Pacienti s infarktem mají dvojnásobně větší šanci na záchranu, pokud záchranář provádějící resuscitaci vynechá dýchání z úst.

V uplynulém týdnu se v oblasti kardiologie udály dvě zajímavé věci. Američané přišli s vysvětlením, proč nám v ranních hodinách hrozí infarkt nejvíce a jak by se to dalo eliminovat.  Japonci zase přišli s překvapivou studií, která zřejmě změní pravidla pro poskytování první pomoci.

Za poznatkem Američanů stojí pokusy na myších. Ukázalo se, že ranní nárůst infarktů má na svědomí zvýšení krevního tlaku. Ten totiž kolísá ve 24 hodinových cyklech a je řízen molekulárními hodinami a geny odpovědnými za tvorbu a odbourávání katecholaminů, které se účastní stresových reakcí. Největší hladiny katecholaminů a krevního tlaku spadají do časných ranních hodin.  Pokud vědci myším jejich geny pro řízení molekulárních hodin vyřadili z provozu, ranní rizikové období se u nich nekonalo. Vědci soudí, že tento poznatek by se dal u ohrožených pacientů léčebně využít.

Zatímco Američané pracovali s pokusnými zvířaty a na praktické využití jejich poznatků si budeme muset ještě počkat, japonská studie vychází z pozorování na lidech a tyto závěry lze využít okamžitě. Vědci zjistili, že šance na přežití srdeční příhody mimo nemocnici se zdvojnásobují, pokud osoba poskytující pomoc provádí masáž hrudníku, vynechá dýchání z úst do úst. Zjištění je to dost šokující, když si uvědomíme, že dýchání z úst do úst je standardní součástí všech předpisů zaměřených na správné provádění resuscitace.

Vídáme to v televizi, ve školách při výuce první pomoci. Všude se ukazuje, že správný postup je střídat masáž srdce s podpůrným dýcháním. Podle studie, která vyšla v odborném lékařském časopisu Lancet, je ale na tomto postupu něco špatného. Dýchání z úst do úst totiž víc škodí, než prospívá. Podle doktora Ken Nagao z Nihon University hospital v Tokyu ventilace plic nejen, že nepřináší očekávaný užitek, ale u těch pacientů, kde se zachraňující soustředí jen na obnovení pulsu rytmickým masírováním hrudníku, má zachraňovaný šance na přežití, aniž by měl trvale poškozený mozek, dvojnásobně vyšší. Tyto výsledky nejsou jen nějakým plácáním do větru. Jde o fakt, který vyplynul z posouzení více než 4000 případů infarktů, které se udály v oblasti Kanto a které byly pečlivě zdokumentovány.

Zvětšit obrázek

Prof. Gordon Ewy: „Předpisy pro personál provádějící záchranu mimo nemocnici, se musí neprodleně změnit“.

Ve všech 4068 případech šlo o infarkt myokardu u dospělé osoby. Vždy se jednalo o případy doložené svědectvím přesného průběhu resuscitace. V 439 případech byla postiženým prováděna jen masáž srdce stlačováním hrudníku. V 712 případech bylo poskytnuto klasické oživování, při kterém se střídala masáž srdce s dýcháním z úst do úst. Ve 2917 případech byli postižení ponecháni svému osudu a vypořádávali se se situací sami, protože v době nehody nebyla žádná pomoc na blízku.

K závěrům této studie se již začínají vyjadřovat i další specialisté, kardiologové. Podle profesora Gordon Ewy, ředitele Sarverova kardiologického centra při University of Arizona, by tento poznatek z Japonska měl co nejdříve vést k revizi pokynů, kterými se řídí  záchranáři v případě poskytování pomoci mimo nemocnici. 

Zvětšit obrázek

"Z úst do úst" od infarktu nepomáhá, spíš naopak.

Redakce časopisu Lancet zorganizovala diskusi k závěrům zmíněné studie. Z té jednoznačně vyplývá doporučení okamžitých změn v poskytování zdravotní pomoci postiženým infarktem.  Audiozáznam.

Účelem vpravování vzduchu do plic u postižených infarktem je snaha okysličit jim krev, zatímco masírování srdečního svalu má obnovit rytmické stahy srdce. Podle dosud největší studie provedené na osobách postižených infarktem vyplynulo, že pokud je postiženým prováděna jen masáž hrudníku a na okysličení krve se nebere zřetel, jsou jejich šance na přežití dvojnásobně vyšší. Autor studie Japonec Nagao ale upozorňuje, že zjištěné údaje a z toho vyvozené doporučení, platí jen pro případy srdečních infarktů. V případě záchrany tonoucích, škrcených a narkomanů předávkovaných drogami, je kombinace masáže s podporou dýchání zcela na místě. V těchto zvláštních případech bychom měli dál poskytovat pomoc navyklým způsobem - střídáním dvou vdechů po každých třiceti stlačeních hrudníku. 

Prameny:
Proceedings of the National Academy of Sciences
The Lancet.