Zvětšit obrázek

Arsia Mons, obrovská sopka na Marsu.

Rudá planeta nepřestává dráždit. Už jsme se víceméně smířili s tím, že tam nejspíš nenajdeme obdivuhodnou civilizaci křišťálových měst a svalnatých hrdinů, ale vlastně pořád doufáme, že tam nalezneme místa příhodná k životu a v nich nejlíp život sám, alespoň něco skromného ve stylu bakterií. Mars je cílovou stanicí dalších a dalších sond vybavených spoustou chytrých přístrojů, které se budou snažit objevit něco zajímavého přímo na místě.

Zvětšit obrázek

Sonda 2001 Mars Odyssea.

Nelení se ale ani na Zemi. K dispozici je množství zajímavých dat, z nichž je možné vytlouct pozoruhodné objevy. Glen Cushing a Jut Wynne z U.S. Geological Survey analyzovali fotografie pořízené orbitálním robotem 2001 Mars Odyssey z oběžné dráhy Marsu. Během práce objevili na povrchu Marsu otvory velikosti fotbalových hřišť, které by mohly být děrami ve stropě jeskyní velkého podzemního systému.

Sonda 2001 Mars Odyssey snímá povrch Marsu několika různými zobrazovacími systémy. K objevu došlo při studiu infračervených dat ze zařízení  Thermal Emission Imaging System. Jde o sedm černých skvrn poblíž Arsia Mons, druhé největších sopky Marsu, pokud jde o objem kráteru. Sopka opravdu nejde přehlédnout, ční do výšky přes 19 kilometrů a její kaldera je široká přes 110 kilometrů.

Nalezené otvory jsou přes sto metrů hluboké a objevitelé je pojmenovali po svých blízkých: Dena, Chloe, Wendy, Annie, Abbey, Nikki a Jeanne. Média jim okamžitě dala přezdívku „Sedm sester“. Cushing s Wynnem se kloní k názoru, že jde o propadlé stropy velkých podzemních prostor.

Zvětšit obrázek

Inkriminované termofotky povrchu Marsu.

Přestože jsou ve vulkanické oblasti, s velkou pravděpodobností nejde o malé sopečné krátery a ani o impaktové krátery vzniklé dopadem drobných asteroidů. Nemají vyzvedlé okraje a nejeví stopy po nějakém výbuchu.

Zvětšit obrázek

Mars Reconnaissance Orbiter. Nový specialista na povrch Marsu.

Pokud to není mýlka, jde o zásadní objev s významným dopadem na další průzkum Marsu i jeho budoucí kolonizaci. Když už by někde na Marsu byl místní domorodý život, jak současný, tak i fosilní, jsou marťanské jeskyně výborným kandidátem pro jeho objevení. Poskytují slušnou ochranu před zářením z vesmíru, které jinak vydatně bombarduje povrch Rudé planety. Jsou místem, kde by se docela dobře mohly dlouhodobě shromažďovat velké objemy ledu a tím pádem vody. Zároveň by zde panovaly méně drsné klimatické výkyvy.
Kromě skvělého cíle misí pátrajících po marťanech, jsou jeskyně na Marsu výjimečně vhodné pro budoucí kolonizaci. Důvody jsou velmi podobné těm v případě hledání marťanského života. I pozemští kolonizátoři ocení dobrý zdroj vody a úkryt před drsným počasím Marsu. Již dnes existují projekty ranné kolonizace Marsu, které počítají s využitím případných marťanských jeskyní jako nejvhodnějšího prostředí pro první pozemšťany.

Zvětšit obrázek

Pokud žijí v jeskyních, tak už se mají čeho bát.

Jásot ještě není úplně na místě, pozorování je třeba zpřesnit. V tomto ohledu by mohla pomoci zatím poslední sonda, kterou NASA k Marsu vyslala, Mars Reconnaissance Orbiter. Tenhle šikovný satelit dorazil na oběžnou dráhu Marsu v březnu 2006 a vědě se začal věnovat v listopadu téhož roku. Je vybavený kamerami s vysokým rozlišením a mohl by tak definitivně zjistit, co je Sedm sester zač. Pokud opravdu jde o díry do jeskyní, můžeme klidně zahájit výcvik týmů prvních kolonizátorů Marsu.

Prameny: 
Northern Arizona University, Wikipedia