V tropickém pralese vzduch doslova vře skřehotáním žab. V nepřehledném, členitém terénu plném rostlinstva se ukazuje hlasová vizitka jako jedna z nejspolehlivějších. I když to tak možná nevypadá. Je s podivem, že se v ohlušující kakofonii pralesních zvuků, z níž člověku bezmála zaléhají uši, žáby vůbec slyší.
Ale žáby si poradí. Zvláště volání, kterým samečci lákají samičky, dovedly k dokonalosti. Žáby volí taktiku připomínající rozdělení vysílacích kmitočtů mezi městské rozhlasové stanice. Volání různých druhů žab se nepřekrývá a navzájem se neruší. Navzdory tomu, že ani žáby jednoho druhu nezpívají unisono. Větší žáby skřehotají s poněkud nižším kmitočtem, menší příslušníci téhož druhu se ozývají vyššími tóny. Na frekvenci zvuků žabího signálu mohou působit i vnější vlivy. Například pokles teploty způsobí zpomalení práce svalů, jež zvuk vyluzují, a hlas žab klesne do nižších poloh.
Portorická žába druhu Eleutherodactylus coqui dostala své druhové jméno "koqui" díky dvěma poměrně jednoduchých zvukům. Prvním z nich je zvuk "ko" o frekvenci 1160 hertzů. Tento zvuk vydává sameček pro ostatní samečky a vymezuje jím svůj rajón. Při zvukovém souboji o teritorium se samci ohlašují jeden druhému jen tímto zvukem. Druhý zvuk, jenž si můžeme přiblížit slabikou "qui", má mnohem vyšší frekvenci 2 090 hertzů a je určen pro samičku. Sluchový aparát samiček je díky specializovaným nervovým buňkám naladěn právě na tenhle kmitočet.
Žáby se snaží proniknout k potenciálním "posluchačům" i tím, že dodržují jakési vysílací schéma. Ozývají se jen v určité části dne. Konkrétně žáby koqui začínají svůj koncert za soumraku a končí o půlnoci. Po celou tu dobu se nepřetržitě ozývají v několikavteřinových intervalech.Větší žáby se spokojí s jedním voláním každé čtyři vteřiny, malé žabky volají v intervalu dvou vteřin.
Dostatečně velká populace žab vydává souvislý, nepřetržitý rámus. Hlas jednotlivce by v něm velmi snadno zanikl. Žáby tomu čelí obdivuhodnou schopností vměstnat své volání do okamžiků, kdy zavládne relativní klid. Přesvědčíme se o tom, když vystavíme samečky velmi intenzivnímu umělému rámusu. Aparaturu pustíme na plné pecky, aby přehlušila jakékoli žabí volání. Pak začneme nabízet žabám po malých porcích ticho. Samečci nepropásnou ani jeden okamžik klidu a doslova do něj nacpou své uši drásající zvolání „ko-qui“. Zvládnou to, i když jim k tomu nenabídneme víc než čtvrt vteřiny.
Do úzkých žáby nezaženeme, ani když tichou pauzu v rušivém rachotu nahradíme zvukem o něco málo slabší intenzitě. I tohoto "okénka" relativního klidu využijí žáby k vysílání své zvukové vizitky. Stačí, aby intenzita rušivého hluku klesla o pouhé čtyři decibely, a žáby zavětří šanci a rychle se ozvou. Lidské ucho není schopno v ruchu nočního pralesa takový pokles intenzity zvuku vůbec zaznamenat.
Žába koqui vsadila i na sílu hlasu. Své konkurenty jednoduše "překřičí". Je tak trochu paradox, že tahle žába vystupuje jako hrdinka ukolébavek, které na Portoriku zpívají maminky dětem před spaním. S takovým malým-velkým křiklounem pod oknem toho člověk asi moc nenaspí.
Typické volání žáby koqui vzniká tak, že žába uzavře tlamu i nosní otvory a prudce vytlačí vzduch z plic. Vzduch se prodere hlasovými vazy a pronikne do dutin hlavy. Přetlak vzduchu vyduje z ústní dutiny "zvukový balónek". Jeho rychlým nafouknutím je zvuk vyslán do okolí. Je div, že při tom žába neohluchne. Ve vzdálenosti zhruba dvou centimetrů od její hlavy lze naměřit 114 decibelů při zvuku "ko", a dokonce 120 decibelů při zvuku "qui". Buchar v kovárně hlomozí silou sta decibelů. Kdybychom se měli stejně hlasitě domlouvat my lidé, přišli bychom brzy buď hlas nebo sluch.
Žáby koqui si vyvinuly vlastní, zcela jedinečné chrániče sluchu. Nevnímají zvuk jen ušním bubínkem ale i speciálním orgánem, který vytváří kůže a vnitřní tělesné orgány na obou bocích. Tyto „břišní uši“ leží tam, kde z vnitřní strany přiléhají ke kůži na boku plíce. "Břišní ucho" udivuje citlivostí. Kůže v této části žabího těla zachytí zvukové vibrace s jen o málo nižší účinností než membrána ušního bubínku. Pro ochranu žabího sluchu před silou vlastního hlasu je důležitá skutečnost, že oba sluchové orgány – tedy to "obyčejné" i "břišní" ucho - jsou vzájemně propojeny. Zvuk zachycený kůží na boku rozkmitá vzduch v plicích a v ústní dutině a doputuje tak žabím tělem až na vnitřní stranu ušního bubínku. Ušní bubínek je proto při vyluzování ohlušujícího zvuku vystaven tlakům z obou stran. Z vnějšku na něj přímo působí tlak zvukového vlnění, zvnitřku pak vibrace zachycené kůží a přenášené přes plíce a ústní dutinu. Zvukové vlny, které se střetnou na vnitřní a vnější straně bubínku se částečně ruší. Bubínek žabího ucha se rozechvívá jen díky tomu, že vnitřní a vnější vibrace nejsou dokonale totožné a nevyruší se úplně.
Je to dosti komplikovaný systém, ale má řadu výhod. Zaprvé účinně eliminuje silný zvuk vlastního i cizího volání. Měření v přírodě tento teoretický předpoklad potvrdila. Ušní bubínek žáby koqui se při jejím vlastním ohlušujícím skřehotu chvěje opravdu nepatrně. Další výhodu komplikovaného sluchového aparátu žáby koqui představuje jeho schopnost velmi přesně lokalizovat zdroje zvuku. Kombinace signálů z obou uší doplněná o signál zachycený „břišníma ušima“ poskytuje žábě dostatek informací k přesnému určení místa, odkud se ozývá volání soka nebo pohlavního partnera.
Naše ucho pracuje na úplně jiném principu. Savci a ptáci zachycují jen zvukové vlnění přicházející na bubínek z vnější strany. Tlaky ve středním uchu, tedy v prostoru za bubínkem jsou více méně stálé. Proto dokážeme lokalizovat zdroje zvuků jen po vyhodnocení síly signálu v obou uších. Litujete, že nás příroda neobdařila sluchem žáby koqui? Ta představa … neslyšet hluk rušných ulic nebo hřímání rozezleného šéfa. Ale není čeho litovat. Kromě stereofonních sluchátek bychom si museli pro dokonalý poslech hudby oblékat ještě speciální stereofonní vestu a to by bylo pořádně nepohodlné.
Nejen o žabách koqui bude páteční pořad Vstupte! Poslouchat můžete na Leonardu v pátek 8. června 2007 v 11.00 hod. Pokud se vám to nehodí, můžete najít pořad ve formátu MP3 v rozhlasovém archivu .
V případě, že si chcete poslechnout žábu koqui, pak se vám nabízí záznam jejího hlasu např. na Bogartsdaddy
Zajímá-li vás „zpěv“ jiných pro nás exotických žab, nabízí se vám např. na Naturenorth
České žáby si lze poslechnout na stránkách Českého rozhlasu..
Diskuze:
