Embryonální kmenové buňky si vydobyly pověst „kamene mudrců“ medicíny. Množí se bez jakéhokoli omezení a dovedou se proměnit v jakýkoli typ buněk dospělého lidského těla. Jsou velkou nadějí pro léčbu chorob, s nimiž se současná medicína marně potýká. Diabetici by se mohli dočkat nových buněk slinivky produkujících inzulín. Pacientům s Parkinsonovou chorobou by přinesly úlevu nově vypěstované nervové buňky. Rejstřík chorob, které lze v principu touto „univerzální buněčnou surovinou“ léčit, je opravdu široký.
Donedávna uměli vědci připravit embryonální kmenové buňky jen z lidského zárodku starého několik málo dní. Usilovně se pracuje na tvorbě těchto buněk „šitých na míru“ konkrétnímu pacientovi. Ty by bylo možné vypěstovat z embryí vzniklých spojením pacientovy tělní buňky s vajíčkem zbaveným vlastní dědičné informace. Oba postupy však narážejí na silný odpor, protože jsou při nich zničena lidská vajíčka nebo embrya.
„Teď už nejsou embrya ani vajíčka potřeba,“ řekl v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature japonský biolog Shinya Yamanaka z university v Kjótu.
Yamanakův tým publikoval už vloni v prestižním vědeckém časopise Cell revoluční studii, v které stimulací čtveřice vybraných genů dosáhl proměny kožních buněk myší na buňky nápadně připomínající „univerzální buněčnou surovinu“. Objev odborníky zaskočil a ti nešetřili skepsí. Zvláště když Yamanakovy buňky neprokázaly schopnost proměny na všechny typy buněk.
Kjótský tým se nedal naštěstí odradit a pokračoval ve výzkumu. Vědci zdokonalili metodu, kterou vybírali „převychované“ buňky. Byli s to vytipovat skutečné premianty buněčného rekvalifikačního kurzu. Ti obstáli ve všech zkouškách na výbornou. S jedním malým „mínusem“ - v pětině případů tyto buňky jeví snahu k tvorbě rakovinných nádorů.
„To je hodně nebezpečné. Takové buňky bychom nikdy nemohli transplantovat pacientům,“ říká americký biolog Rudolf Jaenisch z Whitehead Institute for Biomedical Research.
Jaenischův tým zvládl „převýchovu“ buněk myší kůže na embryonální kmenové buňky nezávisle na Japoncích. Úspěšné trio doplňuje tým vedený harvardským biologem Konradem Hochedlingerem a Kathrin Plathovou z University of California v Los Angeles.
Ani jednomu týmu se ale zatím nepodařilo proměnit na embryonální kmenové buňky lidskou kůži.
„Děláme na tom do úmoru - ve dne v noci,“ říká Yamanaka. „Ale zatím marně. Lidským buňkám budeme muset zřejmě zapnout ještě nějaký další gen.“
Přesto nešetří optimismem.
„Nevím, jestli to budeme my, Rudolf Jaenisch nebo někdo jiný, ale já čekám, že nejdéle příští rok s lidskými buňkami někdo uspěje.“
Je jisté, že se na tuto oblast výzkumu zaměří špičkové laboratoře z celého světa. Ve hře je skutečně hodně. Možnost vypěstovat každému nemocnému z kůže „náhradní“ buňky a těmi pak léčit například srdce poničené infarktem, následky popálenin nebo těžkých úrazů.
Pramen: Nature 447, 649-650 (7 June 2007), doi:10.1038/447649a; Published online 6 June 2007
Diskuze:
totalne zravych
dworkin,2007-06-08 17:34:53
S tým hladom to nebude také strašné. Ked keď budú všetci totálne žraví snáď zjedia aj odpad a máme vyriešenú aj tú ekológiu :-)
skutecne embryonalni a pouzitelne bunky???
elCol,2007-06-08 17:05:01
Tenhle clanek ve me jen upevnil dojem, ze kmenove bunky jsou nafouknutou medialni bublinou, ktera mela uz davno prasknout. Potencial maji urcite nesmirny a fantasticky, avsak zatim je tech ale s timto tematem spojenych ponekud prilis.
Je sice hezke, ze panove veri, ze se jim do roka podari odstranit ten maly detail v podobe znacne vysokeho rizika nadorove progrese. Ale sami urcite dobre vedi, ze genu zainteresovanych v procesu maligni transformace je vice nez hodne a ze interakce jejich produktu jsou natolik komplexni a spletite, ze zasadni minimalizace tohoto rizika nutna pro klinicke testovani je zatim prinejmensim krajne nejista.
Navic jsem z clanku mel malinko dojem, ze se jedna o dalsi "radoby-embryonalni" bunky, pricemz jejich pluripotentnost neni zas az tak uplne jista. Trosku se zde nabizi paralela s kmenovymi bunkami hematopoetickeho puvodu, o kterych se dlouho nadsene trvdilo jak jsou pluripotentni a stejne "kvalitni" jako bunky embryonalni, pricemz se ukazuje, ze napriklad jejich diferenciace ve funkci neurony(a radu dalsich bunek) neni mozna. Navic i po nejcasteji diskutovane aplikaci do postischemickeho myokardu zde tyto bunky prokazatelne setrvavaji velmi omezenou dobu a navic casto vykazuji hematopoeticke markery.
Nemuzu si pomoci, ale zatim mam pocit, ze ohledne kmenovych bunek je mezi "chceme" a "budeme" propastny rozdil.
trošku rozdíl
jarda petr,2007-06-09 04:19:06
Trošku rozdíl tady přeci jenom je. Tak zaprvé, tohle zopakovaly tři týmy nezávisle na sobě. Po Verfailleové ten její experiment s buňkami kostní dřeně nezopakoval nikdo. Ta pluripotence je prokázaná, protože všechny tři týmy vnesly tyto buňky do zárodku myší ve stádiu blastocysty a vznikly chiméry, které mají v těle ve všech tkáních přítomny diferencované buňky pocházející z takto připravených "embryonálních kmneových buněk". Ono nádrové bujení se projevuje u myší, kde došlo k aktivaci genu c-myc a to se celkem čekalo. c-myc je celkem dobře známý onkogen. U člověka bude nutné aktivovat asi jiné spektrum genů (viz článek). Je otázka, jestli mezi nimi bude i c-Myc a jestli to pak bude náchylůné k rakovonnému bujení. Situace ve vzniku nádorů u myši a člověka není úplně stejná.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
