Zvětšit obrázek

Takto vypadá terén v polárních oblastech Marsu. Terénní znaky, které jsou zde viditelné, připomínají permafrost na Zemi. Kredit – NASA/JPL-CalTech/University of Arizona

Na rozdíl od současných roverů, které se pohybují po povrchu planety, je nová sonda Phoenix Mars Lander stacionární laboratoří, která přistane na konkrétním vybraném místě a zde bude provádět veškeré výzkumy. Projekt se zrodil v roce 2003, kdy Peter Smith (University of Arizona) a jeho spolupracovníci podali návrh na sondu, která by využila zakonzervovaný hardware z jiné sondy, jejíž projekt byl o několik let dříve zrušen.

Zvětšit obrázek

Výšková mapa části povrchu planety získaná na základě dat ze sondy Mars Global Surveyor. Zvýrazněný obdélník ukazuje oblast vytipovanou pro bezpečné přistání. Kredit - NASA/JPL-Caltech/Washington Univ. St. Louis/Univ. of Arizona

Od roku 1996 využívá NASA každého startovacího okna pro let k Mars k vyslání nových sond k této planetě. Průkopníci nové strategie Mars Pathfinder společně maličkým roverer Sojourner jež přistály na povrchu i Mars Global Surveyor, který se stal oběžnicí planety, byly úspěšní. Orbiter dokonce výrazně překročil svou životnost a přestal fungovat kvůli technické závadě až na konci loňského roku, tedy po 10 letech pobytu ve vesmíru. Druhá dvojice – Mars Polar Lander i Mars Climate Orbiter – byla ovšem ztracena. V důsledku tohoto selhání byla při další příležitosti v roce 2001 vypuštěn pouze orbiter 2001 Mars Odyssey, dosud kolem planety obíhající. Druhá sonda podobná Mars Polar Lander byla bez náhrady zrušena.

A z „trosek“ těchto neúspěšných misí později vznikl Phoenix Mars Lander. Pro jeho konstrukci bylo využito přístrojů původně určených pro zrušenou misi stejně jako kopií zařízení, která zanikla s Polar Landerem.

Kosmická sonda o hmotnosti 350 kg se k Rudé planetě vydala v sobotu v ranních hodinách místního času z kosmodromu Cape Canaveral. Na oběžnou dráhu ji vynesla raketa Delta II. Horní stupeň nosné rakety ji posléze odeslal na meziplanetární dráhu. Během letu může být provedeno až 6 korekcí dráhy. Pokud vše půjde podle představ, dorazí sonda k Marsu 25. května 2008.

Zvětšit obrázek

Představa sondy Phoenix na povrchu Marsu za soumraku. Kredit - NASA/JPL-CalTech/University of Arizona

A tehdy začne nejnebezpečnější část výpravy – přistání na povrchu Marsu. Na rozdíl od Mars Pathfinderu či obou roverů, jež dopadly na povrch obaleny airbagy, které je ochránily před nárazy, má Phoenix za úkol měkké přistání za pomoci raketových motorů. A právě při tomto úkonu došlo ke ztrátě Mars Polar Landeru. Pozdější vyšetřování ukázalo na pravděpodobné předčasné vypnutí motorů, jež dostaly nesprávný signál od senzorů detekujících kontakt s povrchem planety. Konstruktéři jsou přesvědčeni, že učinili vše pro to, aby se podobná situace tentokrát neopakovala.

Zvětšit obrázek

Kresba sondy jen několik okamžiků před dosednutím na povrch planety. Kredit - NASA/JPL-CalTech/University of Arizona

Nalézt vhodné místo pro přistání Fénixe nebylo vůbec jednoduché. Na základě dat získaných z dřívějších a současných sond byla vytipována místa zajímavá z vědeckého hlediska. Ovšem ne každé z nich bylo zároveň vhodné pro přistání z technických důvodů. V závěrečném kole rozhodování bylo například jedno z míst vyloučeno na základě snímků z vysokým rozlišením pořízených sondou Mars Reconnaissance Orbiter, které ukázaly, že se zde vyskytují příliš velké kameny, jež by mohly být pro sondu přistávající na opěrné nožky nebezpečné. Nakonec bylo vybráno místo na pláních Vastitas Borealis ležící na 67 stupni severní šířky. To na Zemi odpovídá zeměpisné šířce Aljašky nebo Islandu. Na základě údajů ze sondy Mars Odyssey se v těchto severních šířkách nachází jen několik decimetrů pod povrch vodní led.

A právě led je jedním z cílů nové sondy. Phoenix je vybaven automatickou paží o délce 2,5 metru, která mu umožní odebrat vzorky půdy až z hloubky půl metru. Kromě kamery a dalších přístrojů určených pro studium půdy je na konci ramene také malá lopatka schopná „zakousnout se“ i do velmi tvrdého ledu. Odebrané vzorky budou zahřány v některé z devíti miniaturních pecí. Každá z nich může být použita pouze jednou. Odpařený materiál bude analyzován sadou přístrojů s cílem určit chemické složení. Speciální pozornost bude věnována přítomnosti organických molekul.

Zvětšit obrázek

Start! Sonda Phoenix Mars Lander se vydává na palubě rakety Delta II na dlouhou cestu na Mars. Kredit – NASA

Mars Phoenix Lander rovněž poslouží jako meteorologická stanice a to sice jako vůbec první umístněná v polárních oblastech Marsu. Po přistání bude vztyčen 1,2 metru vysoký stožár. Z jeho vrcholu, ve výšce víc než dvou metrů na zemí bude několik přístrojů studovat počasí. Sada teplotních senzorů poslouží k měření teploty atmosféry v různých výškách, zatímco malý cylindr bude měřit rychlosti a směr větru. Za pomoci laserového paprsku (lidaru) bude sonda studovat částice v atmosféře a oblačnost.

Trvání výpravy na povrchu je plánováno na 90 dnů a může být případně prodlouženo. Nicméně takovou trvanlivost jako mají rovery, jež na Marsu slouží už více než 3 roky, Phoenix mít určitě nebude. Až nastane na severní polokouli zima, bude sonda obklopena pevným krunýřem ledu oxidu uhličitého a zimu s největší pravděpodobností nepřežije.

Zdroje:
NASA
Spaceflightnow.Com