Finští badatelé sledovali produktivitu, zdravotní stav a kvalitu života u náhodně vybraných dospělých osob. Ve sledované populaci se omezili na věk 30 – 64 let. Celkem v pokusu vyhodnotili 5000 osob. Zdravotní stav byl sledován podle jejich záznamů v národním programu Zdraví 2000.

Ze všech pracujících na plný úvazek jich desetina byli podnikatelé (včetně živnostníků). Z nich 3,5% tvořili farmáři. Farmáři a podnikatelé měli ve srovnání s pracujícími v zaměstnaneckém poměru, tendenci stárnout rychleji. Živnostníci zase dosahovali nižší životní úrovně než ti, kteří se nechali zaměstnat. Živnostníci a farmáři vykazovali v průměru menší úroveň vzdělání, než jejich vrstevníci, kteří byli v zaměstnaneckém poměru.

Podnikatelé, kteří někoho zaměstnávali, ale také jejich zaměstnanci, na tom byli ve všem lépe. Farmáři zase ze všech posuzovaných pracovně právních kategorií, na tom byli nejhůře.
Také když se hodnocení omezilo jen na samotnou produktivitu, vyšlo najevo, že více než třetina farmářů dosahovala nízké a nebo střední úrovně. U pracovníků v zaměstnaneckém poměru jich v průměru a hůře skončilo jen 16%. Ze zaměstnavatelů sem spadlo 12% osob.

Zvětšit obrázek

Podle statisti toho farmaření s idylickým dlouhým a spokojeným životem v lůně přírody, zase tak moc společného nemá.

Když vědci porovnali faktory jako je věk a dobrá kondice až do vysokého stáří, kategorie zaměstnavatel a zaměstnanec na tom byly zhruba stejně. Stejně tak to dopadlo u těchto dvou kategorií při posuzování přátelských vztahů. Farmáři i v těchto případech - tedy jak v dosahování vysokého aktivního věku, tak i ve svých přátelských vztazích, dopadli zase nejhůře.
 
Předchozí studie naznačovaly, že činnosti, které jsou dobré pro zdraví a duševní pohodu, jsou ty práce, ve kterých má pracovník možnost si věci řídit a má možnost si rozhodnout dělat věci podle svého uvážení. Tedy práce, kde se člověk nemusí moc ohlížet na to, jaké požadavky jsou na něj kladeny. To by mělo platit i pro farmáře, protože i oni jsou samo-zaměstnavateli a více méně si svůj pracovní čas organizují sami. Zdá se ale, že práce farmářů je mnohem více stresující, než by se naprvní pohled zdálo. Závěr studie vyzněl v tom smyslu, že Farmáři jsou na rozdíl od nás ostatních brzo stářím opotřebovaní, že dosahují nízké produktivity, že mají nejnižší životní úroveň, nízké vzdělání a žijí v trvalém stresu. To vše se odráží v jejich sociálních vztazích a kvalitě jejich života. Ti, kdož potřebují od společnosti větší sociální i morální podporu, jsou farmáři.

Zdá se, jakoby se v evropských zemích toho ve zlepšení životního údělu zemědělců tomto moc neměnilo. S něčím podobným se totiž už setkali i ve Velké Británii. Tam zase ze statistik zdravotních zařízení vyplynulo, že farmáři volí sebevraždu dvakrát častěji, než ostatní. Možná se to na anglickém venkově v poslední době změnilo, ale ještě na přelomu tisíciletí angličtí farmáři byli v pomyslném žebříčku zastoupení sebevražd, čtvrtí. Ve snaze sejít ze života vlastní rukou se to lépe dařilo jen veterinářům, lékárníkům a zubařům.

Pramen: BMJ Specialty Journals