Tyto úvahy zaznívaly často v roce 2005, kdy na pobřeží USA udeřily krátce po sobě hurikány Rita a Katrina. Nejnovější analýzy týmu vedeného Johanem Nybergem ze Švédské geologické služby v Uppsale zveřejněné v prestižním vědeckém časopisu Nature ale dokazují, že vzestup v počtu hurikánů patrný po roce 1995 je vlastně jen návratem k normálu.
Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století se zdají z dlouhodobého hlediska s ohledem na hurikány výjimečně klidným obdobím.
Aktivita hlubokých tlakových níží označovaných v severním Atlantiku jako hurikány závisí na teplotě moře a na „střihu“ větrů. Pokud vanou větry v různých výškách různými směry, je vznik silných bouří výrazně utlumen. Nybergův tým odhadl střih větrů v minulosti podle růstu starých korálů. Růst korálů je ovlivňován srážkami a ty zase závisí na síle pasátových větrů. Pasátové větry v této části světa vanou opačným směrem než větry ve vyšších vrstvách atmosféry. Čím silnější je pasát, tím větší je i střih větru. Z odhadu střihu větrů a z údajů o teplotách moří vědci odhadli změny v četnosti hurikánů za uplynulých 270 let.
Závěry studie jsou zajímavé. Období zvýšeného výskytu hurikánů – za takové se počítají roky s více než čtyřmi skutečně silnými hurikány – nenastává jen v obdobích, kdy je vysoká teplota moře. Celkem šest period se zvýšenou hurikánovou aktivitou nastalo za posledních 270 let v obdobích, kdy byla teplota vzduchu i moře nižší než dnes. Obecně není současná hurikánová aktivita z historického hlediska nijak mimořádná. Naopak, období od roku 1970 do roku 1990 se jeví jako hurikánově výjimečně klidné.
Nyberg a jeho kolegové nechtějí předvídat budoucnost. Oceán i vzduch se sice ohřívají, ale není jasné, jak se to odrazí ve střihu větrů.
„V současné době je střih větrů poměrně silný,“ říká Nyberg v rozhovoru pro Nature. „Pokud se střih větrů sníží, může se úroveň hurikánové aktivity i nadále udržovat na vysoké úrovni.“
Diskuze: