Jednu z hlavních rolí sehrála při pokusech německé etoložky fenka Guinness. Rangeová ji vycvičila k tomu, aby si uměla otevřít zásobník s psími dobrotami tak, že zatlačí přední tlapou na ovládací páku. Pak vědci uspořádali „představení“ pro více než padesát různých psů, kteří neměli se zásobníkem a ovládací pákou  žádné zkušenosti. Učili se, jak se dostat k pamlsku jen sledováním Guinness. Některým psům fenka předvedla naučený kousek s míčkem v tlamě. Jiným ukázala, jak otevřít zásobník s volnou tlamou.

Pro psa je mnohem snazší vzít ovládací páku do tlamy, než ji tisknout tlapou. Drtivá většina psů, kteří viděli Guinness  otvírat zásobník s volnou tlamou, přesto volila obtížnější způsob. Došli k závěru, že odměnu v podobě pamlsku si zaslouží, jen když Guinness věrně napodobí. Zcela jinak se chovali psi, kteří viděli fenu, jak otvírá zásobník s tlamou zaneprázdněnou držením míčku. Tito psi použili k ovládání páky tlamu. Předpokládali, že Guinness by to jistě udělala také, jen kdyby jí v tom nebránil míček.

Zvětšit obrázek

Fenka border kolie Guinness v akci – tiskne páku tlapkou a tlamě svírá míček.

Výsledky experimentu zveřejněného ve vědeckém časopise Current Biology poprvé jasně dokázaly, že pes má vrozenou schopnost napodobovat cizí jednání. Přitom se však mechanicky „neopičí“ a velice důkladně si vybírá, co a jak napodobí. V tom se blíží schopnostem člověka. Dřívější testy prokázaly, že takového vybíravého napodobování jsou schopna už čtrnáctiměsíční batolata. Psychologové nejprve ukázali dětem, že si mohou samy rozsvítit, když stisknou vypínač čelem. Batolata používala k rozsvěcení čelíčko. Když však psychologové předstírali, že je jim hrozná zima, a zabalili se do přikrývky, kterou si museli přidržovat oběma rukama, vysvětlila si batolata rozsvěcení světla čelem jako „nouzové řešení“. Sama si pak rozsvěcela tak, jak jim to připadalo přirozenější, tedy stisknutím vypínače rukou. 

Friederike Rangeová, Universita Vídeň

Také šimpanzi při napodobování přemýšlejí. Prokázaly to experimenty, při kterých ošetřovatel holí dvakrát udeřil do průhledné bedny s banánem. První úder na víko zůstal bez odezvy. Po druhém ráně, vedené na stěnu, vypadl banán z bedny ven. Šimpanzi rychle pochopili, jak se dostat k pochoutce. S prvním neúspěšným úderem do víka se však nezdržovali. Přistoupili rovnou k úderu do stěny, který přinášel ovoce.

Mechanické napodobování může být výhodné při zvládání poměrně jednoduchých úloh. Při složitějších činnostech je však výhodnější nekopírovat slepě, ale vybírat si jen to, co se hodí. Kromě člověka nenajdeme mnoho tvorů, kteří by to zvládali. Pes k nim rozhodně patří. Za své výjimečné schopnosti zjevně vděčí domestikaci a tisíciletému soužití s člověkem. Pes je například mistr ve „čtení“ lidského chování. Reaguje i na pokyny, které šimpanzovi „nedojdou“. Tuto schopnost mají už malá štěňata, která se s člověkem nikdy předtím nesetkala. Zcela ji však postrádají vlčata. To dokládá, že pes vděčí za své schopnosti variantám genům, jejichž nositelé byli pro člověka cennější než psi s vlčími variantami dědičné informace, jež „čtení“ lidského jednání neusnadňují.

Pramen: Range et al., Selective imitation in domestic dogs. Current Biology 2007, doi: 10:1016/j.cub.2007.04.026