Veš muňka (Pthirus pubis)

Trochu jiná reality-show „Odhalení“, která nám prostřednictvím Českého rozhlasu Leonardo nabídla intimní pohled  do života goril, by zřejmě zbledla ve srovnání s „blízkými setkáními“, jakým holdovali s gorilami naši dávní předci.

Zvětšit obrázek

Příbuzenské vztahy mezi zástupci vší a jejich hostiteli z řad primátů

Svědek, který  to s odstupem 3,3 milionu roků všechno „práskl“, se jmenuje Pthirus pubis čili veš muňka. Jeho výpovědi bedlivě naslouchal Americký genetik David Reed z University of Florida.

Reed srovnal dědičnou informaci lidské vši muňky s DNA obdobných vší ostatních primátů. Přitom se ukázalo, že lidská muňka má nejblíže ke gorilí vši Pthirus gorillae.

Těžko jsme mohli vši zdědit od společného předka, protože předek lidí a goril žil asi před 7 až 9 miliony lety. K předání předka dnešních lidských a gorilích muněk ale došlo před 3,3 miliony roků. Tyto vši jsou bezkřídlé a nedokážou skákat, takže se mohou přenášet jen těsným kontaktem.

 

Pošpásovat s ním nebo nepošpásovat? Proti zdaleka nehovoří jen obavy z chycených vší.

Muňky si lidé předávají velmi snadno například  při pohlavním styku. Znamená to, že se naši dávní předci „spouštěli“ s předky goril? David Reed si to nemyslí.

Zvětšit obrázek

Podle Davida Reeda chytili naši předci od goril vši, když přespávali v jejich opuštěných hnízdech.

Mimo tělo hostitele přežije muňka nejvýše 24 hodin. Podle Reeda to stačí, aby naši předci chytli gorilí vši, když se živili gorilími mršinami nebo přespávali v opuštěných gorilích hnízdech.

Prameny:

BMC Biology

New Scientist

„Nejsem si ale jistý, zda někdy dokážeme pravdivost některé z těchto hypotéz,“ řekl Reed v rozhovoru pro New Scientist.