Ve špičkovém lékařském časopise The Lancet popsal tým francouzských lékařů vedených Lionelem Feuilletem případ muže, který v důsledku hydrocefalie přišel o polovinu až tři čtvrtiny mozku. Pozoruhodné je, že se tento člověk dožil v relativní spokojenosti věku 44let. Byl ženatý a byl otcem dvou dětí. Pracoval jako státní zaměstnanec. Jeho IQ dosahovalo 75 bodů, což je spodní hranice normálu. Rozhodně nebyl diagnostikován jako mentálně postižený či retardovaný.

Zvětšit obrázek

Snímky hlavy pacienta postiženého hydrocefalií, jehož případ byl popsán v The Lancet. (vlevo dole a nahoře). Na pravé straně je pro srovnání mozek zdravého člověka.

Muž se dostal na neurologické vyšetření, protože měl potíže s ovládáním levé nohy. Počítačový tomograf odhalil lékařům šokující pohled na „dutou hlavu“. Mozkomíšní mok se muži hromadí v mozkových komorách a zatlačil nervovou tkáň ke stěnám. Muž trpěl hydrocefalií už v dětství, kdy mu lékaři voperovali do mozku tenkou kanylu, kterou je nadbytečný mozkomíšní mok odváděn pryč. Ve věku 14 let byla chlapci kanyla odebrána. Lékaři se domnívali, že už jí není potřeba. Desetiletí života bez větších zdravotních komplikací vzbuzovaly iluzi, že to tak  opravdu je. Až donedávna.
Pacient se uzdravil. Lékaři mu voperovali do mozku novou kanylu a podařilo se jim napravit jeho problémy s levou nohou. Mozek zůstal tak, jak byl – drasticky zmenšený s výrazně zvětšenými mozkovými komorami.

Zvětšit obrázek

Počítačem vytvořený 2D pohled. (Kredit: TF1-LCI)

Tento kuriózní případ znovu dokazuje úžasnou plasticitu mozku, který dokáže kompenzovat nejrůznější handicapy. U pacienta došlo k drastickému zmenšení oblastí mozku, které jsou důležité pro kontrolu pohybu, smyslového vnímání – od hmatu, přes zrak až po sluch, dále pak řeči, emocí i poznávacích funkcí. Stav jeho mozku neměl podle stávajících představ na nic z toho stačit. Ba co víc. Člověk s takhle postiženým mozkem by měl být mrtvý.
„Nikdy předtím jsme neviděli člověka s tak těžkým hydrocefalií,“ řekl v rozhovoru pro Nature Lionel Feuillet.

„Je neuvěřitelné, že se mozek dokáže vypořádat s něčím, o čem jsme přesvědčeni, že je neslučitelné se životem,“ říká v komentáři pro New Scientist americký neurolog Max Muenke.
Důležité bylo, že ke změnám docházelo nesmírně pomalu po velmi dlouhou dobu. Tempo postupu postižení dovolilo, aby kontrolu nad postiženými funkcemi postupně přejímala nervová tkáň zatlačená k lebce.
Jiné typy drastického zmenšení mozku vedou k těžkému postižení. Například mikrocefalií vyvolaný dědičnou poruchou některých genů je spojen s mozkovou obrnou, epilepsií, poruchami vidění a slyšení či autismem. Také při Alzheimerově chorobě dochází k úbytku mozkové hmoty a má to za následek těžkou demenci.

Pramen: The Lancet