Úvod

 

Bible praví, že otcův prvorozený syn má dostat dvojnásobek dědictví.

Prvorozenost v historii lidstva byla významnou institucí. Dobře to dokládají  historické záznamy z doby starověkého Izraele. Izraelité měli spolu s ostatními národy archaické doby velikou touhu po potomcích. Navíc ale byla v případě Izraelitů tato touha zesílena příslibem o jejich rozmnožení a mesiánském poslání. Každá žena byla potenciální rodičkou budoucího Spasitele světa. Bezdětnost byla prokletím a hanbou. Zde jsou kořeny polygamie a instituce obligatorního levirátního sňatku. Děti jednotlivých manželek ale byly rovnoprávné. Ale! A tím se nyní dostáváme k meritu věci. Prvorozený otcův syn měl mimořádné postavení, neboť mu v důsledku zvláštního otcovského požehnání patřila autorita nad všemi sourozenci.
Podle mojžíšského zákona měli všichni synové nárok na stejný podíl otcova majetku, jen prvorozený má nárok na dvojnásobný podíl. Děti otrokyně měly nárok na podíl jen tehdy, jestliže byly adoptovány, jinak byly odměňovány ještě za života otce, když opustily otcovský dům. V případě, že otec nezanechal po sobě žádné syny, dědily dcery. Když nebylo žádných dětí, dědila vdova a nejbližší mužovi příbuzní.

Podle bible tedy otcův prvorozený syn měl dostat dvojnásobek dědictví vzhledem k ostatním synům. Tím bylo i postavení prvorozeného syna mezi ostatními daleko váženější a prvorozenost v sobě obnáší svrchované dědické právo. V Bibli je sice také několik případů, kdy se druhorozený syn stal dědicem, ale ten pak byl vzápětí nazván prvorozeným. Prvorozenost je tedy symbolem na více významových úrovních. Dokládá to například i příběh o Abelovi, který obětuje prvorozené zvíře svým démonům. V každém případě prvorozenost vždy znamenala něco významnějšího.

Zvětšit obrázek

Kosmova kronika dokládá, že i v našich krajích byli prvorození synové preferováni.

Také v našich dějinách hrála prvorozenost svoji úlohu. V Kosmově kronice z 12 století se třeba u prvorozeného syna Břetislava a Jitky uvádí i datum jeho narození. U jejich druhorozeného syna se už uvádí jen jméno a přesto, že Jitka porodila nejméně pět dětí, o dalších se kronikář už ani nezmiňuje.  Také Dalimil ve své kronice píše o tom, jak se prvorozený syn Spytihněv ujal vlády po Bořivojovi. Prvorozenectví se věnují i rukopisy. V zelenohorském se praví: Běda ptákům, k nimž se zmije vkrade, běda mužům, jimiž žena vládne! "Muži jenom sluší mužům vlásti" - prvorozený má právo dědit!
Ostatně i svatý Václav je podle středověké legendy prvorozený syn Vratislava a jeho choti kněžny Drahomíry.
Jak se dá předpokládat, tak do tohoto práva prvorozených musela vnášet problém dvojčata. Dokládá to i bible, kde jsou zmiňováni Jákob a Ezau, synové-dvojčata Izáka a Rebeky, jejichž boje začaly už v matčině lůně. Další biblická dvojčata jsou Perez a Zarach, Jákobova vnoučata. Také oni bojovali o právo prvorozeného.
Problém si naši předci vyřešili po svém. Začali dvojčata považovat za něco nepřirozeného. Čato je zabíjeli a ženy, jimž se dvojčata narodila, byly označovány za cizoložnice a nezřídka vyháněny z komunity.

Teprve až v 18 století se na dvojčata začal názor poněkud měnit a začala být přijímána jako něco téměř normálního. O to víc vyvstal problém prvorozeného. V období monarchie bylo velmi důležité, určit, který ze dvojčat-chlapců přišel na svět první. Přesto vznikaly vášnivé diskuse o tom, je-li možné považovat za prvorozeného toho, který se dostal první na svět, nebo je-li prvorozený ten, který sice přišel na svět druhý, ale do dělohy matky se dostal jako první.

Zvětšit obrázek

Rovněž podle Dalimila se prvorození ujímají vlády.

Patrně nejznámějším dvojčecím příběhem z dějin je příběh Muže se železnou maskou. Tento Muž se železnou maskou strávil většinu svého života ve vězení, aby se nedostal mezi lidi a aby si nikdo jeho podobu nemohl spojit s někým velmi důležitým. Předpokládá se, že byl dvojčetem Ludvíka XIV. Ale to už jsme hodně odbočili.
Od konce 19. století stát začal mnohem více zasahovat do rodiny a omezovat práva otce. Vztahy mezi rodiči a dětmi se svým způsobem vyčistily – už není privilegovaný pouze prvorozený.
Zkoumáním prvorozenectví se do dnešní doby zabývalo mnoho vědeckých autorit. Nic světoborného ale nezaznamenaly. Snad jen to, že prvorozenost s sebou nese i nevýhody a tak je dnes označováno jako rizikový faktor v těhotenství, podobně jako třeba obezita rodičky. Samotní sourozenci jsou ale považováni za „jaksi rovnocenné“. Klidné vody prvorozenectví ale nyní rozbouřil  pan Kristensen z Norska. Jeho jméno začínají citovat všechny výzmané agentury, přebírající poznatky z výzkumu.

Armádní záznamy
Neobvyklý přístup k výzkumu zvolil Dr. Kristensen z Norway"s National Institute of Occupational Health. Pustil se do pátrání v armádních spisech, které norský úřední šiml vedl na své brance. Přišel tak k nebývale velkému souboru dat. Z údajů o 240 000 mužů vyplynulo, že prvorození synové mají IQ v průměru o 2,3 bodu vyšší než jejich mladší bratři. Pokud je v rodině více synů, tak ten druhý v pořadí předčí v inteligenci toho třetího. Rozdíl mezi bratry na druhé a třetí pozici už je ale menší a v hodnocení IQ se liší jen o 1,1 bodu.

Podle Kristensena tyto výsledky dávají logický základ pro vysvětlení faktu, že společnost prvorozence upřednostňovala.  Je to proto, že jejich IQ je vyšší, nikoli proto, že se narodili jako první.

Příroda, nebo výživa?
Výzkum nyní potvrdil to, co mnozí předpokládali po více než století – že prvorození mají nějakou přednost. Zjistit o jakou přednost jde se nedařilo hlavně proto, že v různých rodinách panují odlišné podmínky. Aby to Kristensen vykompenzoval, porovnával pouze bratry, kteří pocházeli z jedné rodiny. Proto lze jeho výsledkům jen těžko co vytknout.

Petter Kristensen: „Prvorození mají o 2,3 bodu vyšší IQ“.

Někteří autoři se domnívají, že rozdíly v IQ vznikají už v děloze. Viní matku, že její imunitní aparát je častějšími porody vybuzen k většímu odporu proti „cizí“ tkáni v jejím těle a že její protilátky likvidují mozkové buňky. Kristensen to svým pokusem vyvrátil. Podle něj to je spíše záležitost vzájemných vztahů v rodině. Jde o to, že starší sourozenci mohou profitovat z toho, že delší dobu využívají rodinné zdroje a že také mohou získávat tím, jak jsou jejich mladší bratři a sestry vyučovány. Tak nějak podle hesla „opakování matka moudrosti“. Určitým stimulem může být ale i fakt, že se toho od prvorozených, podle jejich sociálního postavení, více požaduje, což je nutí aby na sobě více pracovali. 
Ze získaných poznatků, které Kristensen se svým týmem z armádních záznamů vytěžil, stojí zato jmenovat ještě poznatek, že větší rozdíly mezi bratry byly, pokud pocházeli z málo početných rodin. A nebo pokud šlo o rodinu, kde žena získala vyšší vzdělání.

Norská studie už má ale i své skeptiky. Ti odmítají, že by pořadí porodu mohlo inteligenci nějak ovlivnit. Jedním z pochybovačů je americký psycholog z Oklahomy, profesor Joe Rodgers. Argumentuje tím, že pořadí porodu bylo zkoumáno již tolikrát a prakticky byl sledován jeho vliv na všechno, co si jen vymyslíme. Distingovaně vyjádřeno – je ohromený tím, že se Kristensenovu týmu podařilo zjistit tak velké rozdíl ( 2,3 bodu!) aniž by si toho kdo dříve všimnul.

Poznatky z vojenských archivů však hovoří samy za sebe a Kristensen k tomu dodává „ I když byl rozdíl vlivu prvorozenosti na IQ zjištěn u mužů, není důvod, proč by totéž nemělo platit i pro ženy“.