reverzibilní nebo ireverzibilní

josef pazdera,2007-04-30 23:12:20

Tak se nám tu rozvinul spor. A ne ledajaký. Máme ho tu hned ve třech bodech. Těch nejpodstatnějších. Nad pojmem „reverzibilní“, nad tím, zda je vhodné se zmiňovat o pojmu Dolloův Law a poslední výtka je, že tento případ nestojí za senzaci, potažmo se o něm zmiňovat. Zkusme si to rozebrat s chladnou hlavou. Pokud se podíváme do textu primárního zdroje, najdeme tam, že autorka publikace skutečně tvrdí, že evoluční změny jsou reverzibilní (Zrzavý: „ireverzibilní“). Co tím Rachel Collin myslí? Nic jiného, než co je popsáno v článku. A tam se píše o „znovu nabytí schopnosti funkcí, které organismus v průběhu evoluce ztratil“. Nic víc, nic míň. Pokud zůstaneme u toho, o čem mluví Rachel Collin, a nebudeme jí podsouvat, že tím míní něco jiného, jako třeba restauraci ztracených genů, těžko asi můžeme k této formulaci co namítnout. Ostatně tato formulace nepřipadala zcestná ani vědeckým pracovníkům dalších dvou univerzitních pracovišť, kteří se na práci spolupodíleli a dokonce ani oponentům mezinárodního časopisu ve kterém byla práce publikována. Přít se nyní o to, z jaké části se jedná o využití v genomu uchovaných genů z minulosti a z jaké části jejich nahrazení zcela novými geny, je bezpředmětné. Ničeho bychom se kvůli nedostatku důkazů nedobrali. Tady musíme počkat dokud autorka, nebo někdo jiný, neprovede srovnání na úrovni genomů.

Teď k výtce platnosti a neplatnosti pravidla, kterému se v anglosaské literatuře říká Dollo's Law. V různých slovutných encyklopediích se lze setkat s mírně odlišnými formulacemi tohoto pravidla. V těch, které se nejvíce blíží původní formulaci Louise Dollo, se praví, že evoluční proces není reverzibilní. A že jednou prodělané změny nelze vrátit. Tuto formulaci má na mysli svojí kritikou pan Zrzavý. Je to samozřejmě v pořádku. Autorka má přesně totéž na mysli, když tvrdí, že pozorovala znovu objevení schopností, které u měkýšů vymizely a pak se znovu objevily. Takže Zrzavý i Rachel Collin kritizují jedno a totéž.

Nyní k výtce, proč se o tom vůbec Osel zmiňuje, když je to všem tak jasné.
Jenže ono to podle mne s tím zákonem pana Dollo není všem tak jasné, jako to je jasné „profíkům“. Troufám si tvrdit, že je to právě proto, že původní pravidlo z roku 1870 si jiní profíci postupně vylepšovali. Činili tak v dobrém úmyslu proto, aby pravidlo mohlo déle platit. Ani nemusíme chodit daleko. S jednou takto pozměněnou formulací se setkáme i na stránkách časopisu Vesmír, kde se dočteme, že Dollův princip irreverzibility je definován jako: „Znak ve vývoji jednou ztracený se již znovu nevyvine stejným způsobem“. Proti této formulaci ale lze těžko co namítnout. Tato formulace totiž připouští, že znak se může znovu objevit. A protože znak je vlastnost organismu vzniklá expresí genů, lze téhož znaku dosáhnout pomocí jiných (například nově vytvořených genů, nebo dokonce jiných genů). A to jak se jistě shodneme, se v přírodě děje.
Máme tu tedy dva výklady stejného pravidla. Výklady prakticky diametrálně odlišné. Jeden překonaný, druhý, který znamená něco zcela jiného a prakticky platného. Nemyslím si, že připomenutí, jak to s tou platností původního pravidla vlastně je, bylo v článku na škodu. Výtku, že si tento objev nezasloužil pozornost, ponechám bez komentáře. Jen snad dodám, že periodika jako jsou DailyScience, Wikipedia,…která jsou Oslovi vzorem, nepovažovala tento objev za „banální historku okresního formátu“ a o tomto objevu informují slovy: „Sea Snails Break The Law“.

Odpovědět

Dollovo pravidlo

J. Zrzavy,2007-04-30 15:04:03

No pochopitelně, že evoluce je z definice ireverzibilní, tj. nikoliv např. cyklická (jaro-léto-podzim-zima), ale z toho absolutně neplyne žádné Dollovo pravidlo.
Diskutující už to odhalili - v naprosté většině případů nejde o reverzi, ale o vznik nové evoluční novinky, která se té původní jenom trochu podobá (se nám zdá). V menšině případů by mohlo jít o druhotné probuzení zablokovaných genů, což je asi případ těch křídel strašilek, o nichž tu píše David Storch (ale i tady jde o dvě události po sobě, ne o cyklus). "Chlupatí lidé s ocasama" asi budou směs obojího, ale obecně spíš lidská ontogeneze pokažená nějakou novou změnou než návrat k paviánovi.
Jak je to s larvama škeblí, to opravdu nevím - jenom bych poznamenal, že zrovna v rané ontogenezi je u mořských zvířat neuvěřitelná diverzita (daná především tou triviální záležitostí, v které konkrétní fázi vývoje se zvíře líhne), ale že jsou tu navíc i zcela zásadní rozdíly v ontogenetických mechanismech u velmi blízkých druhů (např. zásadně odlišné embryogeneze blízce příbuzných ježovek či žab).
Suma sumárum - Dollovo pravidlo neplatí, nikdo na to nevěří, v rané ontogenezi už vůbec ne, vyvrácení Dollova pravidla se už událo tolikrát, že další příklad opravdu nestojí za senzaci.

Odpovědět

Je tu podstatný rozdíl!

josef pazdera,2007-04-30 09:39:41

Ano, z rozboru DNA stanovili jen stupeň příbuznosti a sounáležitost mlžů do stejného druhu. Přesto tu jde o něco zcela jiného, než jsou vámi zmíněné kuřecí zuby, lidské ochlupení,... Gen pro ochlupení máme všichni, jen se jinak exprinuje - nepřišli jsme o něj. Gen pro kuřecí zuby - tak ten sice kuřata mají, ale zase jde jen o jeden gen. A přesto, že je jen jeden, kuřata se už k němu nikdy nevrátila. U ocasu je situace obdobná - geny také stále máme, dokonce funkční, protože v době embryonálního vývoje se na čas spouští. U zde popisovaného případu jde o něco jiného. Tady se tvor vrátil k jinému způsobu svého vývoje. To znamená, že do hry se zde musí zapojit celé sady mnoha rozličných genů. Musí změnit vývoj svého potomka a to doslova od základu. Místo aby vytvářel "kopii dospělce" mění své rozmnožování na larvální stádium, které má jinou anatomii těla, jiné chování, jiný způsob obživy,... I když vědci nedělali porovnání genomových map, mohou si být jisti, že pokud tyto sady genů po dlouhou organismus nepoužíval, došlo v celé řadě z nich k takovým změnám (mutacím, vymizením) že se celý systém stal nepoužitelným. Živočich si jej tedy musel prakticky od základu vytvořit znovu. Srovnávat tento případ se zapnutím jednoho v genomu uchovaného genu není moc vhodné. Spíše se jedná o případ, jako by hadům znovu narostly nohy. V tom je kouzlo tohoto poznatku.

Odpovědět