Zvětšit obrázek

Odběr trubce

Jak je to s rozmnožováním včel
Když se včelám začne zdát, že už se do úlu nevejdou, dojde k rojení a kolonie se rozdělí ve dvě. K rojení nedojde hned. Královna nejprve omezí distribuci mateří látky. To spustí rojovou náladu. Dělnice připraví na okrajích plástve zvláštní buňky, říká se jim matečníky.

Thomas Seeley

 Larvám v těchto buňkách plástve pak dělnice věnují zvláštní pozornost. Jde totiž o budoucí královny. Jakmile se jedna z nich vylíhne, vydá se na svatební let. Ještě před tím ale usmrtí ostatní larvy, ze kterých by se také mohly vyvinout královny. Na svůj let se adeptka na královnu vydá teprve tehdy, až se bezpečně zbaví svých sokyň. Umožňuje jí to fakt, že královny nemají na žihadle háček a proto mohou bodat opakovaně, aniž by při tom samy přišly o život. Jsou pro zachování druhu příliš cenné a tak s jejich životy příroda hazardovat nemůže, tak jako v případě obyčejných dělnic.

Trubci  
Včely využívají trubců k udržování optimální teploty v úle, potřebné pro dobrý vývin potomstva. Hlavním jejich posláním je ale oplozovat včelí matky. Za těmito povinnostmi odlétá na tzv. „trubčí shromaždiště“, kam se dostavují matky a trubci z celého okolí a kde dochází k „včelím zásnubám“. Každý sameček–trubec po spáření umírá, matka se vrací zpět do svého úlu a již nikdy trubčí shromaždiště nevyhledává. Pokud se trubec nespáří, umírá jako „bezdomovec“. Včely totiž všechny trubce v době července a srpna doslova vystrkají z úlu.

Zvětšit obrázek

Fixování královny

Roj
Roj je vlastně část původního včelstva s původní královnou. Stará královna totiž zhruba s polovinou včel, než se mladá královna vrátí, úl opouští. Možná je dobré připomenout, že rojících se včel bychom se neměli bát. I když v nás vzbuzují hrůzu, je prokázáno, že rojící se včely nebodají.

Zvětšit obrázek

Heather Mattila

Inseminace
V moderním včelařství se často používá inseminace. Včelaři chtějí mít záruku, že jejich chovy budou vysoce produkční a že budou chovat potomky z optimálních kombinací. Odpověď na otázku, jaké trubce jek takovému účelu vhodné použít, hledali na Cornell University. Zjišťovali, zda je pro produkci medu lepší promiskuitní královna, nebo monogamní. V přírodě to je u včel zařízeno tak, že každá královna se páří s více partnery. Evropské včely a jejich příbuzné v severní Americe, se páří šest až dvacetkrát. Velké asijské včely se páří ještě vícekrát a zaznamenaný rekord je 102krát.  
Aby Thomas Seeley a Heather Mattila, mohli promiskuitu včel studovat, použili u nich umělé oplodnění. Inseminovali 12 královen spermatem od 15 trubců (pro každou použili trubce z jiných včelstev) a 9 dalších královen spermatem od jediného trubce (také z jiného nepříbuzného včelstva). Tak dostali 21 včelstev, která byla novými koloniemi.

Výsledky
Po zhruba dvou týdnech budování nových pláství, geneticky rozrůzněné kolonie (jejichž královny byly inseminovány mnoha trubci), zbudovaly o 30% více plástů, snesly do úlu o 39% více zásob medu a pylu a plocha ze které potravu snášely (a kterou opylovaly), byla o 27 až 78% větší, než u geneticky uniformních kolonií.
Koncem léta geneticky pestré kolonie měly pětkrát více včel, osmkrát více k reprodukci připravených trubců a včely měly větší průměrnou hmotnost těl, což zřejmě souvisí s tím, že snášely do svých úlů ze svých cest větší zásoby potravy.

Zvětšit obrázek

Inseminace

Ještě později, na konci drsné severské zimy, z geneticky pestrých kolonií jich přežilo 25%. U geneticky uniformních včelstev to bylo jen 20%. Navíc u těch přeživších, máme na mysli skupinu geneticky uniformních včelstev, bylo možno pozorovat, že jsou v zuboženém stavu a že úhyn včel byl u těchto populací velký. 

Zvětšit obrázek

Kolonie, ve kterých vládnou promiskuitní královny, jsou ve snůšce výkonnější a lépe překonávají zimu.

Pozorované rozdíly jsou zvláště hodné pozornosti, když si uvědomíme, že na začátku se jednalo zhruba o stejně velké populace dělnic, protože v době kdy se roje začaly formovat v nové kolonie, bylo v nich přibližně stejně jedinců. Pokus tedy bezpochyby prokázal, že genetická diverzita včelám prospívá.
Jednou z věcí, kterou vědci u včel pozorovali, bylo, že geneticky různorodá populace včel používala sofistikovanější způsob komunikace. Týkalo se to i oněch známých včelích tanečků, které tyto včely provozovaly častěji. Vědci z tho usoudili, že jedinci v geneticky pestré populaci se zřejmě informují o větším počtu potravinových zdrojů. Létají potom do více lokalit. Logicky z toho plyne, že nosí do úlu také více medu a že si udělají větší zásoby na zimu. To vše je pro ekonomiku chovu včel rozhodující.

Inu, tak už to příroda zařídila, že kariéra některých profesí závisí na tom, jak nemilosrdně se adeptka vypořádá se sokyněmi a zda dokáže využít výhod plynoucích z promiskuity.

Pramen:  Cornell University