Zvětšit obrázek

Světélkující palivo v reaktoru. Jádro má svá rizika, ale dnes je nejzelenější.

Obnovitelné zdroje energie jsou zelený hit, který se pevně drží v politických hitparádách. Každý je zná, každý ví, že jsou nejlepší a že nás zachrání před globálními změnami klimatu. Slunce nám zdarma a nezištně kromě globálního oteplování poskytuje také různé formy energie, včetně obnovitelných. Těmi podle panujícího přesvědčení můžeme zachraňovat svět, podle logiky čím více obnovitelných zdrojů tím se má příroda, planeta a my s nimi lépe.

Zvětšit obrázek

Cookova jaderná elektrárna v americkém Michiganu. Moc plochy nezabere.

Kupodivu jsou mezi námi odborníci, kteří si to tak úplně nemyslí. Jesse Ausubel z newyorské Rockefeller University, ředitel tamějšího výzkumného centra Program for the Human Environment, nedávno publikoval detailní komentář, v němž o energii tvrdí, že ne vše zelené se třpytí. Ve skutečnosti jsou podle něj právě klasické obnovitelné zdroje energie, tedy především slunce, vítr a biomasa závažným ohrožením přírodního prostředí a biodiverzity.

Asi netřeba zdůrazňovat, že to pořádně schytal. Je zajímavé, že ač o sobě zelení aktivisté říkají, že jejich extrémní environmentalismus rozhodně není náboženství, tak každý zelený odborník, který nesouhlasí s oficiální věroukou, je hned heretik, demagog a vyvrhel, kterého je potřeba co nejvíce mediálně znectít. Na druhou stranu, Ausubel si za to může i sám, když si neodpustil zmíněný text pojmenovat jako herezi.

Ausubel kupodivu není krvežíznivý manažer, ale badatel v oblasti ochrany přírody a globálního klimatu. Jeho argumentace se točí kolem toho, že slunce, vítr i biomasa, čili vychvalované módní obnovitelné zdroje energie by v případě většího rozvoje spotřebovaly značnou rozlohu země. Tu by bylo pochopitelně nutné někde vzít, což by vedlo ke značnému tlaku na prostředí a biodiverzitu.

Zvětšit obrázek

Pole řepky jsou vhodná pro ufology. Jinak v nich nežije skoro nic.

Podle Ausubela jsou obnovitelné zdroje něco jako móda z luxusního butiku. V malém množství jsou moc pěkné. Ale když se začnou využívat ve velkém, tak to bude mít hrůzné konce. Je tedy opravdu nutné zastavit stroje, vypnout počítače a odstavit letadla? Podle autora zatím není třeba posílat naši civilizaci k ledu. Má jistě spoustu chyb, ale pěstovat zelí na idylickém venkově se většině lidí určitě nechce. Řešením je podle něj v zelených kruzích zatím stále opovrhovaná jaderná energie. Pokud nám jde o to, jak co nejméně zatížit své okolí, vidí Ausubel jako rozumné možnosti zvyšování efektivity a úspornosti kdekoliv je to možné, zemní plyn s odchytem vytvářeného oxidu uhličitého a především jadernou energii.

Zvětšit obrázek

I solární elektrárna potřebuje prostor.

Svá tvrzení podtrhuje analýzou množství energie vyrobené na metru čtverečním při použití různých zdrojů energie. Dalším zajímavým argumentem je, že s nárůstem využívání klasických obnovitelných zdrojů energie klesá jejich efektivita. Ta nejlepší místa pro daný zdroj energie totiž bývají obsazena nejdříve a ta nová jsou pak logicky horší a méně ekonomická.

Biopaliva jsou vůči prostředí přímo brutální. Biopalivový zdroj energie odpovídající jedné jediné atomové elektrárně o výkonu 1000 megawattů by vyžadoval 2500 čtverečních kilometrů kvalitní zemědělské půdy amerického Středozápadu. To je zhruba pětkrát území Prahy.

Biodiverzita se na poli energetické plodiny většinou pohybuje kolem čísla 1. Solární energie má na prostředí mnohem skromnější nároky. Přesto jsou ale stále zásadně citelné. Zmíněné atomové elektrárně by se vyrovnalo 150 čtverečních kilometrů pokrytých solárními články. Pokud jde o vítr, nároky USA na elektřinu v roce 2005 by uspokojily větrné elektrárny hustě rozmístěné na ploše celého amerického státu Texas, čili kolem 800 tisíc čtverečních kilometrů. V úvahách o obnovitelných zdrojích je fajn uvažovat i potřebnou infrastrukturu. I větrné a solární elektrárny potřebují roury, kabely, ocel, beton a silnice. Použité technologie se sice pravda neustále vylepšují, ale spotřeba energie zase neustále roste.

Zvětšit obrázek

Jedna větrná elektrárna je roztomilá. Všeho moc ale škodí.

Do Ausubela se pustili kritici ze všech stran. Je to heretik, demagog, plácá nesmysly, přehání, zjednodušuje. Jádro je nebezpečné, jádro je smrtící. Nicméně, už teď s ním někteří odborníci opatrně souhlasí. Podle kanaďana Davida Keitha z University of Calgary je potřebná plocha země opravdu problém. V USA se také poslední dobou posouvá veřejné mínění ohledně atomových elektráren, které je oproti České republice dlouhodobě mnohem více nepřátelské. Nedávná studie odborníků z MIT ukázala, že v současné době fandí jádru 35% Američanů, kdežto v roce 2002 to bylo jen 28%.

Ausubel je přesvědčen, že mluví za tichou většinu odborníků na obnovitelné zdroje energie. Že je atom při současných technologiích nejlepší, ví prakticky každý, ale je to tabu, protože zelení aktivisté nemají rádi jadernou energii. Pokud jde o budoucí vývoj, energetické soustavy by se stejně jako počítače měly vzhledem k určitému výkonu zmenšovat a zlevňovat. Zelená budoucnost je podle všeho v moderních jaderných technologiích.

Pramen:
International Journal of Nuclear Governance, Economy and Ecology 1: 229-243, NewScientist.com 25.7.2007.