Vědci si samozřejmě všimli robustní stavby lebky tyrannosaura už velmi dávno. Oproti lebkám jiných teropodů, a to i větších, než byl tento „král dinosaurů“ (Giganotosaurus, Spinosaurus) byla lebka tyrannosaura mnohem mohutnější a kompaktnější, stavěná na zvládnutí obrovského fyzikálního tlaku a tahu. Mnohdy je to dáváno do souvislosti s nebezpečnou kořistí, kterou rexové lovili – rohatými dinosaury.

Zvětšit obrázek

Tyrannosaurova lebka (source: dinodata.org).

Buď jak buď, tyrannosaurova lebka je malým zázrakem přírody. Síla jeho skusu byla pokládána za enormní i dříve, dnes ale víme, že musela být vpravdě příšerná. Dr. Eric Snively z Univerzity v Albertě popisuje, jak podle něho stavba nosních kostí umožnila lebce tyrannosaura stát se „zoologickou superzbraní“. Podle Snivelyho jsou spojené nosní kosti unikátním znakem tyrannosauridů, adaptace, která zabezpečuje pevnost a kompaktnost lebky při trhání kořisti. Síla vyvíjená čelistmi vzhledem k mohutným svalovým úponům musela být tak velká, že by se kosti lebky samotného predátora mohly poškodit nebo zlomit (to dokazují i nálezy ulomených zubů těchto teropodů přímo ve fosíliích kořisti). Síla stisku čelistí tyrannosaura byla s jistotou větší než u obřích karcharodontosauridů i spinosaura, byla tedy skutečně ohromná i na jednotku plochy. Zjednodušeně lze říci, že tento dravec dokázal zabořit své úctyhodné zuby (dlouhé až 30 cm!) hlouběji do těla kořisti.

Zvětšit obrázek

„T-Rexovy“ čelisti – klíč k poznání těchto fascinujících dravců (source: healthstones.com).

Spolupracovníci Snivelyho, fyziolog Donald Henderson z Royal Tyrrel Museum a Doug Phillips z Univerzity v Calgary porovnávali zuby a tvar čelistí i ploch pro svalové úpony na lebkách tyrannosauridů i jiných teropodů. Závěr vyzněl jasně ve prospěch větší síly skusu tyrannosauridů. Oproti svým starším příbuzným měl Tyrannosaurus výhodnou „neoadaptaci“ v podobě smrtícího stisku. Tyto závěry potvrdila i počítačová tomografie lebky.

Jak vypadala taková lovecká výhoda v reálu? Především jde o to, že čelisti tyrannosaura působily na kořist celou silou, protože srostlé nosní kosti nebyly tvárné. U jiných teropodů byl tlak skusu vždy poněkud rozmělněn slaboučkým „rozjetím čelistí“ do strany. Čelisti „T-Rexe“ umožňovaly něco víc, než jen prokousnout kůži a svalstvo – mohly drtit kosti.

Zvětšit obrázek

Tyrannosaurus rex je stále králem mezi dravými dinosaury, alespoň co se mohutnosti krčního svalstva a stisku čelistí týče. I nedospělý rex měl stejnou sílu krčních svalů jako dospělý Carcharodontosaurus, který byl o polovinu větší. Podle propočtů by dokázal dospělý Tyrannosaurus bez problémů zvednout do vzduchu dospělého člověka a hodit s ním pět metrů vysoko. Přepočet síly na rigorózní mechaniku pak pro spodní čelist dravce uvádí sílu rovnou 200 000 Newtonů, což je jako zvednout do vzduchu dodávku! Tento dinosaurus tak zřejmě vykazuje dosud největší sílu stisku mezi suchozemskými živočichy.

Scéna z Jurského parku, kdy rex pojídá a pak i překousne doslova „vejpůl“ právníka Gennara, je tak vědecky podloženým faktem.

Zdroj: University of Alberta.
Připraveno ve spolupráci s Wild Prehistory