Špatné zprávy

Zvětšit obrázek

PCB jsou organické látky, u nichž jsou vodíkové atomy na bifenylovém skeletu nahrazeny v různé míře atomy chloru.

Polychlorované bifenyly se začaly masově používat ve 30. letech v USA. Krátce poté se po celém světě dávaly do barev, laků hydraulických olejů, transformátorových náplní,... i do rtěnek.  Po třiceti letech používání této báječné látky se začaly objevovat náznaky, že není tak neškodná, jak se myslelo.
Pak se provalilo, že PCB jsou kumulativním jedem. To znamená, že akutní toxicita je nízká, zato predátoři na vrcholu potravního řetězce, včetně člověka jsou na tom nejhůře. PCB látky mají na svědomí vznik rakoviny jater, slinivky, snížení plodnosti, poškození imunitního systému,...

Zvětšit obrázek

Donna Bedard

Snad nejhorší na tom všem je, že se téměř nevylučují z organismu, vyjma mléka. A tak se stalo, že se na nás všech podepsaly takové věci, jako například ochranné nátěry sil, odkud se PCB dostaly siláže pro dobytek a následně do mléčných výrobků. Legálně se u nás PCB  používalo ještě v roce 1986. A tak ani dnes nemají naše nemluvňata na výběr, pokud jejich matka v sobě PCB má.

Když mluvíme o PCB, musíme mít na paměti, že jde o látku v minulosti široce užívanou a že se jedná o směs zhruba 70 – 90 rozdílných molekul, které se liší počtem a pozicí atomů chlóru. Právě tyto atomy činí molekulu obtížně rozložitelnou. Dodnes prakticky existuje jediná metoda, jak se tohoto prevítu dokážeme zbavit - udělat skrývku zeminy a odvézt ji do spalovny, nebo na neprosakující skládku odpadu.

Dobré zprávy
Američanům vděčíme za objev PCB. Američané nyní přichází s nápadem, jak se jich zbavit. Výsledky nadějného bádání by se měly objevit v připravovaném čísle časopisu Applied and Environmental Microbiology. Týkají se detoxikace PCB. Aby se tato molekula zbavila svojí nebezpečnosti, musí se rozlomit silné vazby mezi chlorem a bifenylovým jádrem. Procesu se říká dechlorinace. Před více než dvěma dekádami let se zjistilo, že molekuly PCB dokáží chlóru zbavit, i když velmi pomalu, někteří v přírodě se vyskytující mikrobi. Navzdory úsilí a dlouhému času, který mezi tím uplynul, se do dnešní doby nevědělo, které mikroby to dokáží.

Zvětšit obrázek

Anaerobní mikrob (Dehalococcoides), který si na polychlorovaných bifenylech dokáže pochutnat.
Credit: F. E. Löeffler. 2007. Appl. Envir. Microbiol. 2007 : AEM.02909-06v1

Profesorka Donna Bedard, jak se zdá, to nyní rozlouskla. Podařilo se jí tyto přirozeně se vyskytující baktérie určit, izolovat je a dokonce i množit v laboratorních podmínkách. To je ovšem velmi dobrá zpráva, protože pokud má pravdu, tak jsme možná krůček od jejich  hromadné výroby a možnosti likvidace PCB odpadu metodou, která by měla být ekonomicky mnohem přijatelnější, než třeba takové spalování kontaminované zeminy.

Zajímavé je, jak profesorka Bedard k těm svým spásným mikrobům přišla. Našla je prý v bahně říčky jménem Housatonic, která protéká státem Massachusetts v místech, která jsou PCB silně zamořena. V říčním sedimentu našla baktérie, které PCB dokázaly rozložit. Jde o baktérie ze skupiny označované jako Dehalococcoides. Jsou to anaerobi, což znamená, že jim kyslík nesvědčí a že na vzduchu tito živočichové nejsou schopni přežít. Kromě bahna zmíněné lokality se později ukázalo, že se tyto baktérie hojně vyskytují  v místech, která jsou znečištěna chlorovanými rozpouštědly, například trichloretylenem. Poznatek, že tyto baktérie jsou schopny rozkládat i směs různých PCB, je ale novinkou.

Těmto baktériím vlastně PCB prospívá, stejně jako nám kyslík. Chlor z molekuly PCB odštěpují pomocí atomu vodíku, který je jakýmsi „palivem“ jejich metabolismu. Dalo by se říci, že PCB jim slouží k obživě a že z něj rostou.

Teď, když už „máme co jsme chtěli“, jak se zpívá v jedné písničce, přijde na řadu vychytat mouchy, aby se mikroby dařilo kontinuálně množit ve velkém. Byl by to počin, který by nám mohl vrátit hodně pozemků zpátky k zemědělskému využití. A o výhledu na snížení počtu případů rakoviny snad ani není potřeba hovořit.

Pramen:  Rensselaer Polytechnic Institute

Poznámka Osla
Donna Bedard  obdržela grant od Fulbrightovy nadace, který ji umožnil trávit 9 měsíců v České republice. V loňském roce jste se s ní mohli pravidelně setkávat na půdě Vysoké školy chemicko technologické v Praze, kde učila studenty. Kromě akademické půdy jste tuto dámu z New Yorku mohli potkávat i na místech zahnívajících, jak se láskyplně probírá humusem páchnoucích lokalit okolo Spolany Neratovice,  Plzně, i jiných zákoutí, kam se u nás svážely odpady s PCB. Je možné, že i naše bahna přispěla k tak převratnému objevu, i když v publikaci nejsou zmíněna. 
Letos bude profesorka Donna Bedard otvírat v Praze na Smíchově v hotelu Moevenpick pětidenní mezinárodní vědeckou konferenci zaměřenou na ozdravování životního prostředí (4th Symposium on Biosorption and Bioremediation). Její přednášku nazvanou „Přírodní anaerobní supermikrobi“ si budeme moci vyslechnout dne 26. srpna 2007.