Zvětšit obrázek

Snímek ukazuje jak malou část oblohy v souhvězdí Velkého vozu projekt Aegis pokryl (vlevo). V pravé části je přiložen jeden ze snímků HST.
Kredit - NASA, ESA, M. Davis (University of California, Berkeley), S. Faber (University of California, Santa Cruz), and A. Koekemoer (STScI)

Toto obrovské množství galaxií bylo zmapováno v rámci projektu AEGIS (All-wavelenght Extended Groth strip International Survey), který na hvězdné obloze pokryl plochu odpovídající dvěma měsíčním úplňkům. „Cílem projektu bylo studium vesmíru jak vypadal v době, kdy měl zhruba polovinu současného stáří, tedy asi před 8 miliardami let, v čase, kdy se mladistvé galaxie prodělávající bouřlivý vývoj měnily v poklidné dospělé jedince,“ popisuje projekt jeden z jeho vůdců Marc Davis (University of California v Berkeley).

Pozemské i kosmické dalekohledy studovaly tuto malou část vesmíru na různých vlnových délkách sahajících od rentgenového záření po rádiové vlny. Pětiletý projekt přivedl ke spolupráci více než 50 astronomů z celého světa. Na jeho základě vyjde v blízké budoucnost ve speciálním čísle časopisu Astrophysical Journal Letters hned 19 odborných článků. A spousta dalších bude nepochybně následovat.

Zvětšit obrázek

Celý snímek poskládaný z jednotlivých expozicí HST. Kredit - NASA, ESA, M. Davis (University of California, Berkeley)

Projekt AEGIS totiž poskytl vědcům unikátní kombinaci dat – pohled do hlubokého vesmíru, který byl proveden na relativně velké části oblohy. „V současné době není na obloze jiná podobně rozsáhlá oblast, která by byla prozkoumána tak do hloubky a na mnoha vlnových délkách,“ říká Sandra Faber (University of California, Santa Cruz), která se na vedení projektu spolupodílela.

Významnou měrou k úspěchu projektu přispěl Hubble Space Telescope (HST), jehož Advanced Camera for Surveys během jednoho roku pořídila více než 500 expozicí příslušné části oblohy. Anton Koekemoer (Space Telescope Science Institute, Baltimore) spojil tato data dohromady, aby vytvořil panoramatický snímek s rozsahem více než 3 miliardy pixelů.

Zvětšit obrázek

Srovnání snímané oblasti s průmětem Měsíce.
NASA, ESA, and M. Davis (University of California, Berkeley), T.A.Rector, I.P.Dell"Antonio/NOAO/AURA/NSF, and Z. Levay (STScI)

„Tento snímek odhaluje bohatství galaxií v různých stádiích jejich evolučního vývoje,“ uvádí tvůrce panoramatu. Některé galaxie se shlukují do skupin, jiné jsou rozptýleny v prostoru. Jejich nerovnoměrná distribuce odpovídá koncentraci temné hmoty. Nalézají se zde krásné spirální stejně jako obří eliptické galaxie. Jiné naopak vypadají jako náhodné shluky materiálu, který zbyl po splynutí mladých galaxií.

Animaci galaktického panoramatu.

Mezi exotické případy patří například velká rudá galaxie, která má ve svém jádře hned dvě superhmotné černé díry. Tyto od sebe dělí vzdálenost 4000 světelných roků. Méně hmotná z nich obsahuje hmotu odpovídající 5 miliónům hmotností Slunce, zatímco hmotnější černá díra je ještě 10x těžší.

Zdroje:
Space Telescope Science Institute press release
NewScientist.com