Zvětšit obrázek

Ruce a paže přicházejí u lidoopů ke slovu mnohem častěji než grimasy tváře. (Kredit: Wasmoeth Wildlife Foundation)

Tvrdí to antropologové Amy Pollicková a Frans de Waal  z Yerkesova národního centra pro výzkum primátů v americké Atlantě. Vycházejí ze sledování komunikace mezi jednatřiceti šimpanzi učenlivými a třinácti šimpanzi bonobo, jehož výsledky přinesl na svých internetových stránkách prestižní vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences.

Zvětšit obrázek

Amy Pollicková

Pollicková a de Waal zjistili, že šimpanzí  posunky a gesta  jsou mnohem složitější, než se zdálo. Jejich význam záleží na situaci, v jaké je lidoop použije. Šimpanzí řeč posunků a gest se díky tomu ukazuje jako mnohem pružnější než komunikace hlasem.

Vědci pozorovali šimpanze a bonoby z atlantské kolonie a pečlivě u nich zaznamenávali jakýkoli pokus o vzájemnou komunikaci. Zjistili, že šimpanzi navzájem komunikují jednatřiceti různými gesty a posunky a osmnácti různými výrazy tváře nebo hlasovými projevy. Ruce a paže přicházely ke slovu mnohem častěji. Šimpanzi učenliví vzájemně komunikovali hlasem nebo výrazem tváře jen v pětině případů. Bonobové dokonce jen ve 14% případů. Hlasové a mimické způsoby komunikace mají přesně určený význam. V ohrožení vydávají šimpanzi typický varovný křik a když mají zájem o potravu, dají to najevo našpulenými ústy.

Zvětšit obrázek

Šimpanzi komunikují jednatřiceti různými gesty a posunky.

Řeč rukou a paží je mnohem flexibilnější. Různý význam gest a posunků je patrný nejen mezi šimpanzi učenlivými a bonoby, ale dokonce i mezi různými skupinami lidoopů náležejících k jednomu druhu. Jejich posunky se liší významem jako dvě různé lidské řeči.

Zvětšit obrázek

Frans de Waal

Otevřená ruka natažená k druhému šimpanzovi dlaní nahoru může znamenat prosbu o potravu. Stejné gesto ale použije šimpanz, když chce od jiného šimpanze, aby jej  podpořil. Otevřenou rukou žádá šimpanz po rvačce druhého účastníka střetu o usmíření. 

Především bonobové jsou v posunkové řeči skutečnými přeborníky. Mnohem častěji také provázejí posunky a gesta hlasovým projevem nebo grimasou. Takovému kombinovanému poselství připisují jeho adresáti mnohem větší váhu než samotným posunkům, zvukům a či změnám ve výrazu tváře.

Zvětšit obrázek

Repertoár výrazů tváře je poloviční.

Vydávání zvuků je i u lidoopů řízeno evolučně starými oblastmi mozku a bývá výsledkem spontánní reakce. Při posuncích a gestech zaměstnávají šimpanzi centra v kůře čelních mozkových laloků. Tento způsob komunikace je o poznání komplikovanější a často se odehrává na úrovni symbolů.

Člověk by k jejich pochopení potřeboval tlumočníka. Například póza podobná protahování, kdy šimpanz stojí na zadních  s pažemi zdviženými nad hlavu a s rukama zaklesnutýma do sebe prsty, znamená v posunkové řeči bonobů výzvu k páření.   

Zvětšit obrázek

Bonobové komunikují hlasem jen ve 14% případů.

Šimpanzi používají k posunkům a gestům přednostně pravou ruku. To znamená, že při komunikaci posunkovou řečí zaměstnávají hlavně levou mozkovou hemisféru, kde se nacházejí i lidská řečová centra.

Pollicková a de Waal z toho vyvozují, že na počátku lidské řeči stála gesta a posunky podobná těm šimpanzím a nikoli hlasové projevy. Zdá se, že si naši předci dlouho povídali především posunkovou řečí a teprve když si tím dostatečně vycvičili řečové centrum, začali je využívat i pro zvukovou komunikaci. 

Zvětšit obrázek

Otevřená ruka po rvačce je gestem pro usmíření.

Šimpanzi a fantazie
Lidská řeč je plná symbolů. Předpoklady pro jejich vytváření a chápání se projevují už v raném dětství, kdy děti zvládají hru „na jako“. Jejím nejvyšším projevem jsou hry, při nichž děti zacházejí s neživými předměty, jako kdyby byly živé. Dvouleté dítě například mluví s panenkou, i když chápe, že ho loutka neslyší, nebo jí dává „jako“ najíst.

Šimpanzi dokážou chápat i abstraktní pojmy, např. tvar obrazců nebo jejich barvu. Zvládají dokonce i abstraktní hry „na jako“. Mistrem se v této disciplíně stala čtyřletá šimpanzí samička Panpanzee. Předstírala například, že čistí srst šimpanzí loutce, i když si jasně uvědomovala, že hračka není živá. Dokonce jí ze srsti vybírala pomyslné lupy a dávala je loutce „jako“ sníst. Tuto imaginární pochoutku nabízela i své ošetřovatelce. Když ošetřovatelka část daru přijala a část vrátila Panpanzee, předstírala šimpanzice, že vrácené lupy s chutí konzumuje. Schopnost předstírat se objevuje u mladých šimpanzů zcela spontánně a lidoopi se s v ní s postupem času stále zdokonalují.

Zvětšit obrázek

 

Komentář osla

Některá gesta jsou pro všechny primáty společná. Tohle například znamená „Kalousku, jsi jednička!“