Zvětšit obrázek

Galapágy čili Želví ostrovy

Galapágy hostí řadu jedinečných živočichů. K místní fauně neodmyslitelně patří i obrovské suchozemské želvy. Ty daly souostroví i jeho jméno. Název Los islas Galapágos znamená v češtině Želví ostrovy. Když u galapážských břehů zakotvily  v roce 1535 první evropské lodi, žily tu obří želvy želvy sloní v přinejmenším patnácti druzích.

Tak to aspoň vidí někteří systematici. Ti zbývající řadí galapážské želvy pod jeden druh  želvu sloní (Geochelone nigra) a ten pak dělí na četné poddruhy. Přidržme se členění na druhy. Jejich zástupci obývali jednotlivé ostrovy. Některé druhy vznikly na jednom ostrově v izolaci nepřekonatelných lávových pásů v okolí sopek.

Želvy měly na Galapágách po tisíciletí ničím nerušený klid. Idylka jim definitivně skončila, když si v 18. a 19. století vybrali Galapágy za svou základnu velrybáři. Pro ně byly obří želvy vítaným zpestřením jídelníčku, a tak je lovili ve velkém. Zároveň vypouštěli do panenské galapážské přírody prasata a kozy, které byly pro pomalé želvy příliš silnou konkurencí v honu za rostlinnou potravou. Zavlečení potkani navíc plenili želvám snůšky vajec, a tak není divu, že z mnoha míst želvy zcela zmizely. Čtyři druhy želvy už zcela vyhynuly, jedenáct zbývajících figuruje na seznamu ohrožených živočichů.

Za vyhubené byly dlouho považovány i želvy druhu Geochelone abingdoni z ostrova Pinta. Platilo to až do roku 1971, kdy jeden zapálený zoolog pátrající po vzácných plžích narazil na „posledního mohykána“ – samce, jenž dostal jméno Lonesome George, česky Jiří Osamělý. Dnes žije Jiří na Výzkumné stanici Charlese Darwina v městečku Puerto Ayora na ostrově Santa Cruz. Pro tamější ochránce přírody je čímsi jako maskotem. Přesto nikdo nepouští ze zřetele ambiciózní plán, jehož uskutečnění by vrátilo želvy na ostrov Pinta. Pokud by se povedlo osamělou výspu v moři osídlit Jiřího potomky, byl by úspěch dokonalý.

Zvětšit obrázek

Lonesome George čili Osamělý Jiří

Jak se hledá želví nevěsta
Pokusy rozmnožit posledního zástupce želvího druhu Geochelone abingdoni začaly až počátkem devadesátých let. Vědci nabídli Jiřímu za partnerky samice pocházející z ostrova Isabele, odkud je to na Jiřího rodiště na ostrově Pinta nejblíže. Celkem logicky předpokládali, že právě tyhle želvy pojí s druhem Geochelone abingdoni nejtěsnější příbuzenský svazek. Jenže už první genetické analýzy odhalily překvapivý fakt. Mnohem bližší příbuzné Jiřího Osamělého musíme hledat na druhém konci Galapážského souostroví, na ostrůvku Espaňola.

Zvětšit obrázek

Na nabízené samice (vpravo je želví kráska Georgina) si Osamělý Jiří nevybíravě otvírá hubu. Ale skutek utek.

Znamená to, že obří želvy, jež rozhodně nepatří k vynikajícím plavcům, dokázaly nějak zdolat třísetkilometrovou vzdálenost dělící ostrůvek Pinta od Espaňoly. Snad jim v tom pomohly silné mořské proudy. Snad využily jako přestupní stanice ostrov San Cristobal. Ten leží na cestě z Espaňoly na Pintu a tamější želvy jsou rovněž blízce příbuzné Jiřímu Osamělému. Jako nejvhodnější nevěsty pro Jiřího se proto zdály samice právě z ostrovů Espaňola a San Cristobal. Řada badatelů přesto namítala, že křížení příslušníků různých poddruhů nebo nedejbože druhů je nepřípustný krok a neospravedlňuje ho ani skutečnost, že Geochelone abingdoni zjevně čelí akutní hrozbě vymření.

Howard Snell, který je vědeckým ředitelem galapážské Výzkumné stanice Charlese Darwina v Puerto Ayora, stále doufá, že nakonec najde Jiřímu nevěstu jeho vlastního druhu. Mnozí odborníci na objev další želvy na ostrově Pinta nevěří, ale Snell je optimista. Želvy sloní jsou sice velká zvířata, ale najít je v přírodě není nijak lehké. Například na maličkém ostrůvku Santa Fe žije už dlouhou dobu pár želv sloních a navzdory roční návštěvě 50 000 turistů a soustavné práci tří vědeckých týmů se je podaří zahlédnout tak jednou za sedm či osm let. O tom, že se na Pintě ještě může nějaká želva skrývat, svědčí nález relativně čerstvého želvího trusu z roku 1981. V té době už Jiří Osamělý nežil na Pintě deset let a trus zřejmě patřil jinému exempláři. Dodnes ale tuto tajemnou želvu  nikdo nenašel. Poslední velký zátah se konal v roce 2003, kdy dvacítka ochránců přírody z Floridy pročesala celý ostrov. Narazili jen na ostatky 15 želv a  z nich jen jedny patřily samici.

Stoletý Osamělý Jiří je želví kluk v nejlepších letech. A fešák k tomu.

Přijedou nevěsty ze zahraničí
Možná se budoucí nevěsty pro Jiřího zatoulaly do vzdálenějších koutů světa. Americký genetik Edward Louis pátrá po zástupcích druhu Geochelone abingdoni v zoologických zahradách. Odebral vzorky DNA stovkám želv, ale žádná z nich výrazněji nepřipomíná dědičnou informaci Jiřího Osamělého. Ale Louis ještě zdaleka není s pátrání u konce.
„Především v jihoamerických zoo chovají spoustu želv sloních, které jsme zatím vůbec neviděli,“ říká. „Třeba v zoo v ecuadorském hlavním městě Quitu jich mají tuny a tuny.“
Dokonce i na Výzkumné stanici Charlese Darwina je 23 želv sloních, o jejichž původu se toho moc neví, protože jsou to vesměs exempláře, které se chovatelé rozhodli vrátit do jejich domoviny. Někteří navrátilci žijí na stanici už skoro padesát let a za tu dobu zplodili i potomstvo. To je výsledkem zcela nekontrolovaného křížení, takže „mládež“ z těchto spojení nepřipadá pro záchranu želv z ostrova Pinta do úvahy. V „rodičovské“ populaci se ale po potenciálních partnerkách pro Jiřího vyplatí pomocí genetických testů zapátrat.
Ještě větší šanci na odhalení želv druhu Geochelone abingdoni mají vědci v nejrůznějších soukromých sbírkách, protože tam žije drtivá většina želv pocházejících z Galapág. Jejich majitelé ale nemají velký zájem na sebe upozorňovat, protože mnozí si nejsou jisti legálním původem svých miláčků. Východiskem z této situace by byla celosvětová amnestie pro všechny ilegální chovatele galapážských želv. Ti by se pak nemuseli bát chované kusy přihlásit a tím by otevřeli chovy pátrání po nevěstě pro Jiřího.

Pro případ, že by se nepodařilo získat samici druhu Geochelone abingdoni, zvažovali vědci pokus nabídnout Jiřímu partnerky z nejblíže příbuzného druhu Geochelone hoodensis pocházejícího z ostrova Espaňola. Jejich populace je dnes celkem početná, i když v šedesátých letech 20. století poklesly stavy želv sloních na Espaňole na 14 kusů – 12 samic a dva samce. Zvířata byla pochytána a přemístěna do bezpečí chovné stanice. Počínaje rokem 1975 se začaly želvy z tohoto chovu znovu vypouštět do přírody. Celkem se jich vrátilo více než 1 200 a kolem roku 1990 se už na ostrově objevila i hnízda se snůškou vajec. To svědčí výmluvně o tom, že záchranná akce zdárně pokračuje. 
 

Zvětšit obrázek

Na nedostatek zájmu si Osamělý Jiří stěžovat nemůže. Inu, kdo je v Guinessově knize rekordů, ten má o popularitu postaráno.

Až příliš chladný Jiří
I když nabídne vědecká „seznamka“ Jiřímu Osamělému za partnerku sebevětší želví krasavici, úspěch není zaručen. Jiří se zatím k námluvám vůbec nemá a všechny samice, s nimiž sdílí výběh, ho nechávají naprosto chladným.
„Samci se obvykle k páření nenechávají dvakrát přemlouvat,“ říká ekolog  Peter Pritchard. „Popravdě řečeno, když jsou ve správné náladě, tak se páří se vším, co jim přijde do cesty. Třeba k velkým kulatým kamenem nebo s prázdným krunýřem uhynulé želvy. Jenže Jiří je z trochu jiného těsta.“

Vědci připisují Jiřího nezájem o rozmnožování skutečnosti, že zřejmě vyrůstal osamoceně a želví námluvy asi nikdy neviděl. Doufali, že v něm probudí trochu vášní tím, že ho nechají pozorovat páření jiných želvích párů. Nasadili mu také do výběhu jiné samce, aby v nich Jiří viděl potenciální soky. Stále častěji se ochránci přírody zaobírají i myšlenkou, že samice budou uměle inseminovat Jiřího spermiemi. Jenže ani ty se nedaří zoologům od posledního známého zástupce želv Geochelone abingdoni získat. Není dokonce ani jisté, jestli je Jiří vůbec plodný. Přitom je to „hoch v nejlepších letech“. Je mu něco kolem sta roků a má tudíž další stovku let života před sebou.

Klonování Jiřího Osamělého není na programu dne. U želv tuto náročnou techniku zatím nikdo ani nezkoušel a biologové tudíž netuší, na jaké obtíže by přitom narazili. Navíc by úspěšné naklonování Jiřího na věci mnoho nezměnilo, protože pro založení životaschopné populace je dědičná výbava jediného živočicha naprosto nedostačující. Paradoxně by nevadilo, že k dispozici je jen samec, protože změnou teploty při inkubaci vajec lze rozhodnout o tom, jestli se vylíhnou samečci či samičky. Jiřího klony by mohly být jak samčího tak i samičího pohlaví.

Zvětšit obrázek

Galapažský ostrůvek Pinta. Vrátí se sem ještě želvy Geochelone abingdoni?

„Zvládnutí klonování u každého nového druhu si vyžaduje obrovské úsilí a velké finanční prostředky,“ prohlásil v souvislosti s dnes ryze hypotetickými plány klonovat želvy sloní Ian Wilmut, který v roce 1996 naklonoval ovci Dolly. „Nicméně by vůbec nevadilo, kdyby už teď byly Jiřímu odebrány buňky a ty byly uloženy v bezpečí do tekutého dusíku. Kdo ví, třeba bude možné využít tyto buňky ke klonování někdy ve vzdálené budoucnosti.“

Překvapivý objev genetiků
Nejnovější genetický výzkum ukázal, že existuje celkem reálná šance na nález dalších želv Geochelone abingdoni. Kupodivu bychom po nich neměli pátrat na ostrově Pinta, ale na ostrově Isabela. Žije na něm asi dva tisíce želv řazených k druhu Geochelone becki. Vědci provedli analýzu DNA získané od 89 želv a zjistili, že po genetické stránce jsou to zvířata velmi různorodá. Část z nich jsou nepochybné původní místní želvy. Najdou se však mezi nimi i jedinci s notnou příměsí cizí krve. Kde se tu vzali?

Na tuto otázku odpověděly analýzy DNA Osamělého Jiřího a dědičné informace izolované z šesti muzejních exemplářů želv Geochelone abingdoni. Z nich vyplynulo, že ony prapodivné želvy z Isabely jsou mezidruhoví kříženci. Rodiči jim byli zástupci druhů Geochelone abingdoni a Geochelone becki. Hybridní želvy nebyly tak staré, aby neexistovala šance na to, že naživu jsou stále ještě i jejich rodiče. To by znamenalo, že na ostrově Isabela žijí čistokrevní  Jiřího příbuzní. Podle genetiků je jen otázkou času, kdy na čistokrevnou želvu Geochelone abingdoni narazí a potvrdí její původ genetickým testem.
Osamělý Jiří figuruje v Guinessově knize rekordů jako nejvzácnější zvíře světa. Objevem dalších želv Geochelone abingdoni na ostrově Isabela by o zápis přišel. Pokud k tomu dojde, nebude vyškrtnutí Jiřího z almanachu rekordů určitě nikdo litovat.

Pramen: doi:10.1016/j.cub.2007.03.002 
Lonesome George is not alone among Galápagos tortoises
Michael A. Russello1, , Luciano B. Beheregaray2, James P. Gibbs3, Thomas Fritts4, Nathan Havill5, Jeffrey R. Powell5 and Adalgisa Caccone5
1Unit of Biology and Physical Geography, University of British Columbia Okanagan, Kelowna, British Columbia V1V 1V7, Canada
2Department of Biological Sciences, Macquarie University, Sydney, NSW 2109, Australia
3College of Environmental Sciences and Forestry, State University of New York, Syracuse, New York 13210, USA
4Museum of Southwestern Biology, University of New Mexico, Albuquerque, New Mexico 87131, USA
5Department of Ecology and Evolutionary Biology, Yale University, New Haven, Connecticut 06520, USA
Current Biology, 17 (9), 1 May 2007, R317-R318