Zvětšit obrázek

Kosmické lasery nám možná zajistí klidný spánek.

Kameny z vesmíru momentálně nejsou jako hrozba naší civilizaci tak úplně v módě. Přesto ale není od věci si na tiché balvany kroužící kosmickým prostorem občas vzpomenout. Jejich existence je sice nenápadná, ale naprosto reálná. Ta správná otázka není, zda do Země někdy v budoucnu praští velký meteorit, nýbrž kdy se tak stane a jak velký průšvih to bude.
Problém asteroidů poměrně s úspěchem řeší Hollywood, je ale na pováženou, nakolik se s vesmírnou srážkou dokáží vyrovnat hrdinové skutečného světa.

Zvětšit obrázek

Dnes ale kosmické laserové technologie teprve vznikají v laboratořích.

 Vědci v tomto ohledu navrhli několik možných řešení. V případě potřeby likvidace nepohodlného nebeského posla se uvažuje o jaderných zbraních, které by při chytrém použití s trochou štěstí mohly asteroid vypařit, rozbít nebo alespoň odchýlit z kurzu. Další zvažovanou technologií je gravitační traktor, kdy by kosmická loď o určité hmotnosti mohla prostým působením z blízka vlastní gravitací asteroid vychýlit z kolizního kurzu.

Obě zmíněná řešení mají ale své mouchy. Jaderný výbuch nemusí na větší asteroidy stačit a Země stejně inkasuje zásah, navíc ještě s radioaktivním bonusem. Gravitační traktor musí být relativně velká kosmická loď s velkou zásobou paliva a s výkonnějším motorem, než jaké mají dnešní kosmické sondy. Kromě toho k úspěchu potřebuje relativně dlouhou dobu a může tedy reagovat pouze na asteroidy objevené s velkým předstihem.

Richard Fork, vedoucí Laser Science and Engineering Group na University of Alabama patří k zastáncům dalšího možného odvrácení vesmírné srážky, kosmického laseru. Odlehčený laser umístěný jako předsunutá hlídka v kosmickém prostoru může vyřešit problémy obou předcházejících technologií. Odborníci odhadují, že k vývoji takové technologie bude sice zapotřebí ještě jedno až dvě desetiletí, je to však podle nich naprosto reálná záležitost.

Zvětšit obrázek

Radioteleskop v Arecibu o průměru 305 metrů.

Jak takový kosmický laser pracuje? Pokud se objeví skutečná hrozba, může na velkou vzdálenost zasáhnout povrch dotyčného asteroidu krátkými pulsy energie na malinké ploše centimetrových rozměrů. V tomto místě dojde k narušení povrchu asteroidu a výtrysku kosmického prachu a úlomků asteroidu rychlostí 10 kilometrů za sekundu. Tryskající hmota začne fungovat jako raketový motor, změní dráhu asteroidu a ten v případě úspěšného zásahu mine Zemi.

Stejné laserové technologie bude možné s úspěchem využít i pro sledování asteroidů v systému předběžné výstrahy.

Zvětšit obrázek

Asteroid Apophis. Když budeme mít hodně smůlu, uvidíme ho zblízka.

V současnosti asteroidy hlídají a stopují převážně pozemní observatoře, například portorické Arecibo nebo jihočeská hvězdárna na Kleti. Ty dokáží zachytit a studovat průměrné asteroidy maximálně ve vzdálenosti jedné desetiny poloměru dráhy Země ve Sluneční soustavě. Laserové sondy budou moci studovat asteroidy v desetkrát větší vzdálenosti, což poskytne více času k řešení případných problémů.

Včasná výstraha je naprosto klíčová, zvlášť pokud je náš kosmický program i po desetiletích od svého vzniku tak ubohý. Raději ani nemyslet, jak by to vypadalo, kdyby se zítra ukázalo, že velký asteroid reálně hrozí srážkou se Zemí za několik let. Laserové sondy by proto v ideálním případě měly hlídkovat ve větším počtu na různých místech hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem.

Zvětšit obrázek

Použití laserových technologií proti hrozbě z vesmíru trénujeme již celá desetiletí.

Laserová technologie proti asteroidům ještě musí překonat několik zásadních technických obtíží. Pokud by laserové sondy používaly lasery i ke sledování asteroidů, potřebovaly by k tomu antény o průměru zhruba 30 metrů. Pokud by sloužily pouze jako zbraň, stačily by jim antény o dost menší. Největším problémem stále zůstává příliš velká hmotnost dnešních prototypů laserů o potřebném výkonu. K tomu, aby je bylo možné umístit na kosmické sondy velikosti zhruba nákladního automobilu, je bude nutné ještě notně odlehčit a zmenšit.
Forkův tým právě vyvíjí titanovo-safírový laser schopný krátkými pulsy drtit pevné materiály. Vědci věří, že by se právě jejich laser mohl stát praotcem kosmických laserů, jimiž se budeme bránit proti vesmírnému smetí. Pokud jde o financování laserových technologií, není snad důvod mít obavy. Lasery, které umí zasáhnout asteroid, jsou pochopitelně slušně použitelné i jako zbraňové systémy a vojáci jsou v podpoře nových technologií obvykle štědří.
Času není zase tolik nazbyt. Existuje určitá malá šance, že v roce 2036 budeme čelit asteroidu Apophis o průměru přibližně 300 metrů. A každým dnem můžeme objevit ještě mnohem reálnější hrozbu. Je to jen otázka času, proto by nebylo špatné být připraveni a mít po ruce nejlépe několik použitelných technologií.

Pramen: NewScientist.com.