Vědci obvykle dávají velikost mozku kytovců do souvislosti s jejich schopnostmi. Delfíni například dokážou  napodobovat to, co dělá jejich cvičitel a jsou v této náročné činnosti zdatnější než primáti.

Zvětšit obrázek

Mozek delfína. Podle Paula Mengera je velký proto, protože zhruba před třiatřiceti miliony let se ochladilo a bylo třeba jej uchovat v teple. Příroda to vyřešila zmnožením gliových buněk, které umí produkovat teplo. Mozky delfínů a velryb jsou jakýmisi kamínky.

„Delfíni se opičí lépe než opice,“ říkají zoologové, kteří tato zvířata studují. 
Kytovci se vyvinuli ze suchozemských savců zhruba před 55 miliony roků. První pravěké velryby však velikostí mozku nijak nevynikaly. Objemem mozkovny se podobaly spíše svým nejbližším příbuzným z řad sudokopytníků, k nimž patřili např. předci dnešních hrochů. Zhruba po 20 milionech roků se objevili první předci dnešních velryb a delfínů a těm se mozek výrazně zvětšil. Podle většiny vědců to byla odezva na změnu života. Pravěcí kytovci začali žít v hejnech a potřebovali se vzájemně dorozumívat. Velké nároky na funkce mozku kladl i nový systém orientace pracující na principu echolokátoru. Kytovci vysílají zvláštní zvuky a o světě kolem sebe si vytvářejí představu podle ozvěny, která se k nim vrací odrazem od okolí.

Zvětšit obrázek

Srovnání velikostí mozků člověka, slona, delfína, gorily, psa, makaka a myši.

Podle studie jihoafrického zoologa Paula Mengera zveřejněné v Biological Reviews nemusely být tyto vlivy pro vývoj větších mozků kytovců rozhodující. Významnou roli mohla sehrát razantní klimatická změna, jež nastala zhruba před 34 miliony roků. Teplota moří tehdy prudce klesla nejméně o 4°C. Život se studenějším vodním živlu začal být krušný. Pravěcí kytovci na to dokonce zareagovali zmenšením těla, díky kterému vystačili s mnohem menšími porcemi potravy. Zároveň však vystavili své tělo ještě většímu chladu. Zimě lépe odolávají větší živočichové s objemnějším tělem, jež si lépe udrží teplo. Nejvíce trpěl mozek, kterému hrozilo poškození v důsledku podchlazení. Proto se stal pro  kytovce výhodným větší mozek. Zdaleka nešlo jen o zmenšení ztrát tepla. V mozku pravěkých velryb a delfínů se nemnožily neurony, jež jsou náročné na přísun energie, nýbrž podpůrné gliové buňky. Kytovcům dramaticky přibylo hlavně těch gliových buněk, které produkují teplo a jsou s to mozek ohřívat.

Mengerova teorie, podle které jsou velké mozky velryb a delfínů jen jakýmisi kamínky, je zajímavá, ale pro většinu zoologů jen těžko přijatelná. Ti trvají na představě, podle které se vzájemné vztahy kytovců rozvinuly natolik, že si výkonnější a tudíž i objemnější mozek vynutily.