Zvětšit obrázek

Woo Suk Hwang

„Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem,“ říká se v slavném filmovém trháku českých Vánoc.

Jihokorejský biolog Woo Suk Hwang může slavný Ivánkův výrok parafrázovat: „Kdybych nebyl hlupákem, nestal bych se podvodníkem.“

Připomeňme si, že jihokorejský vědec Woo Suk Hwang šokoval svět dvěma pracemi zveřejněnými v Science. V první popsal tvorbu lidských embryonálních kmenových buněk metodou terapeutického klonování. V druhé pak tvrdil, že metodu vylepšil k dokonalosti. V stručnosti připomeňme, že embryonální kmenové buňky se mohou teoreticky za vhodných podmínek proměnit v jakýkoli ze zhruba 230 typů buněk lidského těla. Upírají se k nim velké naděje pro léčbu mnoha chorob, s kterými se dnešní medicína těžko pere. Představme si, že člověka skolí infarkt a odvezou ho do špitálu – smrt na jazyku. Srdce se mu možná zhojí, ale ve svalovině se vytvoří jizva. Vazivo už nebude pracovat tak jako srdeční sval a srdce ztratí na výkonnosti. Bude se namáhat, ničit se nadměrnou zátěží  a nakonec to nevydrží.

Jose Cibelli

Nebylo by možné poškozený sval „zazáplatovat“ kusem srdeční svaloviny? Primární otázka zní: Kde ji vzít? A tady přichází koncepce terapeutického klonování. Z těla pacienta je odebrána tělní buňka a její jádro je podstrčeno lidskému vajíčku, jež bylo předtím zbaveno vlastní dědičné informace. Ošálené vajíčko se začne chovat jako jednobuněčný zárodek a začne se vyvíjet. Po týdnu dosáhne stádia, z kterého lze vypěstovat embryonální kmenové buňky. Když je lékaři získají, mohou je namnožit, navodit jejich proměnu na srdeční svalovinu a s tou pak opravit kardiakovi srdce. Pacient buněčnou záplatu přijme, protože jsou to jeho vlastní buňky- jen přeškolené na srdeční sval.

Tolik tedy k ambiciózním plánům buněčné terapie. Zatím ještě nikdo nikoho tímto postupem nevyléčil. Kliniky, které slibují léčbu kmenovými buňkami, jsou hnízda šarlatánů, kteří škubou z nešťastníků poslední dolar, jüan či rubl. Jde o zcela normální hyenismus, o obchod s lidským neštěstím a o uvedení zásady: „Tonoucí se stébla chytá“ do praxe tržní ekonomiky.

Woo Suk Hwang tvrdil, že celý postup terapeutického klonování  zvládl až po zisk embryonálních kmenových buněk. Jejich přeměnu na žádoucí typ buněk a následnou léčbu nezkoušel. Hwang opravdu vytvořil z lidských buněk celou řadu embryí a mnohá se vyvíjela tak daleko, že mohl pomýšlet na tvorbu embryonálních kmenových buněk – svatého grálu současné biomedicíny slibujícího léčbu chorob, s kterými se dnes lékaři marně potýkají.

V dobách Hwangovy největší slávy spolupracoval Gerald Schatten i na vzniku prvního klonu psa. Práci si rozdělili následovně. Hwang a jeho tým klonovali. Schatten zkontroloval angličtinu článku pro Nature a doporučil, aby psa vyfotil profesionální fotograf. Za to se stal plnoprávným autorem článku. Na zákaldě takto získaných publikací dostal Schatten v USA grant ve výši 5 milionů dolarů.

To už se Hwangovi nepodařilo. Přestože došel dále než kdokoli před ním, spokojen nebyl. Chtěl víc – víc peněz, více slávy. A tak vyšel v roce 2004 v únorovém Science článek, v kterém Hwangův tým doplněný o argentinsko-amerického kolegu Jose Cibelliho ohlásil nejen vytvoření embryí z lidské tělní buňky, ale v rozporu s realitou i úspěch při tvorbě jedné linie embryonálních kmenových buněk.

Gerald Schatten

„Důkaz“ vzbudil obrovskou pozornost. Odbornici kvitovali s povděkem, že Hwang prolomil bariéru, jejíž existenci avizovala studie Geralda Schattena z University of Pittsburgh. Schatten v ní dokazoval, že klonování primátů je předem prohraná věc. Při klonování makaků se ukázalo, že jejich vajíčka mají některé „nectnosti“, jež se jiným savcům vyhýbají. Embrya makaků vzniklá klonováním postrádají v důsledku této zvláštnosti  proteiny nezbytné pro správné dělení dědičné informace při množení buněk. Schatten označil dědičnou informaci embryí opičích klonů za „galerii genetické hrůzy“. Všichni se obávali, že terapeutickému klonování stojí v cestě podobná překážka.

Právě proto přizval Hwang k dalšímu „průlomu“ samotného Geralda Schattena. Tentokrát se tým ze Soulu pokusil vytvořit embryonální kmenové buňky pro konkrétní pacienty, většinou ochrnuté oběti úrazu páteře. Opět dokázali z tělních buněk pacientů vytvořit embrya a opět naprosto vyhořeli při pokusech o vypěstování embryonálních kmenových buněk. Ani tentokrát  Hwang „nepřiznal barvu“ a v květnu 2005 vyšla v Science studie, která byla považována za revoluční. Hwangův tým v ní spolu se Schattenem tvrdil, že většině pacientů vypěstoval embryonální kmenové buňky „na míru“ a to s účinností, která brala dech. V průměru spotřebovali 20 lidských vajíček na tvorbu jedné linie.

Konkurenti přičítali Hwangovy úspěchy netradičnímu zdroji lidských vajíček. Místo vajíček žen, které se podrobily léčbě neplodnosti a mohly mít vajíčka různě  „postižena“, využíval Hwang bezplatných služeb dobrovolných,  zdravých dárkyň. Soumrak „Pána klonu“ začal ve chvíli, kdy se ukázalo, že jeho dárkyně dostávaly za vajíčka 1 400 dolarů. Na seznamu dárkyň figurovaly i dvě PhD. studenky z Hwangovy laboratoře. O dobrovolnosti jejich „daru“ panovaly vážné pochybnosti.

To už se od Hwanga distancoval jeho nedávný velký spojenec Schatten. Tušil, že se „loď jménem Hwang“ povážlivě houpe. Anonymními internetovými chaty kolovaly překvapivě zasvěcené informace ze zákulisí Hwangovy laboratoře, které naznačovaly, že to v „paláci Pána klonů“ povážlivě zavání podvodem. Autory výzev typu „Hledejte zmanipulované fotografie ve Hwangových publikacích! Já našel dvě, ale určitě jich tam je víc!“ byli zřejmě mladí členové Hwangova týmu. Otevřeně vystoupit proti šéfovi nedokázali. Mlčet nemohli.
Soulská národní universita byla v této situaci nucena zahájit vyšetřování a 10. ledna 2006 seznámila veřejnost s jeho výsledky.

Zvětšit obrázek

Lidské embryonální kmenové buňky

Vyšetřovací komise nenašla žádný důkaz o tom, že by Hwangův tým z lidských embryí vytvořených klonováním vypěstoval byť jen jedinou linii embryonálních kmenových buněk. Nešlo o omyly či chyby, ale o cílený podvod. Verdikt komise byl  pro Hwanga a spol. „vědeckým rozsudkem smrti“. Časopis Science stáhl oba články a Hwang je spolu s dalšími 27 jihokorejskými vědci vyšetřován policií. Hrozí mu až desetileté vězení.

Faktem ale zůstává, že ve Hwangově laboratoři jakési lidské embryonální kmenové buňky byly. Zjevně však nepocházely z pokusů popsaných v obou článcích v Science. Vědci předpokládali, že je Hwang vytvořil z embryí, jež vznikla na soulské klinice Miz Medi při léčbě neplodnosti oplozením „ve zkumavce“. Přesto byl původ buněk podroben detailním analýzám. Výsledek přinesl šok. Hwangovy embryonální kmenové buňky byly vytvořeny z partenogenetického embrya – tedy ze zárodku, který se začal vyvíjet z vajíčka bez oplození.

V letošním roce získali lidské embryonální kmenové buňky z partenogenetických embryí hned tři týmy a sklidily za to velké ovace. Předtím se podařilo získat partenogenetické embryonální kmenové buňky jen u makaka. Hwang byl evidentně první, kdo partenogenetické kmenové buňky získal. Zřejmě jaksi mimochodem a nevědomky. Prostě prováděl pokusy s lidskými vajíčky a přitom nastartovali vajíčko k vývoji. To se stává poměrně často. Zvláště vajíčka, která už strávila nějakou dobu v laboratorních podmínkách, jsou k takovému  spontánnímu zahájení partenogenetického vývoje poměrně náchylná.
Proč je kolem partenogenetických embryonálních kmenových buněk takové „haló“? A proč se je vědci vůbec snaží získat?

Partenogeneze je u mnoha tvorů celkem přirozeným způsobem rozmnožování. Připomeňme si jen, že včelí samec- trubec – vzniká z neoplozeného vajíčka. Je to tedy tvor vzniklý partenogenezí. Partenogenezí se množí i další zástupci hmyzu, např. mšice. Normální a navíc plodný jedinec může vzniknout partenogenezí i u ryb, obojživelníků, plazů (nedávno byla partenogeneze prokázána u varana komodského) a ptáků. Nikoli však u savců. U savců se partenogenetický zárodek utěšeně vyvíjí ale nakonec hyne, protože mu nefunguje placenta. Defekty placenty mají na svědomí chybějící geny otce. Savci potřebují pro zdárný vývoj jak geny matky tak i otce. Ostatní obratlovci vystačí s geny mateřskými.

Zvětšit obrázek

Partenogenetické krůty se vylíhly z neoplozeného vajíčka. Člověk a ostatní savci partenogenezí vzniknout nemůže.

Lidský partenogenetický zárodek by se nikdy nevyvinul v člověka. Je odsouzený k zániku. Pokud jej tedy přetvoříme v embryonální kmenové buňky, nezabili jsme budoucího člověka a z etického hlediska lze takto vytvořené lidské embryonální kmenové buňky považovat za „čistší“. Partenogenetické embryonální kmenové buňky by proto mohly být přijatelné i pro zapřísáhlé odpůrce lidských embryonálních kmenových buněk, kterým je proti srsti právě fakt, že při tvorbě lidských embryonálních kmenových buněk  zaniká lidské embryo. Zvláště náchylní jsou k tomuto náhledu křesťané, kteří jsou přesvědčeni, že člověk vzniká v okamžiku oplození vajíčka spermií. Zánik embrya je tedy zánikem lidské bytosti.

Ale nenechme se mýlit. Logika, podle které bez oplození spermií nevzniká embryo hodné ochrany je mnoha křesťanům cizí. Pro ně je embryo jako embryo. Partenogenetické, klonované nebo vzniklé oplozením. Mnozí křesťané odmítají i partenogenetické kmenové buňky. Vlastně to ani tak moc nepřekvapí, když si uvědomíme, že jeden z nejvěhlasnějších křesťanských proroků byl počat rovněž bez přispění otce. A nebyl proto vnímán jako handicapovaný. Spíše naopak.

A ještě douška nakonec. Americký biolog argentinského původu José Cibelli byl spoluautorem  první podvodné Hwangovy stati z roku 2004. Na rozdíl od Hwanga vyvázl bez úhony. Podobně jako Schatten je i on v USA vydáván spíše za „oběť“ Hwangova podvodu než za jeho „spolupachatele“. Cibelli v komentáři pro Nature říká: „To jsem rád, že jsem se konečně dozvěděl, co to bylo za buňky. Je úplně jasné, že jsou partenogenetické a že jsou pravděpodobně první svého druhu. Trochu mě mrzí, že to Korejci nepostřehli.“
Těžko věřit, že spoluautor studie netušil, co že je to za buňky. Ještě hůře se tráví výčitka Korejcům, že si toho měli všimnout. Inu, jak se říká u nás v Čechách: Lepší drzé čelo nežli poplužní dvůr. Platí to i o Argentincích působících v USA.
Škoda, že Schatten nekomunikuje se sdělovacími prostředky. To bychom se zřejmě dočkali ještě větších „slovních perel“.

Pramen: Cell Stem Cell, Nature, The Scientist,  Science