Zvětšit obrázek

Tyran škraboškový (Tityra semifasciata). (Credit: Jason Weir, UBC)

Vědci z Univerzity v Britské Kolumbii zjistili, že navzdory obecnému mínění, se druhy vyvíjejí v chladných místech rychleji, než v místech teplých. Zoologové Jason Weir a Dolph Schluter to zjistili, když mapovali rodokmen 618 druhů savců a ptáků v Jižní a Severní Americe.
Z úzce příbuzných druhů vytvořili dvojice a na těch provedli testy mitochondriální DNA. Zkoumali tedy tu DNA, která se dědí po mateřské linii a která mutuje v ustáleném poměru.
To jim umožnilo pohled na strom rodokmenů nazpátek až o několik milionů let. Vyšlo tak najevo, že proces při němž se jeden druh rozdělí ve dva (speciace), je rychlejší v mírném pásmu, než v tropech. S touto horkou novinkou vyšlo včerejší číslo časopisu Science.

Dolph Schluter

To, že tropy mají široké zastoupení druhů se ví dlouho, ale proč tomu tak je, tak to se neví. I když příčina nebyla známa, tak jsme se tak nějak vzájemně utvrdili v tom, že to musí být následek příhodného prostředí pro rychlý vznik nových druhů. S touto všeobecně přijatou myšlenkou se dnes setkáte snad ve všech učebnicích a sylabech, podle kterých se evoluce vyučuje na vysokých školách.

Dva zoologové z kanadského Vancouveru jsou přesvědčeni, že nás nyní vyvedli z omylu. K jejich objevu jim pomohla genetika. Konkrétně rozbory DNA, které začaly svědčit o tom, že druhy se vyvíjejí tím rychleji, čím více se od rovníku posunujeme směrem k pólům. V tropickém pásmu to trvá jednomu druhu tři až čtyři miliony let, než dá vznik dalšímu druhu. V zeměpisných šířkách okolo 60 stupňů se totéž stíhá za jeden milion let. Jinak řečeno, štěpení druhů zde probíhá 3x – až 4x rychleji.  

Zvětšit obrázek

Bez ohledu na příznivé podmínky deštných pralesů, čím dál se od rovníku pohybujeme směrem k pólům, tím k rychlejšímu vzniku a výměně druhů dochází.

Pravdou ale také je, že v těchto vyšších zeměpisných šířkách působí tlaky, které celé řadě nově vzniklých druhů nedávají dlouhé trvání. A tak zde také větší počet druhů vymírá. Vymírání je dáno většími výkyvy klimatu. Přesto, že v teplých krajích vzniká druhů méně, dochází tu k vymírání druhů mnohem pomaleji. Stabilní životní prostředí dává druhům větší šanci přežívat dlouhodobě.

Jako příklad pomalého vývoje druhu dávají autoři studie plodožravého ptáka  tyrana škraboškového (Tityra semifasciata), který žije v Kostarických pralesích. Rozšiřuje zde jeden druh stromu, na němž jsou závislí skoro všichni ostatní plodožraví ptáci v době nouze. (Strom totiž plodí v době, kdy ostatní stromy neplodí). Tento pták je mediálně znám, protože jeho vyhubení by vedlo k vymizení tohoto stromu. Poté by další plodožraví ptáci vyhynuli, a tím by přestaly rozšiřovat semena prakticky všech ostatních druhů stromů, což by vedlo k zásadní proměně celého pralesa. Autoři ale zmiňují tyrana škraboškového  z jiného důvodu a sice proto, že se oddělil od sesterského druhu tyrana černoocasatého (Tityra cayana) a stalo se tak před 4 miliony let. Je to jeden z případů, na kterém autoři dokládají platnost své teorie.

Pramen: University of British Columia

Komentář osla:
Je-li inkubátorem speciace chlad, potom z pohledu rozšíření rozmanitosti druhů se podle nových poznatků jeví ochrana našich oblastí mírného pásma důležitější, než v Amazonii.