Zvětšit obrázek

Snímek ve falešných barvách Saturnova prstence B. Shluky mají rozměry okolo 30 až 50 m. Barvy ukazují orientaci shluků a intenzita hustotu částic v prstenci. Kredit: NASA/JPL/University of Colorado

„Prsteny jsou odlišné od obrazu, který jsme si o nich vytvořili,“ řekl Larry Esposito (University of Colorado, Boulder), vedoucí výzkumu. „Kdybychom pod Saturnovými prstenci letěli v letadle, viděli bychom záblesky slunečního světla, procházejícího mezerami, pak by následovala tma a pořád dokola.“

Vědci pravděpodobně velmi podcenili celkovou hmotnost Saturnových prstenců. Podle tohoto výzkumu by mohla být 2krát i vícekrát větší než se dosud předpokládalo.

Ultrafialový spektrograf na sondě Cassini začal pozorovat jasnosti vzdálených hvězd, aby astronomové pod vedením Joshe Colwella (University of Central Florida, Orlando) mohli změřit distribuci částic v Saturnových prstencích. Prstenec, který před těmito hvězdami procházel, způsoboval jejich mnohonásobné zeslabení nebo zmizení (tzv. hvězd prstencem Saturnu).

„Při studiu jasnosti hvězd pozorovaných přes prstenec, jsme schopni zmapovat 3-D strukturu prstence a dozvědět se více o tvaru, mezerách a orientaci shluků částic,“ řekl Colwell. Měření poskytnou informace o množství materiálu v prstenci mezi sondou a hvězdou.

Zvětšit obrázek

Larry W. Esposito (University of Colorado, Boulder). Kredit: LASP Colorado

Pozorování potvrdila, že částice v Saturnově prstenci B tvoří obrovské shluky zvané „self-gravity wakes“, které dosahují průměrů okolo 30 až 50 m. Pro přímé pozorování jei to příliš málo. Přesto mohou astronomové mapovat jejich pohyb, tvar a orientaci. Falešné barvy na snímku ukazují orientaci shluků v prstenci a intenzita barev odpovídá hustotě částic. Formování shluků je nejsilnější v modrých oblastech. Hustota částic v centrálních žlutých oblastech je natolik velká, že nedovoluje průchod jakémukoliv světlu hvězd.

Joshe Colwella (University of Central Florida, Orlando). Kredit: UCF Orlando

Kdyby se shluky nacházely ve větší vzdálenosti od Saturna, mohly by tvořit měsíce. Poněvadž jsou tak blízko u Saturna a obíhají kolem planety různými rychlostmi, působí proti sobě odstředivá a gravitační síla a shluky se natahují do délky směrem ven (jako karamelka nebo žvýkačka). Nakonec je jejich šířka 10 až 50krát větší než tloušťka. Na rozdíl od sousedního prstence A jsou shluky v prstenci B plošší a mezery mezi nimi jsou menší.

Sonda Cassini také odhalila, že shluky v Saturnově prstenci B jsou „vzorně“ organizované a stále se srážejí. Vědci předpokládali, že do sebe narazí přibližně 2krát za hodinu. Místo toho, „v každém okamžiku, velké množství částic přechází z jednoho shluku do druhého,“ řekl Cowell. „Ale tak, že přesouvající částice se v shluku hromadí, ten je časem zničen a tvoří se nový.“

Detaily výzkumu, který ukazuje, že částice Saturnova prstence "B" nejsou rovnoměrné rozloženy jak se dosud předpokládalo, budou zveřejněny v časopise Icarus

Zdroj: SPACE