Nositel Nobelovy ceny Stanley Prusiner. Od doby, kdy objevil priony, se snaží získat metodu, kterou by šlo spongiformní encefalopatie z krve v praxi testovat.

Ta jízlivost v názvu má své opodstatnění. Takové zprávy už jsme totiž na Oslu měli dvě a nic moc z toho nakonec nebylo. Navíc se stále jedná o prakticky stejnou metodu. Jednou tuto zprávu o brzkém zavedení testu oznamoval nositel Nobelovy ceny. Ten se nechal slyšet, že prakticky upotřebitelný test bude mít zhruba do jednoho roku. Neměl. Několikrát si pouštěl pusu na špacír také Claudio Soto. Tento profesor už příslib zavedení praktického testu na priony z krve avizoval do šesti měsíců. Bylo to v roce 2005 a zatím nic. Přitom oba z avizovaných způsobů, stejně jako tento třetí, o kterém se teprve rozepíšeme, jsou založeny na stejném principu.

Zvětšit obrázek

Průvodní jev CJD – hromadění zašmodrchaných prionů,, kterých se buňky neumí zbavit, mozek postupně zahubí.

Na inkubaci infekčních prionů s neinfekčními. Tedy na snaze těmi infekčními priony, kterých je ve vzorku jen pár, infikovat zdravé molekuly prionového proteinu a získat ve zkumavce početnější množství změněných (zašmodrchaných) prionů, které by se už daly dalšími metodami prokázat. 

Zatímco dřívější naděje se upíraly do Ameriky, nynější oznámení o prolomení smůly přichází ze Skotska. Jde o techniku, jež se dosud používala u modelových zvířat a která pracuje na principu urychlování množení prionů.

Popis staronového testu
Metoda je známá pod zkratkou PMCA a znamená cyklické množení pozměněných proteinů. Jak už jsme avizovali, je i ona také založena na promíchání testovaného vzorku se zdravými kousky prionového proteinu a z čekání na to, co se bude dít. Je-li totiž v testovaném vzorku infekce, zašmodrchají se i ty zdravé molekuly a ve zkumavce se vytvoří hodně zašmodrchaných prionových “kriplů“.

Claudio A. Soto, Ph.D., profesor neurologie na University of Texas. Prakticky upotřebitelný test se mu nevede a nevede.

Ve skotském Edinburghu nyní vědci poprvé předvedli, že se jim daří nepatrné množství prionů, které odeberou z nemocného lidského mozku, množit. Jako zdroj zdravého prionového proteinu, ze kterého se priony tvořily, posloužil extrakt z normálních lidských krevních destiček. Aby docházelo k co největšímu  kontaktu provázejícímu změněnu zdravých molekul na zašmodrchané a aby se to urychlilo, čarují vědci nad vzorkem ultrazvukem. Ten totiž rozláme shluky prionů na mnoho menších částeček. Celý cyklus inkubace s následným rozbíjením chuchvalců se mnohonásobně opakuje. Celé to trvá desítky hodin. Pokud v původním vzorku bylo přítomno několik infekčních prionů, tak se  tímto procesem namnožily. Udělaly to na úkor normálních prionů, které se k testovanému vzorku dostaly v podobě toho extraktu ze zdravých krevních destiček. 

Metodu je nyní ještě třeba ověřit. Prokázat, že nepracuje jen s hrstkou infekčních prionů izolovaných z mozku nemocného, ale že skutečně dokáže priony stejně dobře množit, i když jako vzorek poslouží třeba krev.

Zvětšit obrázek

Bude  skostký tým profesora Jamese Ironside úspěšnější než byly týmy americké? 

V tom ale bude zádrhel. Nejde ani tak o odběr krve s destičkami a o provedení testu. Zádrhel spočívá v čekání. Dlouhém čekání na to, zda se u testem vyšetřených a pozitivně zjištěných osob prokáže, že se u nich choroba nvCJD také vyskytla. Vzhledem k dlouhé inkubační době choroby se takové prověřování funkčnosti testu může protáhnout na roky.
Profesor James Ironside z University of Edinburgh, který je členem britského Národního centra pro monitorování CJD, tento nový test komentuje s mírnou lítostí. To proto, že jej nebude možno použít jako rychlý test, který by se dělal na počkání před každou transfúzí krve. Vinou je již zmíněná časová doba testu, která se pravděpodobně bude pohybovat okolo 70 hodin. Z toho plyne, že jeho uplatnění bude především jako test vyhledávací. A také jako test, který bude potvrzovat diagnózu. I tak bude podle Ironside tento test velmi potřebný. Ještě jedno dilema ale bude tento test provázet. Souvisí s etickou stránkou věci. Když test u nás chorobu prokáže, platné nám to prakticky nebude. Nedokážeme ji totiž léčit.

Celkem prokázaných osob, které zemřely na novou variantu CJD, od roku 1990, kdy byla poprvé popsána jako nozeologická jednotka, je 161. Jsou mezi nimi i tři lidé, kterým nemoc přenesli sami lékaři prostřednictvím infikované krve od jiného dárce. Samozřejmě, že k přenosu nedošlo vědomě. Přišlo se na to když dárce krve, který nešťastníkům svojí krví vypomohl, umřel. Dárce i příjemce měli nvJCD. Praxe na takový test, který by podobné excesy vyloučil a umožnil testovat na infekční priony živé organismy (ne až po smrti odebráním části mozku), už dlouho čeká.  
 
Pramen: University of Edinburgh