UN-Energy vydala materiál, v němž volá po regulaci rychle se rozvíjející produkce biopaliv. Jmenuje se „Sustainable Energy: A Framework for Decision Makers“. Tento materiál konstatuje, že výroba biopaliv prodražuje potraviny. V letech 2006 a 2007 se podepsala na vzestupu cen kukuřice.
Materiál konstatuje, že produkce biopaliv má na produkci potravin dva protichůdné efekty. Na jedné straně může produkci prodražit, protože se v příhodnějších podmínkách začnou pěstovat plodiny využitelné na produkci paliv. Na druhé straně ale díky produkcí levnějších paliv mohou potraviny naopak zlevnit.
„Pokud nebudou zavedena opatření na ochranu půdy, pro zajištění přijatelného využívání půdy a pokud nebude samotná produkce biopaliv splňovat zásady trvale udržitelného rozvoje, mohou v některých případech ekologické a sociální škody převážit nad přínosy,“ konstatuje zpráva.
Zpráva doporučuje vyloučit z produkce paliv plodiny, které jsou energeticky náročné – tedy ty, které potřebují hodně umělých hnojiv a hodně zásahů techniky. S přijetím opatření nelze otálet, protože výroba biopaliv se prudce rozvíjí. Za uplynulých pět let se světová produkce biopaliv zdvojnásobila a další zdvojnásobení přijde do čtyř let. Rozvoj biopaliv probíhá naprosto chaoticky a často vychází ze zcela mylných představ.
Zpráva varuje, že se v některých oblastech rozšiřují plochy plodin pro výrobu biopaliv na úkor cenných ekosystémů a dochází např. ke kácení deštných pralesů a jejich přeměně na plantáže.
Jasně to dokládá situace v Ugandě. Tamější prezident Yoweri Museveni chce darovat společnosti Sugar Corporation of Uganda část posledního velkého ugandského tropického pralesa k přeměně na plantáže cukrové třtiny. Prales Mabira zabírá plochu 32 000 hektarů. Rostou tu stovky druhů stromů. Park hostí i některé vzácné druhy živočichů. Zachoval se v relativně nenarušeném stavu kromě jiného i proto, že většina místních obyvatel z kmene Buganda považuje Mabiru za sídlo duší svých předků. Je to poslední fragment původního pralesního bohatství Ugandy. A toho valem ubývá.
Jestliže ještě před 40 lety kryl prales celou pěti území tohoto státu, dnes je to jen 7%. A ještě jeden příklad z téže země. V Ugandě byl pro pěstování palmy olejné změněn na plantáže prales Bugala rozkládající se na ostrově v jezeře Victoria.
Ekologické programy v ekonomicky rozvinutých zemí zákonitě zvyšují poptávku po surovinách na výrobu biopaliv a to zvyšuje jejich cenu. Pěstování olejnin a cukrové třtiny se tak rázem stává velmi zajímavé pro země třetího světa, které si při tom tak úplně ekologicky nepočínají. Například množství oxidu uhličitého, které se při vykácení a vypálení pralesa uvolní do ovzduší, vymaže ekologický efekt biopaliv na celá desetiletí. OSN proto požaduje, aby biopaliva měla certifikát, který garantuje ekologičnost jejich produkce od prvopočátku až po konečnou spotřebu.
Pramen:
http://esa.un.org/un-energy/
Diskuze:
