i jeho vhodnost pro naše zdraví. Určité typy dobrého cholesterolu nám například zhoršují zánět. Takže nám cévy spíše ucpávají, než aby je čistily.
Lékaři zatím nemají takové možnosti, aby si mohli zjistit, u kterého z pacientů je dobrý cholesterol dobrým cholesterolem, a u koho se jedná o variantu hodného cholesterolu, která škodí.

 

Mehdi Shishehbor:  "Dosud platilo, že zlý cholesterol byl zlý a dobrý cholesterol byl dobrý..."

Změna životního stylu
Jednu potěšující zprávu rozbor publikovaných poznatků ale má. Změna životního stylu vždy pomáhá, bez ohledu na to, aby to vedlo k nějakým vedlejším nežádoucím účinkům. Nejbezpečnější cestou, jak si zvýšit ty správné varianty dobrého cholesterolu, je tedy zhubnout, hýbat se a přestat kouřit. Výsledky ohledně alkoholu přivedly lékaře do rozpaků. Z pohledu rizik kardiovaskulárních chorob se to jeví tak, že ke zdravému životnímu stylu mírná konzumace alkoholu patří. Jedna až dvě skleničky alkoholického nápoje denně u muže a jedna u ženy, srdci a cévám prospívá. Od doporučení, aby abstinenti v rámci prevence měnili své zvyky, se ale lékaři distancují.
Vhodnou cestou, jak si zvýšit hladinu hodného cholesterolu, je konzumace ryb a nebo rybího oleje. Konzumaci omega-3 mastných kyselin lze z výsledků studie jen doporučit.

Farmaka 
Z běžně dostupných látek, kterými lze cholesterol vhodně ovlivnit, připadá v úvahu vitamín B3. Vitamin B3 nebo-li niacin, je společný název pro kyselinu nikotinovou a nikotinamid.  Kromě zmíněného vitamínu lékaři předepisují léky na bázi statinů a fibrátů. Zatím co statiny jsou hitem poslední doby, fibráty se používají od šedesátých let minulého století. Jsou to dostupná farmaka, kterými lze hodný cholesterol zvýšit, mohou však mít vedlejší účinky. Jejich aplikace musí být pod dohledem. Třetina lidí totiž není schopna vyšší dávky vitamínu B3 tolerovat. Dochází u nich k jakési alergické reakci – rudnou, mají kopřivku, dostavují se otoky. Nepříznivým reakcí lze zabránit, ale ne u všech pacientů.  U fibrátů byly pozorovány poškození ledvin, svalů,... O statinech jsme na Oslu psali nedávno. Šlo o to, že léčba pomocí statinů je vhodná jen pro někoho. Kromě svého účinku na hodný cholesterol, statiny také snižují hladinu zlého cholesterolu. U osob, u nichž po jejich podání dojde k velkému poklesu zlého cholesterolu (což by mělo být kvitováno s povděkem), se  jako vedlejší efekt, ukázal významný nárůst případů rakoviny.     

Nové způsoby léčby motivované snahou co nejvíc navýšit hladinu dobrého cholesterolu skončily zklamáním i v jiných případech. Tak například zkoušky léku torcetrapib byly ukončeny. Ukázalo se, že zvyšuje krevní tlak a místo toho, aby pomáhal, zvyšoval riziko úmrtí. Obdobně to dopadlo s použitím léků, které známe z léčby diabetu a v nichž je účinná látka thiazolidinedion (např. Avandia a Actos). Tyto léky zvyšovaly HDL, ale současně zhoršovaly kardiovaskulární problémy.

Takovou spoušť v našich cévách dělá vysoká hladina „zlého“ (LDL) cholesterolu. Zhoršení stavu našeho kardiovaskulárního aparátu ale může být důsledkem i „hodného“ cholesterolu, který se nám lékaři snaží zvyšovat. Záleží na tom, jak kvalitní HDL se nám v těle tvoří.

Svého času široce doporučovaný přípravek na hubnutí rimonabant, který blokuje mozkové receptory aktivované marihuanou, a který se zdál být velmi nadějným právě pro svůj efekt ve zvýšení hladiny hodného cholesterolu, americká FDA nepovolila. Důvodem jsou obavy před zvýšeným rizikem vzniku depresí.

Zvětšit obrázek

Prediman Shah

Když bychom to měli shrnout, tak vyhodnocení více než třicítky vědeckých prací, nevyznělo pro léčbu ani pro prevenci založenou na principu zvyšování hladiny hodného cholesterolu, vůbec dobře. Trochu optimismu do situace vnáší snad jen komentář ředitele Centra pro výzkum aterosklerózy v Los Angeleském Cedars-Sinai Medical Center. Je jím Prediman Shah. Jde o specialistu, který se rovněž zabývá zvyšováním hladiny hodného cholesterolu. Na pilu tlačí ale ze zcela opačného konce. Věří v úspěch genové terapie. Je k tomu oprávněn - klinické zkoušky jeho preparátu již probíhají a zatím vše nasvědčuje tomu, že bez nežádoucích efektů. Snad brzo zveřejní podrobnosti, abychom o tom mohli referovat.

Slušně našlápnuto je ale i v klasickém medikamentózním ovlivňování hladin cholesterolů. Nejméně jeden lék s novým mechanismem účinku, je již ve stádiu klinických testů a nejméně u tří dalších přípravků se dokončují přípravy k provedení zkoušek. Podle těch, kteří tomu rozumí, se během několika málo let v oblasti preventivního ovlivňování hladin cholesterolu mají dít velké věci.  Stávající přístup k léčbě hyperlipoproteinémií a prevence kardiovaskulárních chorob má doznat podstatných změn.

Prameny: Center for the Advancement of Health, Cleveland Clinic