Doktor Max Whisson je penzionovaný specialista na zdravotnickou techniku. Tvrdí, že vymyslel vysoce účinnou turbínu, která je schopná pohánět chladící zařízení, které zkondenzuje vzdušnou vlhkost. Dobře se to poslouchá, protože atmosféra obsahuje velké množství vody a její zásoba je znova nahrazena každých několik hodin. To znamená, že kdyby zařízení bylo funkční, tak případné získávání vody ze vzduchu by nenarušovalo životní prostředí. Šlo by tak vodu získávat i v místech, kde je jí málo a vzdušná vlhkost je nízká.
Whisson tvrdí, že jeho přístroj, který by zabíral plochu o rozměrech 4 čtvereční metry, bude schopen „vytáhnout“ ze vzduchu až 7 500 litrů vody za den. V jeho návrhu má vlhký vzduch vstupovat do systému, kde je zchlazen poklesem tlaku za lopatkami turbíny. Chladný vzduch má vstupovat do komory opatřené kovovými deskami pokrytými vodu odpuzujícím nátěrem. Po něm by kapičky vody měly neustále stékat do kolektoru. Podrobnou technickou dokumentaci Whisson nezveřejnil. Inženýři, kteří se k této možnosti získávání vody byli ochotni vyjádřit, jsou skeptičtí.
Tak například profesor John Reizes z University of New South Wales to komentoval slovy, že vynálezce enormně přeceňuje kapacitu svého přístroje a že se dívá na problém růžovými brýlemi. Dokud prý ale nepostaví alespoň jeden exemplář, nelze hovořit o tom, že se mu podařilo vyřešit všechny problémy s tím spojené.
Zatímco profesor Reizes, který je specialistou na přestup tepla, je k věci zdrženlivý a argumentuje zádrhelem potřeby velkého množství energie, autor zase tvrdí, že si toho je dobře vědom. Reizes jako hlavní problém vidí to, že stávající turbíny dokáží využít za optimálních podmínek jen 30% energie a že to nebude stačit. Inovátor Whisson si věří natolik, že si zařízení nechává patentovat
Je inovátor blázen?
I když v popisu činnosti, kterou autor mediím poskytl toho moc není, náčrtek toho o funkci také moc nevypovídá, přesto se nám zdá, že to nemusí být zase až taková hloupost, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Je pravděpodobné, že v celém zařízení hraje roli zařízení, které se nazývá vírová trubice (Vortex Tube). Objevil jí úplně náhodou mladý francouzský fyzik Georges Ranque v roce 1928. O dvanáct let později se tímto jevem zabýval v USA Rudolf Hilsch. Ale i po druhém jejím znovuobjevení, bylo toto zařízení zase odloženo a prakticky zapomenuto. Nedařilo se pro něj najít praktické upotřebení. Teď je tomu jinak. S vírovými trubicemi se roztrhl pytel. Řeší tisíce průmyslových problémů od chlazení vrtáků (místo oleje), přes vysoušení lepidel při vazbě knih,... Výhodou zařízení je to, že ke svému provozu nic nepotřebuje. Jako zdroj k výrobě tepla i chladu mu stačí stlačený vzduch.
Vírová trubice
Vírová trubice upravuje obyčejný stlačený vzduch do dvou vzduchových proudů, jednoho horkého a druhého studeného. Dokáže to bez pohyblivých částí, bez elektrické energie a bez freonu. Vírové trubice mohou nahradit jiný druh chlazení až do výkonu 1758 W, nebo mohou udržovat teploty v rozsahu -46 0C až +100 0C. Vše pouze za použití filtrovaného stlačeného vzduchu o teplotě 20 stupňů Celsia a tlaku 6.9 barů.
Pokud Whissonův větrný mlýn je založen na vírové trubici, potom mu opravdu stačí, aby jeho větrná turbína dodala do systému dostatek stlačeného vzduchu. Jeho prostřednictvím si získá chlad, který mu vodní páru obsaženou ve vzduchu zkondenzuje.
Princip
Stlačený vzduch vstupuje do tangenciálně vrtaného stacionárního generátoru (komůrky). V této části se vzduch pohybuje až rychlostí zvuku. Vzduch to nutí rotovat trubicí podél vnitřní stěny směrem k horké výstupní trysce přitom je rychlost jeho rotace až 1.000.000 ot./min. Část tohoto vzduchu vystupuje přes jehlový ventil jako horký vzduch. Zbývající vzduch v trubici je tlačen zpět středem proudu vzduchu, kde také rotuje, ale pomaleji. Vnitřní pomaleji se pohybující sloupec vzduchu přenechává teplo vnějšímu rychleji se pohybujícímu sloupci vzduchu. Pomaleji se pohybující vzduch prochází středem vystupuje ven studenou tryskou. Na výstupu studeného vzduchu je až -46 OC.
Množství a teplota studeného nebo horkého vzduchu vyráběného vírovou trubicí lze řídit ventilem na horké vzduchové trysce.
Zařízení na získávání vody ze vzduchu již existuje. I když jeho výrobce princip tají, ví se, že k tomu používá právě zde zmíněnou vírovou trubici. Zařízení vyrábí firma Aqua Sciences pro potřeby Pentagonu. V provozu je toto zařízení ke zhlédnutí v Iráku. Vyrábí tam vodu pro americké vojáky. Zařízení je zcela autonomní a denně je schopno vyrobit 4 500 litrů vody. Provozní náklady činí zhruba 10 centů na litr. V případě že se počítá s dovozem, jsou náklady téměř 8 dolarů/l. Pokud by zařízení bylo místo diesel agregátu poháněno větrem, provozní náklady by klesly prakticky na nulu.
Problém pana Whissona se tedy redukuje jen na to, mít dostatečně výkonnou turbínu, která by za běžného vánku byla schopna poskytnout dostatečné množství stlačeného vzduchu. Pokud se to našemu důchodci podařilo, bude mít lidstvo po problémech. Dostatek vody si bude moci vyrábět třeba i v poušti.
Pramen: ABC Science Online
Diskuze:
ta trubice tam ale NENÍ !
Vlastimil Čech,2007-03-07 10:09:47
Ta věc má možná pracovat tak, že za SPECIÁLNĚ tvarovanými listy toho větrného mlýnku má vznikat EFEKT "vírové trubice"... ale dokud aspoň jeden kus nepojede, jsou to jenom bajky...a kdyby to fungovalo.. No, to se úspor za vodu nebojte... oni už páni kapitalisti na něco příjdou jak to zpoplatnit... zadarmo ten provoz nebude
Trubice
JosefŽ,2007-03-06 15:49:03
podle některých článků ve Vědě a technice mládeži z osmdesátých let m.s. je velmi hlučná,výstavbu nových větrných elektráren brzdí protesty proti jejich hlučnosti,co by obyvatelé říkali na mnohem hlučnější trubice?
Účinnost turbíny
wrah,2007-03-06 10:44:46
Tak mě napadá: Jedna turbína asi opravdu ten vzduch nestlačí dostatečně, ale což takhle na zařízení namontovat dvě? Jednu o průměru třeba 4-5 metrů, kterou by poháněl vítr, a která by roztáčela tu tlakovací, mnohem menší? A i kdyby ta celá sranda produkovala jen pár set litrů, tak je mnoho míst, kde by to v horkém létě hodně pomohlo.
To Martin: A) Destilka se dá pít, a pokud k ní má člověk nějaké jídlo, tak naprostou většinu iontů nahradí z něj, a ohrožení zdraví nehrozí.
B) Ono míst kde není vůbec žádná voda zase tolik není. Ale asi by moc pomohlo, kdyby člověk tu vodu z vrtu mohl používat jen na pití, zatímco vodu na zalití alespoň malé zahrady dodalo tohle zařízení. (mimochodem, i v nejvyprahlejším místě světa stačí k přežití nějaké té zeleniny přibližně půl litru vody na metr čtvereční deně, čili pokud by z dotyčného zařízení teklo 500 litrů za den, tak můžete mít kdekoliv obdělané políčko 1000 metrů2, což prakticky stačí k obživě rodiny.)
zaujímavá myšlienka
Martin,2007-03-05 19:02:16
Nedávno som tiež o niečom takom uvažoval, ale bolo to len v tej súvislosti, že by sa použila normálna kompresorová chladnička a miesto el. motora by ju poháňala vrtuľa otáčaná vetrom.
Pokiaľ ide o vodu získanú z takýchto zariadení, tak to je mäkká destilka a aby sa dala piť, treba ju ešte upraviť.
topení a chlazení
PiláT,2007-03-05 21:13:57
Prosím, nenapadá Vás, proč se tento princip už dávno nevyužívá pro klimatizaci budov. Děkuji.
klima 2
PiláT,2007-03-06 00:03:25
Samozřejmě, že to jde pohánět i jinak, například na elektriku. A zatímco všechny klimatizace jedou systémem kompresor-výparník (tedy chladnička), tak tady se chlad vyrábí jinak. Tedy, pokud je to efektivní v tomto případě, proč to není efektivní u běžné klimatizace?
Ta cena 8 dollaru za 1litr
dollar,2007-03-05 13:11:53
se mi nezda. To by v tom musel byt motor z lokomotivy. Ani Americani nemuzou mit takovou zizen aby platili 36000 dollaru za 4500 litru vody a den
provozni naklady okolo 10 centů
josef pazdera,2007-03-05 14:48:58
Provozni naklady jsou nižší. Pohybují se okolo 10 centů na litr vody. Ta vysoká castka v sobě zahrnuje dovoz i s odpisem letadla,.....
tohle zní dobře
CC,2007-03-05 09:31:39
mnohem líp než to irský perpetum mobile, co po něm už neštěkne pes
takový zazelenění pouští třeba...
ale nevysoušel by vzduch proudící ze zařízení zase neúměrně rychle okolí?
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce