Malárie ročně sužuje cca 300 a 500 milionů lidí, přičemž zhruba 1% nemocných zemře. Z velké části se jedná o děti z rozvojových zemí jako je například Papua-Nová Guinea.
V dnešní době, kdy se stále více hovoří o hrozbě globálního oteplování, je výzkum nových léčiv na tuto chorobu skutečně „v kurzu“. Někteří vědci si totiž myslí, že by se malárie mohla rozšířit i do našich zeměpisných šířek.
Jiní si zase myslí, že je to nereálné a že plošný výskyt malárie není limitovaný klimatem ale kvalitou lékařské péče. Ať už je to tak či onak, malárii stojí za to věnovat pozornost. Také je stále větším problémem resistence zimničky vůči používaným lékům, sloužícím jako profylaxe, ale i k následné léčbě malárie. To vše vědce z celého světa podněcuje k tomu, aby se zabývali vývojem nových účinnějších léčiv.
Onemocnění způsobuje mikroskopický parazit tzv. zimnička – Plasmodium spp., který se dostane do těla hostitele nejčastěji při sání krve komárem r. Anopheles. Odlišujeme několik druhů zimniček, které se liší podle časové prodlevy mezi malarickými záchvaty (např. třídenní, pětidenní).
Zmíněná nemoc se může často projevovat velmi skrytě. Symptomy malárie jsou občas zaměňovány s obyčejnou chřipkou provázenou teplotami okolo 38-39 stupňů Celsia, bolestmi svalstva, hlavy a celkovou schváceností organismu. Je třeba pozorně sledovat s jakými intervaly horečky přicházejí. Vysoké teploty způsobuje jev, při kterém praskají stovky červených krvinek. Jako z doků z nich vyplouvají zimničky do krve, přičemž se uvolní velké množství pyretik, tj. látek způsobujících zvýšení tělesné teploty organismu. Vysoké horečce obvykle předchází silné záchvaty zimnice, které však nejsou podmínkou.
To vše po několika hodinách odezní a opakuje se v pravidelných intervalech, které jsou určeny specifickým druhem zimničky (např. Plasmodium falciparum, vivax, ovale, malariae).
Vraťme se ale k nejnovějším výzkumům. Johns Hopkins se svým týmem dokázali po podání jediné dávky medikamentu zbavit myš malárie. Šlo o trioxany, organické látky s benzenovým jádrem, u něhož jsou tři uhlíky nahrazeny třemi kyslíky. Trioxany jsou odvozené z artemisinu.
Možné využití trioxinů je předmětem výzkumu od roku 1992. Tyto látky jsou velmi cenné zejména díky vysoké rychlosti účinku, ale i poměrně nízké šanci vývoje rezistence. Příkladem může být dlouhodobě užívané antimalarikum artemisinin, pocházející z čínské medicíny, jehož účinné látky byly izolovány z rostliny pelyňku ročního (Artemisia annua) z čeledi hvězdnicovitých. Ten je možné velmi vzácně vidět i u nás, například na nejteplejších místech pálavských stepí.
Nejen, že je tento lék mnohem účinnější než dosavadní léčiva, ale pravděpodobně i bezpečnější tzn. nemá tolik vedlejších účinků. Vědci se domnívají, že objevili novou léčebnou látku, která má v těle dlouhodobý účinek. U starších léčiv ze skupiny trioxanových antimalarik se ukázalo, že mají také rychlý účinek a dokáží poměrně brzy srazit vysoké horečky, naproti tomu se udrží v těle jen krátkou dobu.
Nová léčiva byla navrhnuta tak, aby měla dlouhodobý účinek. Tomu napomáhá jejich lipofilní charakter, což umožňuje dobrou rozpustnost v tucích a také schopnost působit v místě napadených červených krvinek.
Vše zní krásně, nicméně celý výzkum je teprve na počátku a než se tento lék řádně otestuje a poté se dostane na pulty lékáren, bude to ještě chvilku trvat. Autorka komentáře má vlastní plnohodnotnou zkušenost s malárií získanou na Papui - Nové Guinei, proto doufá, že to bude v dohledné době.
Pramen: Johns Hopkins University
Diskuze:
