Zvětšit obrázek

Sluneční erupce 13. prosince 2006. Snímek povrchu Slunce pořízena sonda Hinode (SOT) . Erupce vznikla při srážce slunečních skvrn (nově vzniklá skvrna narazila do již existující). Vysokoenergetické protony dospěly k Zemi v době letu raketoplánu STS-116. Snímek byl pořízen ve 3 různé vlnových délkách. Kredit: JAXA/NASA

Mezinárodní kosmickáu sluneční observatoř Hinode (japonsky „východ Slunce“) byla vypuštěna 23. září 2006, aby studovala magnetické pole Slunce a princip přenosu energie při erupční aktivitě v různých vrstvách sluneční atmosféry. Sonda, nepřetržitě sledující Slunce přístroji s vysokou rozlišovací schopností, bude mít stejný dopad na sluneční fyziku jako porovnání Hubblova dalekohledu na stelární astronomii.

Zvětšit obrázek

Srážka slunečních skvrn. Erupce 13. prosince 2006 vznikla po nárazu nově vzniklé skvrny do již existující. Kredit: JAXA/NASA

„Poprvé jsme nyní byli schopni rozlišit malinké granule horkého plynu, které ve zmagnetizované sluneční atmosféře stoupají vzhůru a zase klesají,“ řekl Dick Fisher, ředitel slunečního oddělení NASA (Heliophyics Division, Science Mission Directorate, Washington). „Tyto snímky otevírají novou éru studia slunečních procesů a jejich vliv na Zemi, astronauty, satelity a celou Sluneční soustavu."

Na sondě Hinode jsou umístěny 3 hlavní přístroje - sluneční optický dalekohled (Solar Optical Telescope), rentgenový dalekohled (XRT - X-ray Telescope) a ultrafialový spektrometr (EIS - Extreme Ultraviolet Imaging Spectrometer), které budou sledovat různé vrstvy Slunce. Studium se soustředí hlavně na viditelný „povrch“ Slunce - fotosféru, na sluneční atmosféru – koróna a její vnější vrstvu, které zasahuje hluboko do Sluneční soustavy.

Zvětšit obrázek

 Magnetické pole při srážce slunečních skvrn, která byla příčinnou erupce 13. prosince 2006. Kredit: JAXA/NASA

„Koordinace měření ze všech tří přístrojů Hinode ukáže změny ve struktuře magnetického pole, uvolňování energie ve spodních vrstvách atmosféry a její šíření přes korónu až do meziplanetárního prostoru, kde se podílí na tvorbě kosmického počasí,“ řekl John Davis (Marshall Space Flight Center, Huntsville, Alabama).

Zvětšit obrázek

Snímek z 11.11.2006 odhalil jemnou strukturu chromosféry – spikule (tenkými výtrysky plazmatu), které rychlostí 20 až 30 km/s vyletují do koróny (20 000 km). Kredit: JAXA/NASA

Kosmického počasí je ovlivňováno tokem nabitých částic a elektromagnetického záření, které Slunce produkuje. Sluneční erupce mohou vyřadit z provozu dálkové telekomunikační sítě nad celými kontinenty nebo přerušit globální navigační a varovné systémy.

„Snímky z Hinode odhalí nezvratné důkazy přítomnosti procesů řízených turbulencí, které jsou přenášeny magnetickým polem. Důsledkem je extrémně dynamická chromosféra nebo plynná obálka kolem Slunce,“ řekl Alan Title (Lockheed Martin, Palo Alto, Kalifornie a  Stanford University, Stanford, Kalifornie).

Fotosféra (viditelný „povrch“ Slunce) - nejnižší vrstva sluneční atmosféry (300 km).
Chromosféra - relativně tenká (10 000 km) a řídká vrstva těsně nad fotosférou (mezi fotosférou a korónou), za normálních podmínek nepozorovatelná.
Koróna (vnější část sluneční atmosféry) - nemá vnější hranici a zasahuje hluboko do sluneční soustavy.

Zvětšit obrázek

Struktura slunečního magnetického pole vystupující vertikálně ze sluneční skvrny (oblast silného magnetického pole) do vnější sluneční atmosféry. Na okraji sluneční skvrny došlo k rekonexi s polem opačné polarity (20. listopadu 2006). Kredit: JAXA/NASA

Mise Hinode je mezinárodní projekt, na kterém s japonskou JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency) a americkou NASA spolupracují ESA, britské PPARC (Particle Physics Astronomy Research Council) a další. Např. japonská NAOJ  (National Astronomical Observatory of Japan, Tokyo) se podílela na vývoji SOT (Solar Optical Telescope), který bude poskytovat pohled na jemnou strukturu spodních vrstev sluneční atmosféry.

Zvětšit obrázek

Sluneční granulace – vrcholky vzestupných a sestupných proudů plazmy ve fotosféře.

 Rentgenový dalekohled (X-ray Telescope) na sledování erupcí a dalších rychlých procesů ve vnější atmosféře Slunce vznikl ve spolupráci se SAO (Smithsonian Astrophysical Observatory, Cambridge, Massachussetts). Na analyzování dat z družice Hinode se podílejí i čeští astronomové z Astronomického ústavu v Ondřejově.

Podle některých teorií hustší oblast plazmatu naruší stabilitu magnetického pole. Ke „uklidnění“ dojde rekonexí magnetických silokřivek, což je provázeno uvolněním energie na všech vlnových délkách (erupce) a také únikem oblaku plazmatu do meziplanetárního prostoru (CME - Coronal Mass Ejection).

Zvětšit obrázek

Sonda Hinode (Solar B). Kredit: Solar-B Project/NAOJ

„Věříme, že sledováním vývoje slunečních struktur magnetického pole před, během a po erupci najdeme jasný důkaz, že příčinou erupční aktivity je magnetická rekonexe,“ řekl Leon Golub (Smithsonian Astrophysical Observatory).

VIDEA: 

Sluneční chromosféra. Kredit: JAXA/NASA

Fotosféra a sluneční skvrny. Kredit: JAXA/NASA

Sluneční koróna a vznik erupce. Kredit: JAXA/NASA

Zdroje:

NASA