Výcvik dobrého vodícího psa pro nevidomé či zrakově postižené je dlouhý a náročný. V Japonsku se náklady s tím spojené vyšplhají až na 2,7 milionu jenů (tj. asi půl milionu korun). To vše bez záruky výsledku. I ze zlatých retriverů, kteří mají pro výcvik na vodící psy mimořádný talent, dokončí výcvik úspěšně jen každý třetí. Není divu, že vodících psů není dost. S řešením přichází japonský genetik Hiroshi Suzuki z Veterinární a zemědělské university v Obihiru na ostrově Hokkaido.
Výběr talentovaného psa je krajně nesnadný. Zvířata s vhodnými vlastnostmi nelze získat dokonce ani křížením psů a fen, kteří úspěšně prošli výcvikem a při plnění náročných úloh vodícího psa se dokonale osvědčili. Ještě před zahájením výcviku jsou všichni psi i feny kastrováni a jejich dědičné vlohy jsou tak pro potomstvo ztraceny.
Suzuki nejprve mrazil varlata a vaječníky kastrovaných psů. Po dokončení tréninku izoloval z pohlavních žláz spermie či vajíčka nejlepších jedinců a použil je k oplození ve zkumavce. Z takto vzniklých embryí se rodila zvířata s talentem pro úlohu vodícího psa. Výsledky však Suzukiho nepřesvědčily. Rozhodl se proto pátrat po genech, které dávají psům do vínku vlastnosti vhodné pro vodící psy. Zatím vyhodnotil DNA dvou stovek zlatých retriverů a u tří genů našel celkem pět variant, které předurčují zvířata pro úspěšnou dráhu vodícího psa. Jedním je gen COMT, o němž je známo, že se u člověka podílí na celkové náladě. Psům dávají určité varianty genu COMPT schopnost dokonalého soustředění jak při tréninku, tak při následném plnění povinností.
Pokud mají psi všech pět příhodných genetických variant, dosahuje jejich úspěšnost při výcviku na vodícího psa 80%. Ale i jeden z pěti dědičných znaků je zárukou šedesátiprocentní šance na získání dokonale vycvičeného psího pomocníka.
Suzuki se snaží zjistit, zda jeho poznatky platí i pro psy z jiných populací. Navázal spolupráci s cvičiteli psů ve Finsku a Jižní Koreji a s jejich pomocí hodlá nashromáždit kolekci DNA nejméně tisícovky vodících psů. Japonský genetik doufá, že v budoucnu odhalí i varianty genů, které pomohou při výběru ideálních policejních psů či psů používaných při záchranářských pracích.
„Jde o zcela nový přístup k řešení tohoto problému,“ ocenil Suzukiho výzkum předseda komory japonských veterinárních lékařů Yoshihisa Yamane. „Doufáme, že díky tomu vyšlechtíme mnohem úspěšnější vodící psy.“
Někteří odbornci jsou ale k ambiciózním plánům japonského genetika skeptičtí. Upozorňují na fakt, že chování je ovlivněno geny jen zprostředkovaně a s velkou pravděpodobností je určuje vzájemná souhra tisíců genů.
„Hledání vztahů mezi mutacemi genů a osobnostními rysy či typy chování není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát“ říká japonský genetik Masahari Itokawa, který se zabývá dědičnými základy duševních chorob lidí.
Pramen: Nature
Diskuze:
