Organismy nemají jenom vlastnosti, které jim usnadňují život. Často mívají i takové, které pro ně zjevně jsou děsivou přítěží a život jim ztrpčují. Stačí se podívat třeba na velké parohy či rohy kopytníků nebo paví ocas a vůbec pestrobarevné a složitě uspořádané peří mnohých ptáků. Nic z toho svým nositelům bezprostředně nepomáhá, ale často dokonce podle všeho významně překáží.
Charles Darwin vysvětlil vznik takových často bizarních a barevných vlastností pozoruhodným a velmi mocným pohlavním výběrem. Pohlavní výběr provádějí především samice. Často se jim líbí právě samci s takovými nápadně ujetými a nepraktickými vlastnostmi. K čemu to je ale dobré?
Podle některých představ samice volí samce s určitými znaky pouze proto, že si je později budou vybírat i ostatními. V tom případě by pohlavní výběr fungoval jako móda, jen s poněkud dalekosáhlými následky.
Jiný zajímavý koncept vysvětluje nápadné neužitečné struktury jako hendikep. Samice si vybírají samce podle logiky, že když už někdo dokáže žít s tak strašným hendikepem, musí být celkově pašák. Hendikep je vlastně pro samice test schopností samce. Je klidně možné, že spousta vlastností organismů, které nesouvisejí s přizpůsobením okolnímu prostředí, je ve skutečnosti takovým testem zdatnosti.
Podle hypotézy „dobrých genů“ jsou nápadné znaky indikátorem zdravotního stavu a vůbec kvality genetické výbavy každého samce. Kromě vzniku nápadných masivních znaků tato hypotéza úspěšně vysvětluje i naopak nápadné jemné struktury, například složité barevné vzory na peří nebo složité souměrné ozdoby. Koncepty módy, hendikepu a dobrých genů se vzájemně nevylučují a podle všeho často fungují zároveň.
David Coltman z University of Alberta s kolegy zjistil, že nápadné rohy dospělých samců kozorožce horského (Capra ibex) pěkně potvrzují představu dobrých genů. Při bližším pohledu na genetickou diverzitu více než 150 samců kozorožců totiž vyšlo najevo, že velikost jejich rohů odpovídá míře genetické diverzity daného jedince.
Badatelé zároveň ověřili, že větší genetická diverzita kozorožcům není jen tak pro legraci, ale že zvyšuje šanci na dlouhý spokojený život. Vzhledem k tomu je pro samice kozorožců nepochybně žádoucí, aby na velikost rohů svých partnerů braly ohled.
Velké rohy jsou zároveň opravdu výrazným hendikepem. Jejich růst a nošení jsou velmi energeticky drahé. Ty největší mohou být přes metr dlouhé a dost těžké, kozorožci je přitom nosí celý život. Zároveň jsou na bázi hodně prokrvené a svého majitele proto během dlouhých horských zim citelně ochlazují. Jeden klad jim ale přeci jenom nelze upřít. Přes svoji nepohodlnost jsou alespoň ucházející zbraní do nelítostných soubojů o samice.
Velikost rohů kozorožců juniorů do 6 let je zhruba stejná bez ohledu na genetickou diverzitu. Když však kozorožci dospějí do věku, kdy soupeří o samice, což je přibližně mezi sedmým a dvanáctým rokem života, jejich rohy najednou přesvědčivě vypovídají o genetické diverzitě majitele.
Kozorožci horští, kteří původně žili pouze v alpských pohořích Evropy, před sto lety čelili hrozbě úplného vyhynutí. Byli oblíbeným terčem lovců a o jejich rozích se věřilo, že mají léčivé účinky. I v jejich případě se ale ukázalo, že naše civilizace je ve skutečnosti velmi starostlivá. Nejhorší časy přežili v italských Alpách a dnes jim už bezprostřední vyhynutí nehrozí. Přísné samice kozorožců si tak dál mohou nerušeně vybírat rohy svých partnerů.
Pramen: Molecular Ecology 16: 1969-1980.
Diskuze:
diversita
lukas,2007-06-13 18:33:29
Prosim, muze mi nekdo vysvetlit co je to geneticka diversita jedince?
Jsem myslel, ze geneticka diversita je charakteristika populace popisujici jak moc se od sebe jednotlivy jedinci lisi.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
