Střevní bakterie neudivují jen množstvím, ale i druhovou pestrostí. Každý z nás hostí v útrobách mikroskopickou zoo čítající kolem čtyř stovek různých bakterií. Nejsou to jen pasivní podnájemníci. Pomáhají nám trávit potravu, vyrábějí pro nás důležité látky, ovlivňují funkci imunitní obrany a nedovolí choroboplodným zárodkům proniknout do střeva.
Komplikované soužití člověka a jeho střevních bakterií začíná od nuly v okamžiku, kdy přicházíme na svět. Plod v těle matky má střevo zcela sterilní. První bakterie polyká už při porodu, během průchodu porodními cestami. Další hltá z prsu matky s mateřským mlékem. Při každém dalším kontaktu s cizími lidmi získává kojenec nové a nové bakterie.

Jeffrey Gordon

Už během prvních dnů života prodělává lidské střevo velkou bakteriální invazi. Tým francouzských a amerických vědců vedený Jeffreyem Gordonem z Washington University v St. Louis se pokusil bakteriální vpád do střeva kojenců zmapovat. Mnohé střevní bakterie neumíme kultivovat v laboratoři, a tak vědcům nezbylo, než se při určování totožnosti bakterií spolehnout na analýzy dědičné informace mikrobů izolované z dětské stolice. Ukázalo se, že každé ze čtrnácti vyšetřovaných dětí mělo odlišnou skladbu střevní mikroflóry. Během prvního měsíce života vládne ve složení bakteriální osádky střeva velký chaos.
„Pro tyto náhlé a zásadní změny v osídlení střeva kojenců bakteriemi nemáme žádné pořádné vysvětlení,“ připouští Gordonova spolupracovnice Chana  Palmerová. „Definice normální střevní mikroflóry je neuvěřitelně široká.“

Počáteční zmatky pozvolna ustávají a druhové složení střevní mikroflóry se stabilizuje. Na konci prvního roku života má dítě podobně početnou i pestrou mikroflóru jako dospělý člověk.

„Je celkem jedno, s jakou střevní mikroflórou člověk svůj život začíná, protože nakonec máme v útrobách všichni zhruba jedno a totéž. Zjevně existují bakterie, které jsou pro život v našem střevu předurčené a ty se tam nakonec vždycky dostanou,“  říká Chana Palmerová.
Šest sledovaných dětí užívalo během prvního roku života antibiotika. Tato okolnost se projevila výrazněji na složení střevní mikroflóry jen u jednoho dítěte.
„Ale v tomto případě došlo k tak dramatickým změnám, že jsme začali dítěti odebírat vzorky mnohem častěji, abychom pochopili, co se mu v útrobách vlastně děje,“ vzpomíná Chana  Palmerová.

Mezi čtrnácti dětmi byla i dvojčata. Ta přišla na svět císařským řezem a nedostala se proto do kontaktu s matčinými porodními cestami. Obě děti měly během prvního týdne nápadně nižší osídlení střeva bakteriemi. Brzy ale tuto ztrátu dohonily. Mikroflóra obou dvojčat se nápadně podobala a to vede Gordona a jeho spolupracovníky k podezření, že druhové složení střevních bakterií určují i dědičné dispozice hostitele.

Studie zveřejněné prestižním vědeckým časopisem PLoS Biology vyvrátila i některé tradované omyly. Obecně se má za to, že kojené děti mají od začátku života ve střevě vyšší zastoupení bifidobakterií. Ty jsou považovány za zdraví prospěšné. Gordonův tým ale ve stolici sledovaných kojených dětí bifidobakterie nacházel jen v zanedbatelném množství. S definitivní platností se nám bifidobakterie usídlí v útrobách až po několika měsících života.