Když nás chytnou bolesti, nereagujeme všichni stejně. Nové poznatky odhalují proč tomu tak je. Rozdíl v jednom genu významně ovlivňuje funkci mozkového centra bolesti a to se odráží v rozdílech naší odolnosti k bolesti.

Přirozené zmírňování pocitu bolesti závisí na aktivaci proteinu, který je na povrchu mozkových buněk a který se jmenuje mu-opioid receptor.  Když jsme „v pohodě“, máme libé pocity, je mozek zaplaven dopaminem a produkce sloučenin, které jsou nutné aby došlo k aktivaci mu-opioid receptoru klesá.

Při libých pocitech je mozek zaplaven dopaminem

Dopamin

John-Kar Zubieta z Michiganské university studoval se svými spolupracovníky gen, který řídí produkci enzymu katechol-o-metyl transferázy (COMT). Tento enzym číhá ve štěrbinách  mezibuněčných prostor mozku a když klesne koncentrace molekul dopaminu pod urèitou mez, uvolnil cestu  chemickým sloučeninám proti bolesti. Ty pak přepnou mu-opioid receptor do  polohy „zapnuto“. Zubieta zjistil, že existují dvě varianty COMT genu (alely) a nazval je val a met. COMT enzym, který je podle tohoto genu syntetizován, se liší, je li tvořen jeho val nebo met variantou. První zmíněná varianta, má v řetězci aminokyselinu valin. Je-li enzym tvořen podle druhé varianty genu, má v řetězci, místo aminokyseliny valinu, metionin.

Aminokyselina valin

  

Aminokyselina metionin

Každý z nás má dvě kopie genu – jednu od matky a druhou od otce. Ti z nás, co obdrželi od obou rodičů gen „s valinem“ (enzym s valinem má větší schopnost odstraňovat dopamin, než jeho protějšek s metioninem), by tudíž měli být lépe vybaveni metabolizovat v mozku dopamin. V praxi to znamená, že by měli  mnohem efektivněji využívat mozkový systém ochrany před bolestí.

 Aby vědci potvrdili, nebo vyvrátili svou hypotézu o úloze genu v citlivosti na bolest,  skenovali mozek dobrovolníkům metodou magnetická rezonance, která umožòuje sledovat aktivitu mozku v reálném èase. Činili tak v době, kdy pokusným osobám vstříkli injekci slané vody do čelistních svalů. Slanou vodou u nich imitovali úpornou bolest vznikající při temporomandibularní poruše (odborný výraz pro bolestivý stav pronikající do spánkových kostí a dolní čelisti).
Stalo se to, co výzkumníci předpokládali. Osoby, mající obě formy genu s metioninem, reagovaly na bolest mnohem méně. Osoby, které od rodičů sdědily obě formy genu s valinem, odolávaly bolesti mnohem méně. Nositelé obou forem genu (od jednoho rodiče val  a od druhého met), byli ve snášení bolesti uprostřed obou skupin.
Tímto pokusem se vědcům podařilo genetický základ citlivosti k bolesti jednoznačně prokázat.

Zhruba před čtrnácti dny, na zasedání Americké společnosti pro rozvoj vědy (konala se  v Denveru), výzkumník Zubieta odborný svět znovu překvapil. Zveřejnil totiž výsledky svých dalších bádání. Zjistil například, že systém utišující bolest je u žen, kromě COMT genu, ještě ovlivněn měsíčním cyklem. To znamená, že je ovlivněn také hladinou estrogenu. Experimentálně zjistil, že v období, kdy v ženském těle koluje málo estrogenu, není ženský mozek schopen efektivně tlumit vnímáni bolesti.

_________________________________________________________
Pouze pro cyniky:
Když už musíte řešit domácí spory fackou, čiňte tak v době menstruace. Tehdy to ženu bolí méně. Ještě šetrnější je počkat až na klimakterium, kdy je hladina estrogenu nejnižší.   _________________________________________________________