.
Pod pojmem stroncium se většině z nás vybaví zdravotní rizika spojená s radioaktivním rozpadem uranu, nehodami atomových reaktorů a výbuchy atomových bomb. Určitým zdrojem radionuklidů stroncia jsou ale i skládky odpadu u hutí a spaloven a také stavební materiály, které se z popílku a škváry vyrábějí. I v nich se izotopy Stroncia 89 a 90, které jsou poměrně silnými beta zářiči, nacházejí. Sr 90 má poločas rozpadu 29 let a pokud se dostane do živého organizmu, je zdrojem vzniku rakovinného bujení.
Vedle radioaktivního stroncia se přírodě vyskytují i jeho běžné izotopy. Ty se v živých organizmech chovají podobně jako atomy vápníku a jsou tedy naprosto neškodné. Nejen že jsou neškodné, ale jak si nyní ukážeme, jsou zřejmě i velmi potřebné.
Stroncium je měkký, stříbřitě bílý kov ze skupiny kovů alkalických zemin. Pojmenován je podle skotského města Strontian, poblíž nějž byl objeven v olověném dole. Bylo to v roce 1790. V přírodě se s ním ale setkáváme pouze ve formě sloučenin. Jeho reaktivita je natolik vysoká, že může být dlouhodobě uchováván pouze pod petrolejem nebo naftou, s nimiž nereaguje.
Na kanadské universitě vědci vyvinuli neinvazivní metodu, která dovoluje měřit obsah stroncia v tkáních. Tato metoda jim umožnila zjistit něco, co se zatím nevědělo - Asiaté mají ve svých tělech stroncia mnohem větší množství. Současně se také ukázalo, že lidé s vysokým obsahem stroncia mají silnější kosti. Vědci z toho vyvozují domněnku, že stroncium hraje v kostech velmi důležitou roli a že jeho dostatek v kostech souvisí s místem narození a s potravou.
Na to, že příjem stroncia by mohl hrát u nás významnou roli, přivedla vědce statistika. Ukázala na souvislost mezi obsahem stroncia ve stravě a výskytem zlomenin. Kosti s vyšším obsahem stroncia mají také vyšší hustotu kostní hmoty. Z toho vědci začali usuzovat, že přísun tohoto prvku do organismu, například formou potravních doplňků, by se mohl stát součástí léčby osteoporózy. Vědci považují tento objev za významný, protože choroba spojená s takzvaným řídnutím kostí postihuje v Severní Americe 44% žen a 11% mužů po padesátce. Stroncium se nyní stává určitou nadějí ve zlepšení jejich údělu.
Jakým způsobem stroncium působí na kosti blahodárně, zatím není známo. Nová technika radiové fluorescence ale umožňuje v těle sledovat i dynamiku stroncia. Ta by mohla dát brzo odpověď na celou řadu otázek, které tento objev s sebou nese, včetně té, proč existují výjimky a proč někteří lidé z vyššího přísunu stroncia prospěch nemají.
Základem nových poznatků o úloze stroncia v kostech je jeho měření metodou, na kterou přišla mladá začínající vědkyně Mariangela Zamburlini. Jde o využití rentgenové fluorescence. Ta umožňuje aktivovat atomy stroncia v kostech a stanovovat tak jejich množství. David Chettle, jeden ze spoluautorů tohoto výzkumu, k tomu dodává: „Získané výsledky poukazují na určitý paradox - východní Asiaté, jejichž kosti mají mnohem více stroncia než Američané ze severní Ameriky, mají nižší hustotu kosti než Američané ze severní Ameriky a přesto je u nich menší výskyt osteoporózy a lomivost kostí.“ Vědci zatím neví, jestli je pevnost kostí pouze záležitost zmíněného vyššího přirozeného přísunu stroncia a nebo zda jsou ve hře ještě další faktory, jako například genetika. Vše ale zatím nasvědčuje tomu, že stroncium hraje v otázce osteoporózy roli, o které jsme dosud neměli tušení a že tato role je významná.
Pramen:
McMaster University
Physics in Medicine and Biology.
I staré kosti reagují na cvičení
Autor: Jaroslav Petr (05.08.2008)
Marihuana a osteoporóza
Autor: Josef Pazdera (29.05.2005)
Diskuze: