Minimálně polovina politického spektra a prakticky kompletní pubertální mládež odmítá pochopit, že lidské chování ve vztahu k jakýmkoliv zdrojům do značné míry určuje jedna záludná sociální past. Jde o to, že každý člověk má své individuální zájmy, které jsou až na výjimku patologických osobností vždy sobecké, a ty jsou v případě kteréhokoliv cenného zdroje vždy v konfliktu s obecným dobrem.
Není to nic složitého. Pokud patří nějaký dvorek, záhon nebo třeba trávník před panelákem všem, tak podle toho taky vypadá. Učeně se tomu říká tragédie obecní pastviny, anglicky The Tragedy of Commons a přestože jde původně o pojem zavedený v knížce Williama Forstera Lloyda z roku 1883, něco v tom smyslu šířil už i Aristoteles.
Celá tragédie obecní pastviny vzniká jako jednoduchá a elegantní úvaha, která je evolučně vypálená do mozku nejen lidem, ale minimálně i našim blízkým příbuzným. Když je něco jen moje, budu se o to opatrně starat, protože to nejspíš bude moje i v budoucnu. Naopak, když je něco všech, tedy i moje, ale jen trošku, je jediné rozumné řešení urvat si co největší kus pro sebe a kašlat na to, co bude pak. Protože když to neudělám, udělá to někdo jiný. Přírodní výběr je v tomto ohledu neúprosný. Potomci těch, co v takové chvíli váhali a dávali přednost ostatním, tu dnes s námi už nejsou.
Past tragédie obecních pastvin se velmi hluboce týká dnešní ochrany přírody. Vzhledem k nešťastné souhře okolností, která vyplynula především z porážky Německa ve druhé světové válce, jsou dnešní zelená hnutí až na čestné výjimky více či méně levicově orientovaná.
Často se uvádí, že důvodem je důsledná touha distancovat se od nacionálního socialismu, který byl nejen hnědý, ale také velmi intenzivně a jistě v dobré víře zelený. Životní dráha Konráda Lorenze je jenom malinkou špičkou ledovce. Termíny jako „zelení fašisté“ nebo „ekofašismus“ měly původně poněkud jiný význam, než dnes. Původně je používala samotná zelená levice pro několik málo zbývajících pravicově laděných ochránců přírody. Je ironií, že se jim to teď vrací jako bumerang.
Neblahým důsledkem levé zelené politiky je nechuť oficiálních i aktivistických ochránců přírody vůči soukromému vlastnictví. Možná aniž si to sami uvědomují, ženou tak mnohé cenné kousky přírody přímo do chřtánu tragédie obecní pastviny. Smutných příkladů se i u nás najde celá řada.
Přitom je soukromé vlastnictví jedna z nejlepších cest, jak s přírodou zacházet ku prospěchu všech zúčastněných stran. Pěkným příkladem je i nová studie situace tropických lesů na Madagaskaru. Thomas Elmqvist ze Stockholm Resilience Centre se svými švédskými a madagaskarskými kolegy při analýze různě starých satelitních snímků Madagaskaru v období 1993-2000 a osobním průzkumu vegetace překvapeně zjistil, že se daleko nejvíc a nejrychleji odlesňuje v oblastech s nízkou hustotou obyvatelstva a v místech vzdálených od lokálních ekonomických center. Hustě obydlené oblasti jsou naopak stabilně dobře pokryté lesem.
Bližší průzkum ekonomických a sociálních poměrů a rozhovory s lokálními úředníky a vesničany odhalili, že jednoznačně nejvíce mizí lesy s nejasným vlastnictvím a že naopak nejméně ubývají nebo velmi překvapivě i přibývají lesy s jasně definovaným vlastnictvím.
Podle autorů se při studiu regenerace tropických lesů daleko nejvíce sledují ekologické faktory, jako je dostupnost semen, přežívaní semenáčků nebo vlastnosti půdy. Nyní je ale zřejmé, že klíčovou roli hrají ekonomické a sociální poměry v dané oblasti. Sebelepší projekt regenerace pralesa nebude fungovat, pokud bude zachraňované území patřit všem nebo nikomu, což je vlastně totéž.
Autoři jdou ještě dál a tvrdí, že schopnost spontánní regenerace tropických lesů je tak mohutná, že v případě příznivých vlastnických vztahů převálcuje pokračující odlesňování. Ve sledované oblasti vysoce cenných suchých tropických lesů jižního Madagaskaru, kde roste nejvíc rostlin endemitů z celého ostrova, badatelé zaznamenali 4 procenta čistého nárůstu celkové zalesněné plochy. Vše nasvědčuje tomu, že řešení nespočívá v likvidaci obyvatelstva, ani v oplocení přírody ostnatým drátem. Asi nejtěžší bude vysvětlit aktivistům, že soukromé vlastnictví není fuj.
Prameny:
PloS ONE 2(5): e402
Wikipedia
Šumavská zvěřina má pětkrát víc rakovinotvorných látek, než připouští zákon
Autor: Josef Pazdera (28.06.2024)
Nechtěný efekt ekologického zemědělství
Autor: Josef Pazdera (24.03.2024)
Další zdroj CO2 s kterým se nepočítalo
Autor: Josef Pazdera (28.01.2024)
Zase jeden omyl v prognózování
Autor: Josef Pazdera (27.10.2023)
Mohly by nám medúzy pomoci čistit odpadní vody od mikroplastů?
Autor: Dagmar Gregorová (15.04.2023)
Diskuze:
společné vlastnictví=nevyjasněné vlastnicé vztahy?
silvatax,2007-05-17 07:13:11
Autor v podtitulku nenápadně klade rovnítko mezi , že soukromé vlastnictví a jediné vyjasněné vlastnické vztahy. Ale střední Evropa není Madagaskar. Současné státní vlastnictví lesů v ČR jenom navazuje na způsob obhospodařování a užívání velkých lesních majetků z doby Rakousko-Uherské monarchie a má svá docela striktně vymezená pravidla. Nelze ho tedy porovnávat s divokým hospodařením v zemích třetího světa. Pro názornost lze porovnat úroveň hospodaření v lesích státních ( LČR) a lesích drobných vlastníků - tedy lesích, kde podle autora jsou vlastnické vztahy vyjasněné. Pro středoevropské lesní hospodářství není důležitá ani tak vlastnická struktura, jako majetková rozdrobenost. Obecně platí zásada, že na ucelených velkých lesních majetcích ( cca od 50 ha výše )jsou lepší předpoklady pro podnikatelsky úspěšné a společensky prospěšné lesní hospodářství. Protože český stát má pro správu lesního mateku vytvořenou dobře fungující strukturu, jdou tak náměty autora článku v českých poměrech poněkud mimo mísu. Současná krize podniku LesyČR je uměle vyvolaná komplotem velkých lesnicko-dřevařských firem na našem trhu a jejím cílem je otřást pozicí hradeckého podniku. To o čem autor článku hovoří platí opravdu jen pro země třetího světa nebo pro země třetího světa a pro země kde chybí nebo nelze uplatnit fenomén tzv. občanské nebo společenské kontroly. V českém prostředí nejde o efektivní uplatňování vlastnických práv, ale o to, kam půjdou zisky z obhospodařování lesního majetku - zda do státní kasy nebo do kapes pánů Doubravy, Ničánka a spol.
tohle neni zas az tak pravda
bluemoon,2007-05-08 11:37:00
Kdyz si vezmu lidi jako stado, tak i tam jsou cerne ovce a kdyz si vezmu ostrov jako je madagaskar a uvedomeni lidi, ze tam maji velke rostlinne a zivocisne bohatstvi, tak tam bude mene cernych ovci, co tam budou delat neporadek. muze se vlastnikem stat nekdo, kdo k tomu ma vztah, pracoval tam cely zivot za maly peniz a ted mu to patri ale jeho deti k tomu nemusi mit zadny vztah a nebudou dokud jim jejich otec nevstipi myslenku, ze tam maji velke rostlinne a zivocisne bohatstvi a ani to nemusi, znamenat ze tohle same budou chtit delat a mnohdy to zkonci tak, ze se o to co maji moc nestaraji a pak jsou problemy. ve studii neni rozliseni pece o pozemky tech lidi, kteri maji lesy uz nekolik generaci(coz je i stat) a tech kteri neco koupili sami, protoze to chteli vlastnit a starat se o to. ja bych tohle resil tak ze bych neco nekomu prodal ci dal do pece s tim, ze to bude na dobu urcitou a pak to znovu prodat ci dat do pece nekomu, kdo tam zase pracoval, studoval s tim, ze bude mit nejake vyhody abych ho nejak motivoval, nebot prave motivace je v tomhle to podstatne, ne kdo to vlastni. Chapete mne?
ve své vědecké práci, by to SM nenapsal
Ivo,2007-05-06 01:02:19
Příspěvky S. Mihulky čtu velmi rád s velmi je také oceňuji, protože pravidelně přicházšjí s argumenty oponujícími obecně a nekriticky přijímaným hypotézám, mnohými přijímaným jako nezpochybnitelná pravda. Na rozdíl od většiny jiných příspěvků čtu pravidelně i diskusi.
Stejně tak respektuji i liberální přístup k ochraně přírody a životního prostředí. Koncept tragedie obecní pastviny by měl patřit do základů lidských znalostí podobně jako třeba Archimédův zákon. Ale upřímně řečeno v něm jde o ekonomiku a vztahy mezi lidmi, nikoli o ochranu přírody a životního prostředí. S ochranou přírody se tento koncept potkává, pouze když jsou některé organismy zdrojem bohatství, o něž lidé soupeří. Jde-li o spočitatelné velké druhy, pak nějaká forma jejich komerčního využití umožní často efektivnější stabilizaci nebo žádoucí nárůst velikosti populace, než konzervativní ochrana. To ale vůbec neznamená, že přitom například nedojde k nežádoucímu zúžení genetické diverzity druhu a selekci měnící vlastnosti druhu. Je třeba překročit rámec soukromého vlastnictví a uplatnit odborné poznatky a záměrnou ochranářskou práci, aby k takovým nežádoucím změnám nedošlo. Navíc farmářský chov ohrožených druhů může být také kamufláží pro rabování přírodní části jejich populací.
Liberální přístupy k ochraně přírody prostřednictvím vlastnictví slouží především k tomu, aby vlastníci byli co nejméně omezováni. Používají k tomu krátké příběhy se šťastným koncem, které jsou pro laiky přesvědčivé, ale ve skutečnosti naivní a velmi zjednodušené. Například ochrana stavů mořských ryb prostřednictvím jakékoli formy vlastnictví lovných území či práva na nějaký díl úlovků ještě vůbec nezaručuje, že nebudou používány formy rybolovu, které ničí jiné nechtěně lovené druhy nebo třeba destruují mořské dno a organismy na něm sídlící. Tomu brání jen dodatečná ochranářská zařízení a vyhlašování reprezentativních mořských rezervací. Ochrana vlajkových druhů za ohradami afrických majitelů velkých pozemků ještě neznamená, že jde o ochranu celých přírodních společenství.
Také samotný příklad obecní pastviny kulhá na obě nohy. Dokud byly u nás do cca poloviny 19. století obecní pastviny - občiny, vyskytovalo se na nich z dnešního pohledu cenné bezlesí s druhově bohatými rostlinnými společenstvy a na ně vázanými druhy živočichů, byť mohly být občiny přepasené a dobytek na nich pasený hladověl. Po rozdělení občin mezi jednotlivé vlastníky byly občiny postupně rozorány. Je to příklad ochrany přírody nebo jejího poškození?
K vykácení lesů v 17. století na našem území došlo přesto, že většina z nich měla nějakého vlastníka. Jejich obnova nenastala díky rozdělení mezi vlastníky, ale v důsledku státních nařízení o hospodaření v lesích. Od té doby na našem území rozloha lesů a dřevní hmota trvale narůstá, přestože se vystřídal feudalismus, kapitalismus, socialismus a opět kapitalismus, tzn. i rozdílné vlastnické formy. Dojemný je případ Boubínského a Žofínského pralesa. Ale jak velký díl lesních pozemků příslušných šlechticů to byl a jaká byla jistota, že je vlastník zachová v původním rozsahu či je vůbec nezruší? Nejrozsáhlejší ochrana lesů ve velkoplošných chráněných uzemí byla zákonně zabezpečena v období převládajícího společenského vlastnictví.
Nechci tím znevažovat vlastníky pozemků, kteří je záměrně chrání a snaží se o jejich udržení v přírodním stavu nebo obnovení přírodního stavu. V tomto případě však nejde o pouhé vlastnictví, ale o určitý osobní zájem. Mohou si to dovolit kapitálově silní jedinci, ať již jejich bohatství pochází ze samotných pozemků nebo z jiného podnikání. Od drobných vlastníků ekonomicky závislých na svých pozemcích takový přístup nelze očekávat. Není vlastník jako vlastník. Příklady, kdy si vlastník nechá zavézt svůj pozemek odpadem u nás ani v rozvojových zemích nejsou žádnou vzácností.
Lesů kolem velkých sídel přibývá i proto, že městské obyvatelstvo má vyšší mzdy, než rolníci a pastevci, a péče o les je méně náročná na lidskou práci než obdělávání polí. Zalesnění těchto pozemků je proto ekonomicky výhodnější. Navíc městské obyvatelstvo méně využívá dřevo jako palivo a konstrukční materiál, takže kolem měst vzniká nová divočina s rychlou sukcesí k lesu. Ta ale může být kdykoli zastavěna a její perspektiva je proto problematická.
Ve své vědecké práci by si S. Mihulka určitě netroufl z podobné studie udělat tak jednoznačný závěr, bez statistické průkaznosti a bez konfrontace s jinými alternativními hypotézami.
Korektně lze ze popisované studie vyvodit, že v některých případech je možno soukromé vlastnictví výhodně využít ve prospěch ochrany přírody a že se toho oficiální ani amatérští ochránci přírody nemusí přespříliš obávat.
Souhlasím s vámi
Al,2007-05-06 08:12:46
Poslední věta myslím platí skoro na 100%.
V konkrétních problémech mohou být metody řešení ochrany přírody s odlišnými výsledky...
Metoda soukromého vlastnictví v mnoha případech funguje a v jiných zase ne. Proč? Často právě proto, že některé věci lze těžko převést do soukromého vlastnictví - např. vzduch nebo celé společenstvo...
Naopak např. horské jezero nebo populaci slonů ano.
Co se týká veškerého "obecného", tak skutečně platí, že to je o morálce (tzn. obecně dílených pravidlech chování) a o jejím vynucování.
Altruistické chování - složitý problém...
Al,2007-05-05 10:18:53
SM "nakousl" téma altruistické chování, o kterém jako evoluční biolog detailně mnohé studoval. V podstatě má pravdu. Jenže to není takové jednoduché: jak už se zde v diskuzi zmínilo v lidské společnosti to tak úplně nefunguje...
Ve skutečnosti je to mnohem složitější. Na jedné straně bezesporu jsme každý sobec, který v evoluci maximalizuje předávání svých genů. Na straně druhé se např. u lidoopů (a u lidí) vyvinuly schémata jednání něco jako vynucený "altruismus", vynucené "společenské dobro", či "morálka". Je to podobné jako spoluprácě šimpanzů při lovu a sdílení úlovku jako u pracovníků jedné firmy...
Takže - je to mnohem složitější. Jedno je ale jisté
- morálka a její vynucování (dosti drsné vynucování - např ještě nedávno byli hříšníci čtvrceni, sekáni, stahováni z kůže...) evolučně vznikla pro malé skupiny
- je otázka a v jakých konkrétních případech, co funguje lépe (vynucování "veřejného dobra" nebo péče o vlastní majetek - např. Boubín)
...
je těžké
budikz,2007-05-05 00:06:52
Je těžké ohánět se soukromím vlastnictvím, když je celý systém postaven na modelu planety země jako obecní pastviny...
terminologie
pavel houser,2007-05-04 14:58:48
"Nesobecké chování je častější v situacích, kdy se setkáváme opakovaně a kdy ti, co se chovají sobecky mohou být nějakým způsobem potrestáni těmi nesobeckými. V takových situacích je možné dosáhnout velmi vysokých úrovní spolupráce."
to je sice pravda a v dobrem to ukazuji ruzne strategie typu pujcky na oplatku ve veznove dilematu.
ovsem v pripade systemu s tresty by se tomu nemelo rikat altrusimus/spoluprace, ale mnohem spise proste VYPALNE.
(ostatne snaha prevychovat lidi na nesobecke a vytvorit nejakeho noveho cloveka je typicka prave pro totalitni rezimy).
je to ještě trochu jinak
pavelm,2007-05-04 22:36:03
Ničení společného majetku nepřináší evoluční výhodu. Naopak, tlupa co si vzájemně všechno rozkradla nejspíš skončila špatně.
Problém je v tom, že dnešní města jsou příliš velká. Člověk není vyvinutý na to, aby dokázal žít a rozumně se chovat ve společnosti o moc víc jak 100lidí.
Kôprová a Tichá dolina
Mahe,2007-05-04 14:42:35
Klasická ukážka "obecnej pastviny = všeľudového vlastníctva" je TANAP. A štát ešte k tomu živí celý aparát orgánov na Ochranu prírody a tiež ďalších podnikov (Lesy SR, š.p.) ktoré tú Prírodu ťažia a devastujú (a všetci to robia z mojích daní !)
Dlouhodobé nájemní smlouvy pro těžaře
Sirena,2007-05-04 14:36:46
Dlouhodobé nájemní smlouvy pro těžaře dřeva jsou řešením. Funguje to tak v Thajsku, kde kombinace dlouhodobých nájemních smluv, tedy smluv jejichž platnost je delší než jeden cyklus od výsadby do těžby s využitím slonů k těžbě dřeva zabránil úplné devastaci lesa.
Zeleni v USA
Richard,2007-05-04 12:22:54
Celkom dobry priklad "ochrany" prirody je z USA. Zelenim sa podarilo presadit zakon o "ochrane" prirody. Zakon stanovoval rozne pokuty za poskodenie prirody a prikazoval sukromnikom roznu ochranu prirody. Vysledok bol katastrofalny. Pred vznikom zakona sa v pripade ekologickej skody (napriklad vyliatie ropy do rybnika) bol donuteny majitelom rybnika, aby vratil cely stav rybnika do povodneho stavu (vycistenie rybnika, zarybnenie a pod.). V sucasnosti zaplati pokutu (castokrat vyssiu ako by ho stalo vycistenie rybnika) ale stat uz tuto pokutu nie je nuteny pouzit na vycistenie rybnika ale minie peniaze peniaze tak ako vsade inde.
.
Druhy priklad sa tyka farmarov. Farmari medzi poliami mali relativne vela zelene, kde zilo vela druhov zvierat. Zakon im po novom prikazuje vela povinnosti ak na ich uzemi ziju chranene zvierata. Farmari samozrejme nepotrebnu zelen zlikvidovali.
.
S timto suvisi aj situacia na Slovensku. Majitelia lesov v chranenych uzemiach nemaju ziadny zaujem o ochranu prirody a jediny sposob zuzitkovania svojho lesa maju formou predaja dreva. To sa tyka aj narodnych parkov. Jednoduchym riesenim by bolo, keby im turisti, fotografi a pod. platili za vstup do tohoto lesa. Myslim, ze motivacia majitelov o ochranu prirody by bola okamzite uplne ina ako to je teraz.
Vstupné?
P_V,2007-05-04 15:18:48
Chci vidět majitele lesa který bude zaměstnávat výběrčí vstupného. To se může vyplatit jen v extrémních případech jako Prachovské skály. Jinak by ten Váš nápad vedl k tomu že už nikdo nepozná co je les, turistika, protože krajina bude takovým legislativním opatřením zcela neprůchodná.
Proboha jen to ne
Zdeněk,2007-05-06 19:50:57
Vstupné by zlikvidovalo jednak krajinu - ohrazením ploch, aby se dalo přistupovat opravdu jen přes zpoplatněné brány a navíc vztah lidí k přírodě. Dnes může být výlet do přírody nízkonákladovou záležitostí a tím pádem také kratochvílí nemajetné mládeže se sklonem k turistice. Tím pádem má mládež čas vytvořit si k přírodě nějaký vztah. Ve chvíli, kdy by se muselo platit i za to, že můžeme chodit po světě, by raději mladí asi zůstali doma. Navíc jsem viděl ohrazenou Normandii a je to hrůza. Zde jsem raději pro veřejné vlastnictví, než pro ploty ohrazené silnice.
asi jste ještě nečetli, jak mnozí soukromí
čtenář,2007-05-04 10:29:49
vlastníci lesů (malé výměry) prodají les nastojato, tedy dříví, skásnou prachy a tím to pro ně končí. Nějaká obnova lesa? Nebuďte naivní. To platilo za totáč. V současné české atmosféře obecné korupce se nenajde nikdo, kdo by zjednal náprava.
Takže si moc nelžete do kapsy jak soukromé vlastnictví zázrakem vyřeší vše.
I v jiné oblasti (průmysl) ukázala česká kuponová privatizace jakým "zázrakem" je soukromé vlastnictví a k čemu nezřídka vede.
To ale jen potvrzuje tento článek : )
Al,2007-05-04 10:53:28
... všechny příklady, které jste uvedl totiž primárně a úzce souvisí ne se soukromým vlasnictvím ale s jeho katastrofálním ÚPADKEM v době komunizmu a socializmu (znárodnění, konfiskace, znásilnění práva na svobodu, majetek a nakonec i na život)!...
PS
Už jste viděl majitele lesů (co dím - např. šlechtice!!!), který by záěrně zničil přírodu, les, krajinu, kterou mu odkázali předkové? Já tedy ne - a např. přírodní rezervaci Boubín založil rávě takový "ďábel"...
Se svým majetkem špatně hospodaří spíš ti, kteří si ho neváží - náhlí zbohatlíci nebo chudí lidé, kteří preferují okamžitý zisk (pod dojmem historických zkušeností 50 let totality se jim ani divit nelze)...
Některé nepřesnosti
Jan Mysliveček,2007-05-04 10:04:53
I když naprosto souhlasím s tím, že soukromé vlastnictví je většinou velmi prospěšné, nemohu souhlasit s následující větou
"Jde o to, že každý člověk má své individuální zájmy, které jsou až na výjimku patologických osobností vždy sobecké,..."
Moderní ekonomie (a o to více ostatní společenské vědy) již dnes uznává, že lidé se vždy nechovají sobecky. Příkladem budiž tzv. "public good experiments", zdroj neúplný, zato všem dostupný budiž třeba http://en.wikipedia.org/wiki/Public_goods_game , kde sobečtí a racionální lidé by nepřispívali vůbec nic. Přesto lidé přispívají (podle uspořádání experimentu a provedení různou měrou, ale nulový průměrný příspěvek je naprosto vyjímečný).
Nesobecké chování je častější v situacích, kdy se setkáváme opakovaně a kdy ti, co se chovají sobecky mohou být nějakým způsobem potrestáni těmi nesobeckými. V takových situacích je možné dosáhnout velmi vysokých úrovní spolupráce a platí to nejen při umělých experimentech, ale i v reálném životě.
uážky
lyn_x,2007-05-04 09:21:48
Chápu, že podobná studie je pro autora nezvratným důkazem o správnosti ideologie, kterou považuje za vlastní a respektuju to. Ovšem myslím, že by bylo dobré, především pro Osla, kdyby se vyvaroval urážek. Jinak díky za článek.
Docela klíčová věc...
Al,2007-05-04 06:51:53
Pane Mihulko, koncept obecní pastviny a jeho souvislost je velmi zajímavá a docela klíčová věc. Je to příspěvek liberální ekonomie do problematiky ochrany přírody a ve vašem podání tak trochu i v evolučním rámci : )
Pravda je taková, že to tak skutečně v mnoha reálných věcech funguje. Faktem je, že "recepty" některých rádoby přírodo-milovných hnutí jsou v podstatě ideologická schémata často velmi hloupá...
Také je dobré poznamenat, že ochrana přírody, člověka - jeho zdravého života a jeho svobody NEJSOU patentem levicových stran ani těch zelených, které na ně moderně navázaly...
Otázkou je, který myšlenkový (ideový) koncept je správný a který vede efektivněji k cíli - ochraně přírody a přírodních zdrojů.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
