Zvětšit obrázek

Sonda Mars Global Surveyor (ilustrace). Kredit: NASA/JPL

Podle předběžné zprávy NASA přiznala, že příčinou ztráty Mars Global Surveyor (MGS) je lidský faktor. Určitou roli mohlo hrát i snížení rozpočtu a personálu, protože software v řídícím středisku nezachytil a nevyhodnotil včas potíže sondy. Poslední kontakt se sondou se uskutečnil 2. listopadu 2006 a pak se kvůli bezpečnosti (přehřátí) „uložila“ do klidu. V 11 hodin se pravděpodobně vybily baterie a sonda již nebyla schopna ovládat svou orientaci a komunikovat se Zemí. Technici sice zachytili signál ještě v neděli 5. listopadu, ale ten byl velmi slabý a neobsahoval žádná data. („Mars Global Surveyor možná skončil“)

Zvětšit obrázek

Sonda Mars Global Surveyor (Schéma). Kredit: NASA/CMEX Mars

„Ztráta sondy byla výsledkem řady událostí spojených s počítačovou chybou, která se stala 5 měsíců před pravděpodobným selhání baterie,“ řekla Dolly Perkins, zástupkyně technického ředitele (Goddard Space Flight Center, Greenbelt, Maryland).

Ve čtvrtek 2. listopadu 2006 měla sonda, na základě příkazů z pozemního střediska, vykonávat rutinní úpravu slunečních panelů. Při tom sice sonda podávala řadu alarmujících zpráv, ale současně indikovala, že je stabilizovaná. To byl poslední přenos. Postupně se sonda odchýlila ze svého úhlu a jeden ze dvou slunečních panelů se vystavil přímo slunečním paprskům. To způsobilo, že nechráněná baterie se přehřála a sonda přerušila nabíjení. Druhá baterie neměla dostatek energie na provoz celé sondy a nakonec došlo během asi 12 hodin k vybití obou baterií.

Navíc vysokozisková anténa, používaná pro spojení se Zemí, byla vychýlena ze svého směru. Ve zprávě se říká: „Komunikace od sondy k Zemi byla proto nemožná a nebezpečná situace nemohla být identifikována pozemními středisky MGS.“

Zvětšit obrázek

Sonda Mars Global Surveyor u Marsu (ilustrace). Kredit: NASA

Problém vznikl již v září 2005, kdy 2 inženýři aktualizovali – každý trochu jiným způsobem – řídící systémy pro vysokoziskovou anténu na sondě. To vedlo k nesrovnalostem v paměti počítače a následně k osudové chybě při aktualizaci v červnu 2006. Pozemní řídící středisko si během kritického časového rozpětí (od června do listopadu 2006) kvůli chybnému softwaru neuvědomilo skutečné potíže.

Dolly Perkins (Goddard Space Flight Center). Kredit: NAS/GSFC

Ironií je, že k „pádu“ vedla právě délka životnosti mise. Sonda MGS pracovala 4krát déle než se původně plánovalo. „Pro dlouhotrvající mise je typické snižování rozpočtu a personálu, aby se snížily náklady mise, jak to jde nejvíce,“ říká se ve zprávě. „Ale zatím komise nenašla žádný přímý důkaz, že tyto redukce způsobily tuto chybu a že takové redukce musí nutně zvyšovat riziko.“

 „My jsme hodnotili všechny naše mise až na konci, ale lekci, kterou nám udělil Mars Global Surveyor, využijeme u všech našich budoucích misí,“ řekl Fuk Li (Mars Exploration Program manager, NASA/JPL, Pasadena, Kalifornie).
Komise doporučuje pro další mise, aby se vědecké a technické týmy již během mise pravidelně přesvědčovaly, zda je sonda řízena správně a tím nejlepším způsobem. Dále by se při aktualizaci softwaru neměla rutině ukládat data a měla by se pravidelně kontrolovat i funkčnost záložních režimů sondy (zejména ochrana proti přehřátí sondy).

Zvětšit obrázek

Fuk K. Li (Jet Propulsion Laboratory). Kredit: NASA/JPL

Americká sonda MGS (Mars Global Surveyor) byla nejdéle pracující sondou u Marsu. Byla vypuštěna 7. listopadu 1996 (kosmodrom Cape Canaveral, Florida) a na oběžnou dráhu kolem Marsu se dostala 11. září 1997. Původně měla mise trvat pouhé 2 roky (1 marťanský rok), nakonec pracovala 4krát déle než se původně plánovalo a před jejím koncem se počítalo s dalším prodloužením. Sonda zaslala na Zem detailní informace (240 000 snímků), které astronomům pomohou pochopit Mars. Mezi nejdůležitější objevy patří přítomnost i v současnosti tekoucí vody, identifikace sedimentů a vybrání vhodného místa pro přistání roverů – Spirit (4. ledna 2004) a Opportunity (25. ledna 2004).

Zdroje:
NASA
NewScientist