Když se řekne vesmír, představíme si chlad a ticho. Jenže se ukazuje, že místo ticha tam je pořádný kravál. Již jsme vás informovali o tom, jak zvukové vlny generované hluboko v kolabujícím jádře hvězdy rozmetají supernovu. A nebo jak Sonda Cassini poslouchala hudbu ze Saturnových prstenců.
Saturn zvoní dopadem meteoroidů (úlomků meziplanetární hmoty, pohybujícího se vesmírem), které dopadají na velké kusy Saturnových prstenců. Zatímco Saturnem reprodukovanou hudbu mají na svědomí tělesa o průměru asi 1 cm, a jejich výkon bychom mohli přirovnat k šeptání, v případě sluneční hudby se jedná o produkt dějů o rozměrech stovek milionů kilometrů, jejichž výkon se spíš hodí přirovnat k randálu trub schopných bořit zdi Jericha.
V případě dnešních slunečních varhan jde o výtah z přednášky, která zazněla na konferenci Královské astronomické společnosti v Prestonu. O jedné takové jsme vás již seznámili v článku Ochranný štít po vzoru Enterprise s přípravou laboratorního zařízení, které má prověřit ochranu kosmonautů před nebezpečným zářením vytvořením umělé magnetosféry. Tentokrát jde o příspěvek vědců z university v Sheffieldu (Dr. Youra Taroyan a prof. Robert von Fay-Siebenburgen). Jejich poznatky se týkají vysvětlení souvislostí magnetických a zvukových vln. Několik let vědci podrobně studovali možnost předpovídání chování Slunce. Tomuto problému se také věnovaly mise STEREO a Hinode. Šlo o to zjistit dynamiku dějů při kterých Slunce vyvrhuje do okolí materiál a jak tyto děje souvisí s jeho magnetickým polem.
Ukázalo se, že kromě jiného, magnetické pole Slunce vytváří také magnetické zvukové vlny. Ty se tvoří okolo magnetických smyček vyskytujících se ve sluneční koroně. Magnetické smyčky mohou dosahovat gigantických rozměrů, až 100 milionů kilometrů v průměru. Kmity těchto smyček působí podobně jako varhanní píšťaly.
Vzhledem ke gigantickým rozměrům těchto dějů dosahují i akustické vlny ohromné síly. Jejich amplitudy se šíří v desítkách kilometrů za sekundu. Zvukové vlny jsou generovány při základně „magnetické roury“ v době ohromných explozí, známých jako tzv. mikro-záblesky. Při nich se uvolňuje energie srovnatelná s miliony vodíkových bomb. Po každém takovém záblesku začne v magnetické rouře hukot. Tato „mega hudba“ zhruba do hodiny ustává a mizí společně s magnetickou smyčkou.
Pramen: Royal Astronomical Society
Diskuze:
